Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nezklamal. Přestože jihlavští fotbalisté nepředvedli na Letné zrovna nejlepší hru, jeden muž si svůj úkol bez problémů splnil. Brankář Jan Hanuš, kterého si v bouřlivém prostředí testoval i trenér Petr Rada, sice nezabránil porážce, ale přispěl k tomu, že nálož od Sparty skončila na přijatelné výši.

Vysočina odehrála na Letné utkání jakoby jen z povinnosti. „Možná, že se naši, především mladí hráči, zalekli atmosféry," zaspekuloval si nespokojený trenér Petr Rada.

Sparta si mistrovskou oslavu užívala plnými doušky, nápaditými kombinačními akcemi drtila jihlavskou obranu, která horko těžko zachytávala útočnou aktivitu domácích. „Dozadu jsme hráli špatně," připustil autor jediného zásahu Vysočiny Marek Jungr.

Kritická byla pro Jihlavu šestiminutová pasáž od osmnácté minuty hry, ve které třikrát inkasovala. Nejprve střelou z dálky, poté po pěkných křídelních kombinacích její hráči doráželi takřka osamoceni míč z prostoru před brankou za Hanušova záda. „První inkasovaný gól byl takový smolný," uvedl Jungr. „Sice to byla pěkná střela, ale z dálky. Honza ten míč dlouho neviděl a bohužel to tam padlo. Normálně by to asi chytil."

Právě jméno Jan Hanuš bylo na jihlavské straně skloňováno nejčastěji. Několika skvělými zákroky si vysloužil za svůj výkon, přes čtyři inkasované branky, pochvalu ze všech stran. „Co měl chytit, chytil, vůbec bych se nebál říci, že chytil i něco navíc," hodnotil výkon Hanuše jeho brankářský parťák i trenér Jaromír Blažek. „První gól byl z povedené střely, další tři už dávala Sparta do prázdné branky. Přitom třeba před čtvrtou brankou zázračně chytil Lafatovu hlavičku," připomněl Blažek.

Skvělá atmosféra (až na nechutný závěr) v hledišti, aktivní fotbal Sparty, tři slepené branky, to všechno je nápor na psychiku i zkušenějších brankářů.

Hanuš to však zvládl s bravurou. „Odvedl svůj standardní výkon," potvrdil Blažek. „On je v hlavě na takovéto momenty dobře nachystanej. Má povahu, že se něčím takovým nenechá ani v budoucnu zvyklat."

Přestože zápas na Spartě nedopadl výsledkově pro Vysočinu příliš dobře, jednu dobrou zprávu však vedení týmu dostalo. Na brankářském postu jim vyrůstá gólmanská jistota možná na řadu let dopředu.

Utkání na Spartě se nemělo dohrát, míní Jungr

To byl fofr. Zhruba v 80. minutě duelu Sparty s Jihlavou se začali srocovat u pomezních čar (!) hrací plochy příznivci domácích. Když v čase 86:21 nepřešel po útoku Vysočiny a zákroku domácí obrany míč pro dav lidí za pomezní čáru, sudí Mikel zápas přerušil a spolu s hráči utekl do kabin.

Po zhruba deseti minutách se podařilo domácím pořadatelům hřiště od méně inteligentních fandů „vyčistit" a zápas se symbolicky dohrál. Hráči Vysočiny si sami se sebou zahráli bago na své polovině hřiště… „To je obraz celé společnosti," byl rozčilený ještě dlouho po zápase jihlavský středopolař Marek Jungr. „Takhle se to dělat nedá. Člověk se bojí nejen o sebe, ale i o rodinu na tribuně. Samozřejmě tady byli i slušní fanoušci, ale je to ostuda celé Sparty. Nikde na stadionu nejsou zábrany, a stálo tam jen šest pořadatelů. Ti to těžko mohou ohlídat."

Oslavy mistrovského titulu a volný pohyb po hrací ploše si navíc vysvětlilo po svém i pár primitivů ze sparťanského kotle, kteří z hrací plochy házeli do sektoru jihlavských fanoušků světlice. „Proč tam nebyli po celou dobu těžkooděnci?" ptal se řečnicky zklamaný Jungr.

Obavy o své zdraví neměl snad jen exsparťan Jaromír Blažek, který toho už právě na Letné zažil požehnaně. „Tak já už to znám, jak se tyhle konce vždycky zvrhnou," culil se po zápase. „Tentokráte to bylo akorát poněkud rychlejší. Takhle rychlé to dříve nebylo, protože tady bylo zábradlí. Nyní to mají fanoušci lehčí," uznal gólman.

Bohužel rozhodčí nenašel odvahu utkání ukončit. Zřejmě proto, že by se nemohl předávat mistrovský pohár. To by asi potom teprve byla mela! „Podle mého ale právě tresty za takovéto chování tady chybí nejvíc," dodal stejně kategoricky Jungr.

Dohrávat zápas se nemělo ani podle trenéra Petra Rady. Ten to ale viděl v jiném kontextu: „Podle mě se to zbytečně dohrávalo. Bylo jasné, že ty diváky neudrží. Zápas byl přitom rozhodnutý. Rozhodčí nám říkal, že podle reglementu se to musí dohrát. No jo, ale reglement také říká, že směrodatné jsou pouze hodinky rozhodčího! Kdyby se o něco hrálo, nebo to bylo třeba 2:1, tak prosím. Ale takhle?"

Mimochodem. Místo rohového kopu pro Vysočinu sudí Mikel zahájil po návratu na hrací plochu hru míčem rozhodčího ve středu hrací plochy a nastavil pouhé tři minuty hry… Závěr zápasu se tak zvrhl v hodně nepovedenou taškařici.