Dvaadvacetiletý slovenský forvard, který už ve Vysočině působil předloni v druhé lize, se tak střelecky prosadil ve svém pátém prvoligovém startu.

Utkání proti Zbrojovce Brno Šimonkovi zcela zřetelně vyšlo. Od úvodu duelu hýřil aktivitou, už po pěti minutách hry se pěkně prosmýkl kolem stoperů Brna, jeho umístěnou střelu po zemi ke vzdálenější tyči bravurně vyškrábl hostující gólman Doležal.

Ten perfektně zasáhl i proti Šimonkově ve 45. minutě, když vyboxoval jeho pokus hlavičkou z bezprostřední blízkosti. Ve druhém poločase v padesáté šesté minutě už ale, znovu hlavou, mířil přesně a podepsal vítězství svého týmu.

Jak byste popsal svoji gólovou trefu?
Z pravé strany přišel nádherný centr od Masa (Lukáš Masopust pozn. autora), mně už stačilo jenom trefit bránu.

Vy jste měl už v prvním poločase dvě tutové šance na vstřelení branky. Co v ty momenty chybělo k jejich proměnění?
Co nadělám? Hned na začátku mi střelu pěkně vyrazil, potom jsem hlavičkoval ze dvou metrů, to také reflexivně vyboxoval. Teď už je to jedno.

Museli jste se vyrovnat s vyloučením hned v sedmé minutě. Věřil jste i v této těžké situaci, že přesto můžete v utkání zvítězit?
Když Tomáš dostal červenou kartu, nebylo to nic příjemného. Po našem prvním gólu jsem však tušil, že už to utkání neprohrajeme. Nakonec jsme i v deseti dokázali zvítězit, to je super.

Obě branky jste Zbrojovce dali hlavou. Dá se tedy říci, že jste Brno přehráli právě ve vzdušném prostoru?
My jsme věděli, že oni nemají kdovíjak urostlé hráče. Toho jsme dokázali využít, navíc jsme si dobře pokryli i jejich standardky, takže v tomto jsme měli asi opravdu převahu.

Získané tři body vám hodně pomohou v boji o záchranu. Cítíte, že se splnění cíle blíží?
Ještě to není úplná záchrana, ale v kabině jsme si řekli, že musíme sbírat body teď, abychom závěr sezony měli v klidu a nemuseli se strachovat až do posledních kol.

Utkání s Brnem vám vyšlo, jste spokojený se svým výkonem?
To bych asi neměl říkat. (směje se) Ale vyhráli jsme, dal jsem gól, takže asi ano.