Můj milý deníčku: Jsme spíše klubová kapela

Styl jejich hudby se nedá přesně určit, protože se snaží míchat různé žánry dohromady. Kdo je kapela Můj milý deníčku a co pro své fanoušky chystá?

Představte kapelu Můj milý deníčku.
Olda: Jmenujeme se kapela Můj milý deníčku. Na basovou kytaru hraje Pavel Štolba, který má přezdívku Pája nebo Štolby. Dalším kytaristou je Olda Vlček. Housle, kazoo a dětskou zvonkohru ovládá Lucka Šalamounová a její přezdívka je Lulu. Zpíváme všichni dohromady.

Jak a kdy vznikla kapela?
Pavel: Kapela vznikala postupně. U zrodu před dvěma lety jsem byl já a Lucka. Párkrát jsme se rozpadli, vždycky pak přišel někdo nový, takže se v kapele vystřídalo pět lidí. V tomto složení hrajeme od nového roku.

Má nějaký význam název kapely Můj milý deníčku?
Pavel: Ne, to nemá absolutně žádný význam. Původně jsme se měli jmenovat Za komínem nic.

Kde všude koncertujete?
Olda: Hráli jsme třeba v Ostravě nebo v Brně. Jsme spíše klubová kapela, ale byli jsme také v létě na festivalech, za všechny jmenuji třeba festival Kozy v Českém ráji. Teď naposledy jsme měli křest v klubu u Golema v Jihlavě a tam se nám také moc líbilo.
Lucka: A nesmíme opomenout festival v Hříběcí.

Křtili jste CD, můžete jej představit?
Pavel: Je to naše první album, které se jmenuje Milé děti dobrou. Je tam sedmnáct písniček.
Lucka: Při natáčení jsme měli dost trému, protože jsme poprvé nahrávali a zpívali každý zvlášť. CD se točilo v obci Jámy u Žďáru nad Sázavou za pomoci Vládi Budíka.
Olda: Kromě CD máme také dva klipy, Marijánku a Listem být, které s námi natočila Jitka Kadrnošková z Třeště.

Už počítáte s dalším CD?
Všichni: Ano, samozřejmě. Už máme asi pět nových písniček a další už se pomalu vytváří. Takže na jaře bychom chtěli natáčet druhé CD.

Kdo píše texty a kdo hudbu?
Pavel: Hudbu vytváříme dohromady. Když něco někoho napadne, donese to na zkoušku a společně to dotvoříme. Starší texty nám pomáhal tvořit kamarád Petr Pádivý.
Lucka: Také se inspirujeme texty, které nám posílají fanoušci a nějaké texty jsou také mým dílem.

Jak dlouho trvá vytvořit jednu písničku?
Lucka: Na jedné zkoušce dáme dohromady tak dvě písničky, které pak procvičujeme pořád dokola.

Hrajete jenom vlastní písničky?
Všichni: Ano. Nebavilo by nás hrát převzaté písničky.
Pavel: Nikdy to nezazpíváte stejně jako originál.
Olda: Mně vadí, že už tu písničku někdo vymyslel. Lepší jsou určitě vlastní texty.

Kde berete inspiraci?
Všichni: Kdekoliv.
Lucka: Jeden takový příklad můžu uvést. Když jsem byla na brigádě, hučely mi tam celý den dva větráky a to mě inspirovalo k písni Slonovrat, která se klukům tolik líbí.(smích)

Hádáte se na zkouškách?
Všichni: Ne, nehádáme se právě vůbec. Někdy se scházíme i mimo zkoušky, třeba v hospůdce. Na dovolenou jsme spolu, ale zatím nejeli.(smích)

Nemáte bubeníka, sháníte ho vůbec?
Lucka: Brali bychom třeba bongistu nebo perkusionistu. Elektrický bubeník nám ale vyhovuje.

Vaše koncerty jsou vždy stylově pojaté? Jak tenhle nápad vznikl?
Lucka: Na každém koncertě máme novou píseň a s novou písní nás také napadne nový kostým. Takže když jsme měli například skladbu Pohádka, tak jsme sehráli pohádku. Já jsem si vystřihla kuchařku, Pavel řezníka a Olda byl potulný hudebník. Nebo jsme měli píseň Vlasta sází řepu, takže jsme si oblékli tepláky a zástěrky jako na vesnici (smích). Jeden koncert byl věnovaný baletu, kdy jsme cvičili jógu a předváděli spartakiádu. Na posledním vystoupení jsme ztvárnili švédský kmen.

Na koncertech ale jenom nezpíváte.
Pavel: Chceme, aby se po celé vystoupení něco dělo.
Lucka: Když je míň lidí, tak se postaráme o zábavu my, kdy písně prokládáme mluveným slovem nebo vtipnou historkou. Jinak vymýšlíme různé hry a soutěže pro přihlížející fanoušky. Také vozíme na koncerty deníček, který koluje mezi lidmi a ti do něj píší vzkazy nebo třeba i další nápady na písně.

Zúčastnili jste se nějaké soutěže?
Lucka: Ano, v Ostravě soutěže s názvem Boomcup.

Zpíváte odmalička?
Pavel: Já jsem hrál odmalička na flétnu, ale to mě nebavilo. Pak jsem začal hrát na kytaru, abych mohl machrovat.(smích) Mám za sebou i pěvecký soubor.
Lucka: Já jsem odmalička zpívala s dědou. Chtěla jsem hrát na klavír, ale naši mi koupili housle, protože jsou menší (smích). A vyhrála jsem jednoho slavíka se skupinou Parník.
Olda: Já jsem začal hrát na kytaru asi v pubertě, ale pak jsem toho nechal a přešel jsem do hardcorové kapely.

Co je pro vás zpěv?
Pavel: Je to koníček.
Lucka: Já si u zpěvu dost odpočinu a často mě i nabije novou energií.
Olda: Je to pro mě hodně bavící koníček.

Co vás ještě baví?
Lucka: Ráda zajdu do divadla.
Olda: Já chodím na fotbal, hraji občas za Rantířovské béčko.
Všichni: A hrozně rádi lyžujeme, chystáme se letos v zimě vyrazit do Jizerek.

Máte nějaký hudební vzor?
Lucka: Vzor ani ne, ale co poslední dobou poslouchám, je tradiční hudba kmenů a národů.
Pavel: Já taky nemám vzor, ale líbí se mi, jak hraje Pavel Jakub Ryba.
Olda: Také nemám vzor, ale líbí se mi skupina Pearl Jam.

Nepřemýšleli jste někdo z vás o sólové kariéře?
Všichni: Asi ne. Vyhovuje nám to takhle.

Má deníček nějaký cíl do budoucna?
Lucka: Chceme více koncertovat. Čím víc, tím líp.

Co má na programu deníček v nejbližší době?
Všichni: V Havlíčkově Brodě v klubu Effect na začátku listopadu proběhl koncert, a v prosinci budeme zpívat vánoční píseň v kostele v rámci vystoupení žáků naší paní učitelky na zpěv. Docházíme totiž na hodiny zpěvu k operní pěvkyni Daně Dubové. Moc nám to pomáhá a zlepšujeme se. Jinak fanoušci najdou datumy našich vystoupení na adrese www.mujmilydenicku.com, což je naše webová stránka.