„Rozhodl jsem se už asi před měsícem. Tehdy jsem sám nad sebou špekuloval, co a jak dál… Ale jelikož ještě byly jiné závazky, vyšel jsem s tím na povrch až teď,“ konstatoval Zachrla, jenž post šéfa Dukly zaujal na začátku února letošního roku po odvolaném Ivanu Padělkovi.

Jaké jsou hlavní důvody vašeho odchodu? Cítil jste už příliš velký tlak, nebo jste viděl, že vaše snažení nikam nevede?
Tlak člověk cítit musí, protože v takové funkci je nutný. Jenže všechno musí mít své meze. Jiná věc je, že máte nějakou vizi, kterou byste chtěl naplňovat. A pokud to nejde a brání vám v tom věci, přes které se nemůžete přenést, je lepší volit tuhle variantu.

Nakolik se shodovala vaše původní představa s realitou? Byly vůbec slučitelné?
Hodně málo… Hlavně proto, že člověk v podstatě sedí na třech židlích. Řeší věci kolem sportovní stránky Dukly, otázky zimního stadionu, a ještě shání peníze. A vždycky nejde dělat všechno naplno.

Hokej jste před příchodem do Jihlavy znal z jiného pohledu, trénoval jste. Nepovažujete zpětně za chybu, že jste se vrhl na manažerskou pozici? I když každá zkušenost člověku něco dá…
Každá zkušenost člověku něco dá, ale ještě jde o to, aby si z ní vzal to pozitivní.

A vy si z této vezmete něco pozitivního?
To si můžete vzít ze všeho. Takže já to nehodnotím tak, že bych udělal něco špatně. Ale v téhle pozici a v tento moment už není moje práce moc o sportu. Je to spíš o tom zimáku, penězích a tak dál a tak dál. Člověk prostě řeší spoustu věcí, na které běžný fanoušek ani nemůže dohlédnout. Ale každopádně je to velká zkušenost, kterou člověk musí zase využít někde jinde.

Poslední dobou se proslýchalo o ne zrovna ideálních vztazích s dozorčí radou Dukly. Její zásahy do chodu klubu údajně byly…
(skočí do řeči) Hodně časté.

Byl to tedy jeden z důvodů vaší rezignace?
Tak my se s dozorčí radou scházeli častěji, protože všechno nebylo tak, jak jsme si představovali. Jenže jedna otázka je, jestli má klub zisk, tedy ten číselný – na papíře, a druhá je otázka sportovního výkonu. Když to bylo napadnuté, dost mi spolu ty dvě složky neladily. Proto jsme se scházeli. Na druhou stranu… (odmlčí se) Nevím, co bych k tomu víc řekl.

Odchod jste oznámil ve chvíli, kdy zastupitelstvo schválilo mimořádnou dotaci. To bylo minimálně zvláštně načasované…
Možná to bylo zvláštně načasované, ale kdybych rezignaci oznámil dřív, možná by hlasování dopadlo úplně jinak. I když to nepředpokládám, protože v tuhle chvíli nešlo o nějakého Zachrlu, člověka v nějaké funkci, ale o princip, aby Dukla šla dopředu. Jenže jsme nechtěli čeřit vodu, protože vy novináři byste se toho chytli a hodně byste o tom psali, což by pro nás byla špatná reklama.

Kdo všechno před oficiálním oznámením věděl, tedy kromě nejbližších spolupracovníků, že končíte?
Oznámil jsem to pouze svému zaměstnavateli.

Takže jste své rozhodnutí probíral s panem Vovsíkem, náměstkem primátora?
(usmívá se) Mým zaměstnavatelem je město, takže jsem to samozřejmě konzultoval na městě.

Pro dozorčí radu to bylo naprosté překvapení?
Bylo.

Do vánoční přestávky odehraje prvoligové mužstvo ještě dva zápasy. Nemůže váš krok negativně ovlivnit psychiku hráčů a jejich výkon?
Samozřejmě může, ale já doufám, že ne. Za klukama chci jít, objasnit jim situaci s tím, že nehrají o mě, ale o sebe. O svoje angažmá, o svůj chleba… Bohužel život s sebou přináší různé situace a hokejisté se s tím musí vyrovnat jako každý jiný člověk.

Oznámil jste, že v Dukle skončíte 31. prosince. Přesto: existuje reálná možnost, že byste v klubu ještě zůstal, než město vybere vašeho nástupce?
To ne. Já jsem zastáncem toho, že když člověk odchází, má se sebrat a jít. Abych zůstával do doby, než se vypíše výběrové řízení a vybere se nový jednatel, to nechci. Třeba bych dělal rozhodnutí, na která by měl jiný názor. Proč bych mu to znepříjemňoval…

Nebudete mít černé svědomí, že uvrhnete klub, lidově řečeno, do bezvládí?
Ale ono to nebude bezvládí. Podle mě klub funguje, hráčský kádr je stabilizovaný, ještě dotahujeme další posílení… Že by to měl být nějaký černý den pro Duklu, když Zachrla odejde, to v žádném případě. Určitě ne. Ba naopak.

O své budoucnosti už máte jasnou představu?
Tak teď budou Vánoce, musím koupit nějaké dárky… (směje se)

A od 1. ledna?
Prvního ráno vstanu, uvidím, co bude. (usmívá se) A od druhého si začnu něco hledat.

Zůstanete u hokeje? To je možná zbytečná otázka…
To je opravdu zbytečná otázka. Ale i když tady zaznělo, že jdu do Ruska (Zachrla už v tamní superlize trénoval – pozn. red.), musím říct, že je to naprostý nesmysl.

Jaké vůbec máte pár chvil po oznámení rezignace pocity? Spadla z vás tíha?
Nespadla, protože ještě musím dodělat a dotáhnout do konce plno věcí.

A až zmizí i poslední povinnosti a jihlavskou kapitolu definitivně uzavřete?
Každopádně budu vzpomínat v dobrém. Seznámil jsem se tady se spoustou lidí, kteří mě nějak ovlivnili. Vzpomínky prostě budou odpovídající situaci… Samozřejmě si vzpomenu i na to, že jsem kolikrát v noci nespal. Ale to k tomu asi patří.