Přestože také v úterý proudili návštěvníci jihlavského Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů do projekčních sálů, osmnáctý ročník přehlídky vyvrcholil již v pondělí večer. Stalo se tak na slavnostním závěrečném ceremoniálu, na němž byli vyhlášeni vítězové soutěžních sekcí, ceny diváků a cen Silver Eye.

Večer ve velkém sále Domu kultury byl opět v režii divadelníků ze souboru Vosto5 a opět se nesl v továrenském duchu. Festivaloví návštěvníci opět viděli šicí stroje a dělnice za stroji pod dohledem přísných dozorců. Industriálně pojaté pódium doplňovala ještě nezbytná vrátnice.

Legenda Reggio

Během pondělního večera převzal Cenu za přínos světové kinematografii Godfrey Reggio, legenda světového dokumentu. „Rodák z New Orleans za dobu více než třicetiletého působení na poli dokumentárního filmu nenatočil velké množství snímků čtyři celovečerní tituly mu však stihly bohatě zajistit celosvětovou proslulost," konstatoval mluvčí festivalu Tomáš Stejskal.

Jedná se především o tzv. qatsi trilogii, složenou ze snímků Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi a Powaqqatsi. Za nevyslovitelnými názvy, pocházejícími z jazyka indiánského kmene Hopi, se však ukrývá svébytný dokumentaristický styl, který pro svou realizační náročnost nemá mnoho napodobitelů. „Reggiovy audiovizuální eseje se zaobírají dopadem moderního světa na životní prostředí a jejich síla spočívá především ve spojení úchvatných obrazů s kongeniální hudbou minimalistického skladatele Philipa Glasse," dodal Stejskal.

Střet urbanismu se třetím světem či tradicemi přírodních národů vyvstává v Reggiových filmech beze slov, pouze z napětí jednotlivých obrazů, zvuků a hudby. „Rolí filmu je provokovat, klást otázky, na které může odpovědět jen a jen publikum," řekl sám autor.

Festival navštívili a slavnostního večera se zúčastnili též Reggiovi spolupracovníci Ray Hemenez a Francis Kuipers. A Reggio věnoval pozdrav a poděkování i Miroslavu Jankovi, který se na Reggiových snímcích podílel jako střihač. Od tohoto českého dokumentárního režiséra, kameramana a střihače mohli ostatně festivaloví návštěvníci zhlédnout dokument Olga. Ten vznikl v produkci České televize a pojednává o Olze Havlové.

Cenu za nejlepší světový dokument v kategorii Opus Bonum si odnesl dokument Já jsem lid (Je suis le peuple), francouzské režisérky Anny Rousillion. Rodačka z libanonského Bejrútu vyrostla v Káhiře a poté se přestěhovala do Paříže. Její snímek se věnuje právě protirežimním demonstracím v Egyptě. Zatímco v Káhiře se shromáždily desetitisíce protestujících, chudí vesničané na jihu země sledovali vyhrocené události z náměstí Tahrír pouze na televizních obrazovkách a v denním tisku.

Právě z jejich perspektivy zachycuje dokument politické změny v Egyptě od svržení prezidenta Mubaraka po zvolení Muhammada Mursího. Odkrývá naděje a zklamání zpovídaných vesničanů a ukazuje, že i přes bouřlivé události v zemi se v jejich životech de facto nic nezměnilo.

Tunning, Súdán, sexualita i Gottland

Nejlepším českým dokumentem se pak stal snímek K oblakům vzhlížíme režiséra Martina Duška. Jde o melancholicky laděný portrét milovníka tuningové subkultury. Kategorii Mezi moři pro nejlepší dokument střední a východní Evropy ovládl Hubert Sauper se snímkem Přicházíme jako přátelé (We come as friends). Ten přilétá do Súdánu právě v době odbývajícího se referenda, které rozhodlo o rozdělení státu na dva samostatné státy, Súdán a Jižní Súdán.

Nejlepším experimentálním dokumentem se stal patnáctiminutový americký snímek Napadený obvod. Cenu diváků si odnesl s napětím očekáváný český snímek režisérky Veroniky Liškové Danielův svět. V něm se pětadvacetiletý student Daniel vypořádává se svojí netradiční sexuální orientací, jejíž vnímání je ve společnosti zatíženo řadou předsudků.

Se svým údělem homosexuálního pedofila seznamuje rodinu, přátele, společnost a prostřednictvím tvůrčího psaní i sám sebe. Dokument empaticky zachycuje veřejné i privátní momenty jeho zpovědi. Danielova hluboká sebereflexivita a důraz na jiné než čistě sexuální hodnoty umožnila režisérce představit situaci pedofila komplexně a lidsky. Jeho šarm, sebeironický nadhled a smysl pro nadsázku pak snímku dodaly překvapivou lehkost a vtip.

Další český snímek, respektive česko-polsko-slovenský, Gottland, pak získal zvláštní uznání v kategorii Silver eye 2014. Již pět let se každým rokem pod hlavičkou Institutu dokumentárního filmu schází mezinárodní porota složená z distributorů, sales agentů, režisérů a filmových kritiků, aby ve třech kategoriích krátkého, středometrážního a celovečerního dokumentu ocenila titulem Silver Eye Award nejpovedenější filmový počin pocházející z regionů střední a východní Evropy.

LUCIE ŽÁČKOVÁ