VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jídlo v Koreji? Tam to bylo jako v City Parku

Jihlava – Slovinští hokejoví obránci Dukly Jihlava Matic Podlipnik a Miha Štebih prožili sezonu snů. Při reprezentačním úspěchu v Koreji si, jak přiznávají, připadali jako v Jihlavě:

25.6.2014
SDÍLEJ:

Obránce Dukly Jihlava a slovinský reprezentant Matic Podlipnik (s číslem 14) letos dosáhl ve svých jedenadvaceti letech na první vrchol své kariéry. V zimě se zúčastnil zimních olympijských her v Soči.Foto: Deník/ Libor Plíhal

Skvělý rok. Povedená sezona v klubové soutěži, účast na olympijských hrách, postup do elitní skupiny mistrovství světa. Uplynulý hokejový ročník zanechal v myslích slovinských obránců Matice Podlipnika a Mihy Štebiha téměř samá pozitiva. Nejen že naznačil jejich další výrazný hokejový potenciál, ale především posunul jejich výkonnost přes vyšší laťku.

I proto na ně budou jihlavští trenéři a fanoušci hodně spoléhat v nadcházejícím ročníku první ligy. V současnosti se svými spoluhráči finišují s hrubou kondiční přípravou, po červencové dovolené se už začnou připravovat s Duklou na ledě. Ještě před odletem na zasloužený odpočinek poskytli Deníku exkluzivní dvojrozhovor.

Vy oba jste si po konci prvoligového účinkování Dukly v soutěži sezonu natáhli společným působením ve slovinské reprezentaci. Vaše vystoupení v korejském Goyangu bylo úspěšné, Slovinsko postoupilo do elitní skupiny mistrovství světa a příští rok se představí na šampionátu v Ostravě. Jak jste si to užili?
Štebih: Bylo to prostě super! Pro mě to bylo něco naprosto nového, v mých dvaadvaceti letech další cenná zkušenost. Měl jsem i trochu štěstí, že řada našich kvalitních hráčů ještě měla povinnosti v klubech. Šanci tak dostali mladí hráči, aby se ukázali. Nevím, co na to říct více, než že to byla naprostá bomba.
Podlipnik: Byli jsme favority turnaje na postup do mistrovství světa. Souhlasím s tím, že úspěch je to velký, protože náš tým byl opravdu mladý.

Na konci šampionátu jste slavili vytoužený postup, ale po nečekané úvodní porážce s Japonskem 1:2 to tak nadějně asi nevypadalo, že?
Š: Výsledek byl špatný, ale my jsme hráli docela dobře. Byli jsme lepší, měli jsme hromadu střel na branku, netrefovali jsme prázdnou branku a podobně. Puk tam ale pořád odskakoval, led tam byl hrozný. Trenér nám v kabině říkal, že takový zápas se prohraje jednou z dvaceti, ať jsme v klidu. Věřili jsme do konce, že nakonec stejně postoupíme.
P: Trošku tlak tam byl, protože už jsme nemohli udělat žádnou další chybu. Museli jsme se stoprocentně soustředit, naštěstí to vyšlo.

Váš postup je asi o to cennější, když jste po té úvodní facce zlomili osud přes vámi zmíněný mladý a méně zkušený kádr týmu.
Š: Velkou zásluhu má na tom právě náš trenér (Matjaž Kopitar – pozn. autora). Hodně s námi komunikoval, na ledě nic moc nevymýšlel, nechával nás hrát a stále opakoval, že se nemáme bát.

Jak jste se vůbec do hledáčku trenéra Kopitara ocitl? Je i česká druhá nejvyšší soutěže ve Slovinsku tak sledovaná?
Š: Ve Slovinsku je jenom málo hráčů, takže se všichni vzájemně známe a také trenéři sledují všechny hokejisty. Během sezony jsme tak byli v kontaktu, párkrát mi volal asistent trenéra Župančič.

