Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Muž bez nervů. Velmi zajímavý měl uplynulý týden záložník a kapitán jihlavských fotbalistů Lukáš Vaculík. Před důležitým záchranářským soubojem v Českých Budějovicích nejprve prodloužil smlouvu do konce sezony 2016/2017, potom duel na Střeleckém ostrově rozhodl suverénně proměněnou dvojicí penalt.

Lukáši, při podpisu nové smlouvy jste prohlásil, že se zřejmě jedná o váš poslední kontrakt. Je tomu opravdu tak?
Samozřejmě těžko předjímat, co bude za dva roky. Ale momentálně cítím, že bude tak akorát čas aktivní kariéru ukončit.

Tušíte už, kam se budou ubírat vaše další, mimofotbalové kroky?
Tak to je ještě opravdu předčasné. Mám trenérskou licenci UEFA B, chtěl bych studovat dál. U fotbalu jsem nějakých pětadvacet let, takže snad mohu něco ze svých zkušeností nabídnout i dál.

Vysočinu vlastní váš otec. Vidíte tedy vlastní realizaci právě v tomto klubu?
Rozhodně. Prostředí tady znám velmi dobře, bylo by na co navazovat.

Nelákalo by vás třeba převzít po otci roli šéfa stavební firmy PSJ?
To si nemyslím. Důvěrně známé je mi prostředí fotbalové, v něm bych rád zůstal.

Mimochodem, kvůli otci jste v minulosti z Jihlavy odcházel pryč.
Máte pravdu. Ten tlak byl tenkrát šílený. Teď už jsem starší a případné narážky tolik neřeším.

A neměl jste někdy trápení se svým jménem, navlas stejným jako u slavného českého herce?
Tak to vůbec! Naopak, spíš jsem si kolikrát v mládí žertem vymýšlel, že je můj strýc a podobně. (směje se)

Potkal jste se někdy s hercem Lukášem Vaculíkem osobně?
Kdepak, nikdy jsme se neviděli.

Tak třeba se vám to někdy poštěstí. Koneckonců bydlíte stále v Praze, kde herec působí. Povězte, nemáte při neustálém cestování Praha-Jihlava-Praha trable?
Ani ne. Po přestupu do Mladé Boleslavi jsem bydlel asi tři měsíce tam, potom jsem si našel bydlení v Praze. A při angažmá ve Viktorii Žižkov, která tehdy hrála v Horních Měcholupech na Xaverově, jsem to měl na stadion asi pět minut. Už jsem si tam zvykl a neměnil bych.

Byť musíte při cestách do Jihlavy zvládat „populární" D1?
Cesta do Jihlavy trvá zhruba hodinu, to není tak moc. Občas se samozřejmě stane, že se na dálnici zdržím, ale to není zase až tak časté. Navíc nás momentálně takto dojíždí asi pět lidí, takže se i vystřídáme při řízení a cesta pěkně utíká.

Stalo se vám někdy, že jste nestihl něco důležitého? U zápasu to nebylo, ale nějaký důležitý trénink či akci klubu?
To ne, dáváme si dostatečnou časovou rezervu. Myslím, že jsme jednou či dvakrát přijeli později na sraz před tréninkem, ale že bych něco prošvihl, to si nevzpomínám.

Pojďme také na chvíli přímo k fotbalu. Minulý víkend jste vyhráli důležitou bitvu v Českých Budějovicích, což byla první jarní výhra Jihlavy. Díky ní jste poněkud odskočili soupeřům v bojích o záchranu. Cítíte v kabině, že se v ní trošku zlepšilo ovzduší?
Výhra to byla hodně důležitá, to je pravda. Ale my máme v Jihlavě dobrou partu. Získali jsme tři body, paráda, ale ještě je musíme v sobotu potvrdit proti Hradci Králové. Pokud se nám to podaří, budeme moct jaro dohrát v relativním klidu bez přímých existenčních starostí.

Na sestupové příčky máte momentálně pět bodů náskoku, podobnou, šestibodovou ztrátu ale na pozici pátou. A z ní je možná i cesta do pohárové Evropy. Ač to zní momentálně asi hodně pošetile, nepošilháváte potají také po této zajímavé možnosti?
Že bychom tvrdili, že hrajeme o pohárovou Evropu, to určitě ne! Ale zase na druhou stranu stále platí to, co jsem říkal už na setkání s novináři před jarním startem. Určitě se chceme v tabulce posunout směrem výš, a minimálně obhájit loňskou pozici. Tedy umístění v první polovině tabulky. To je takový můj osobní, i týmový cíl pro tuto sezonu.