V Česku působí několik slovinských hráčů, například pardubický Gregorc byl s Maticem na olympiádě v Soči. Jste spolu nějak během roku v kontaktu?
Š: Já moc ne. Většina hráčů je z Jesenice, zatímco já jsem z jiné části Slovinska, takže s nimi více komunikuje Matic. Od nás z Mariboru je tady ale třeba Mitja Robar z Mladé Boleslavi, s tím občas hovořím.
P: Samozřejmě že si voláme, nebo alespoň píšeme. Teď se opět naše slovinská komunita v Česku rozroste, protože do Sparty přišel můj velký kámoš Robert Sabolič. (Přestoupil z německého Ingolstadtu – pozn. autora.) Už jsme tady taková malá parta. (úsměv)

Pojďme ještě k šampionátu v Koreji, což je taková hokejově exotická země. Jak to tam probíhalo, bylo všechno v pohodě? Zmínili jste špatný led, jak to bylo třeba se stravováním, ubytováním?
Š: To tady zajít do City Parku a uvidíte to! (smích) Třeba právě stravování, to bylo opravdu hrozné. Byli jsme tam týden, a oběd i večeře byly stále stejné. Vydrželi jsme to všichni asi tak 
tři dny a pak jsme sami 
chodili do různých restaurací.
P: Hotel byl velmi dobrý, ale hokejová šatna byla jenom prostor. Nebylo tam nic, nebylo kam odložit mokré věci a podobně. Ten led byl opravdu špatný, bylo na něm moc vody, až ke konci se to trošku zlepšilo. Asi jim někdo poradil, jak to mají dělat. (úsměv) Co se týká jídla, to bylo opravdu pořád stejné, takže jsme to museli řešit náhradní stravou.

Stačili jste se také někam podívat? Třeba alespoň trošku poznat okolí?
Š: Tak Goyang je ohromné město. Něco jsme tam prochodili, kromě cest do restaurací jsme byli i za nákupy, protože tam bylo docela levně, ale na nějaké velké poznávání to nebylo.

Postoupili jste na šampionát do Česka. Proběhly po skončení divizních bojů nějaké bouřlivé oslavy?
Š: No jasně, to nemohlo chybět. (smích)

Pro vás osobně byla jistě dosavadním sportovním vrcholem účast na olympijských hrách. Jak jste si užíval sounáležitost k nejlepším sportovcům světa? Setkal jste se tam s někým opravdu zajímavým, kdo vás zaujal?
P: S Jágrem. (smích) Ale teď vážně. Nemohu asi vypíchnout nějaký jeden velký moment, bylo to celé moc intenzivní. Jak říkáte, byli tam nejlepší sportovci planety, takže nešlo stále jenom na někoho koukat. Celkově to byl pro mě tak silný zážitek, že mi z paměti nevymizí celý život.

Přestože pro vás oba byly vrcholem sezony reprezentační akce, úspěšnost roku asi posuzujete i podle výsledku Dukly v lize. Jaká ta sezona byla z klubového pohledu?
Š: Nebyl to špatný rok, ale určitě jsme chtěli dosáhnout víc. S Olomoucí jsme v základní části neprohráli, proto jsme si na ni v play-off věřili. Ale odehráli jsme s nimi smolné zápasy. Oni dávali takové hodně šťastné góly. S vystoupením v lize můžeme být spokojeni, mohlo to však být ještě lepší.
P: Chtěli jsme s Duklou postoupit do baráže, to se bohužel nepovedlo, takže hodnotím sezonu jako normální.

A vy osobně jste se cítili ve formě?
Š: To se tak říci nedá. Cítím, že se stále ještě mohu zlepšovat.
P: Osobně jsem spokojený. Dostal jsem se na olympiádu, což byl můj hlavní individuální cíl.

Nyní už se připravujete na novou hokejovou sezonu. Kam v ní chcete s Duklou dokráčet? Předpokládám, že budete chtít okusit baráž o extraligu.
P: To je jasné. Musíme to do té baráže dotáhnout. Pak uvidíme. Letos také nikdo asi s Olomoucí moc nepočítal, a oni pak dokázali překvapit.

Autor: Karel Líbal

25.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Je to krásná práce, říká o snovém úvodu trenér Čurda

Vysněné dětské postele

Houby rostou, ale je jich zatím málo

Jihlava – Houbaři se teď z lesů na Jihlavsku vrací domů buď s plným anebo s téměř prázdným košíkem. Houby rostou, ale záleží, zda mají štěstí a hledají ve správné lokalitě.

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Jihlava – Výsledek se opakoval. Hokejisté Jihlavy prohráli i na domácím ledě s Olomoucí 1:2. Stejné skóre se totiž v přípravě obou extraligových celků zrodilo i před třemi týdny na Hané. Dukla po bezbrankové první třetině vedla díky Zemanovi, ale o pět minut později srovnal Řípa a na začátku třetí periody udeřil Sundher.

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení