Jak říká zpěvák a kytarista kapely Robert Žák, přezdívaný Bob, o návrat si řekli sami fanoušci, a kapela Arciskačány se rozhodla jít s novým bubeníkem s kůží na trh. V repertoáru už mají tři nové písničky, které chystají odpálit v červnu na Arci koncertu.

Kapela teď dva a půl roku nehrála, co bylo důvodem?

Důvodů, proč jsme přestali hrát, bylo několik. Skřípalo nám to delší dobu, řekl bych, že možná už od odchodu našeho bubeníka Nácíčka, a zároveň jsme si navzájem začali lézt trochu na nervy. Pořád jsme byli spolu. V dodávce. Na pivu. O víkendech. Jsme sice dobří kamarádi, ale ponorka je, ehm, prevít. (smích) Navíc se kapela přestala posouvat, takže nebyla ani žádná pořádná motivace. Hráli jsme sice dál, koncerty byly, ale nebylo to ono. Jednoho krásného dne jsme se sešli na zkušebně a řekli si, že je na čase dát si pauzu. Každý z nás jsme si mezitím něco zkusili, abychom zase skončili u nejlepší kapely, u Arciskačány. (úsměv)

Nyní tedy znovu zkoušíte?

Ano, loni v létě na chatě u opékání buřtů, v čemž je Henry opravdu specialista, jsme se rozhodli, že přišel ten správný čas. V září jsme vymetli pavouky a breberky ze zkušebny a začali jsme hrát.

Máte nějaké nové nahrávky?

V březnu jsme nahráli tři nové písničky. Křižovatky, Jéééé a Na trávníku. Zatím máme vesměs pozitivní ohlasy a jsme za to šíleně rádi! Nebylo to pro nás snadné a snad jsme dokázali navázat na naši předchozí tvorbu. Budeme rádi, když se nové písničky ujmou stejně tak dobře, jako třeba Jinej já nebo Kostka cukru. Poslechnout se dají první dvě už teď na našem profilu na YouTube, Facebooku nebo Bandzone.

Plánujete tedy zase koncertovat?

Tak určitě! Dokonce už jsme začali. V pátek 15. dubna jsme měli první koncert v Hodicích u Třeště. Bylo to parádní! Hrálo se nám dobře, přišlo dost lidí, prostě super. Není lepší pocit, než když zakřičíš do mikrofonu před plným sálem „Dám ti jen" a ozve se „Hašlerku do pusy!" Vždycky z toho mám husinu, je to úžasný pocit. Dál uvidíme, co se nám připlete do cesty, rozhodně chceme hrát, hrát a hrát.

Bude i nové album?

Nečekali jsme, že uděláme a natočíme přes zimu tři písničky. Byly pochyby z naší strany, protože jsme spolu dlouho nehráli a hlavně bylo potřeba oprášit starý repertoár. Zatím všechno vychází, což musím zaťukat. (úsměv) Teď je potřeba využít inspirace a do konce roku to nové CD natočit.

Pomohla vám pauza v něčem?

Byla nutná. Když to zpětně hodnotíme, tak si říkáme, že jo. Mohlo to taky dopadnout tak, že se rozhádáme, profackujeme se a byl by definitivní konec. Takže rozhodnutí dát si pauzu od nás bylo dospělé. (smích) Tím, jak jsme nehráli, tak nám to začalo chybět. Sice jsme se vídali dál, ale nehráli spolu. Rozhodně nám pomohla v tom, abychom se vzájemně víc respektovali a vážili si toho, co jsme za tu dobu dokázali vybudovat, tedy naši kapelu.

Budete hrát znovu ve stejném složení kapely?

Ve stejném složení hrát nebudeme. Když jsme se loni bavili, jak by to mělo být, došli jsme k tomu, že potřebujeme změnu. Něco, co nás nakopne. Jádro kapely jsme vždycky byli já, Henry a Palda, to se nezmění, protože to jsou Arciskačány. Ale chtěli jsme změnu v podobě bubeníka. Typ jsme měli na dva kluky z okolí a nakonec nás uhranul mladý, nadějný spasitel z Třeště Martin, ale my mu říkáme Houmr. Bubnuje přesně tak, jak jsme si vysnili, takže doufám, že nám vydrží.

Kde jste nového bubeníka sehnali?

S Houmrem jsme se potkali před pár lety, když jsme vystupovali na stejném festivalu, ale tenkrát ještě hrál s jinou kapelou. Už tehdy hrál dobře, takže jsme o něm povědomě věděli. Pak přišel čas mu zavolat. Naštěstí se nenechal přemlouvat.

Proč jste se rozhodli dát znovu dohromady?

Protože nám to vážně chybělo. Od všeho si člověk občas potřebuje odpočinout a pak najednou přijde ta chvíle, kdy si řekneš, že to zase potřebuješ. Věděli jsme, že budeme zase někdy hrát, jen nikdo nevěděl kdy. Navíc jsme modelky, rádi se předvádíme.

Kde nastal ten impuls?

Nezávisle na sobě nám každému čas od času někde někdo řekl, že jsme vlastně volové, protože nehrajeme, že jim ta naše muzika hrozně chybí. Dokonce, a to už zní tedy dost blbě, protože to vypadá, že jsme dost staří, tak občas někdo přijde a řekne vždyť na vás já jsem vyrostl a proto to vlastně děláme. Kdybychom neměli tak skvělé fanoušky, tak bychom nebyli vůbec nic. A my ještě nejsme staří!

Máte tedy tři nové písničky, kdo je napsal?

Písničky píšeme dohromady. Nikdo z nás nemá monopol na určitou věc v kapele. Jak to přijde, tak to je. Někdy přinese muziku Henry a jindy zase Palda, a pak to společně dopilujeme, dopíšeme texty a tak. Já moc muziku nepíšu, už deset let předstírám, že hraji na kytaru, a zatím mi to vychází. (úsměv)

Kde vzniká inspirace při psaní písniček?

Píšeme o životě. Nechci říkat, že hrajeme vyloženě hlavní role v našich písničkách, ale určitě se v hudbě i textech promítají naše nálady, výhry i prohry. Máme to asi všichni dost podobně. Různé písničky vznikají různě, prostě někdy to všechno jde jako po másle, a z toho to prostě najednou nejde a nejde.

A kdo skládal nové písničky?

Jak už jsem říkal, písničky píšeme společně, zrovna na těch třech mají největší zásluhu Palda a Henry, kteří udělali hudbu. Já jsem otextoval dvě a půl písničky a Henry s Houmrem půlku třetí.

Jak dlouho trval váš comeback?

V zaří 2015 jsme začali znovu zkoušet, nespěchali jsme, ale všechno šlo docela rychle. Jen jsme chtěli mít všechno dobře nazkoušené, takže jsme nahrávali až v březnu.

Vím, že jste v minulosti byli úspěšní i na různých hudebních soutěžích. Budete v účasti na takových soutěžích pokračovat?

Řekli jsme si, že už ne. Pár jsme jich zkusili, v některých jsme byli úspěšní, v některých méně. Byla to obrovská zkušenost, protože konkurence byla vždy velká. Nicméně i když se nám dařilo, zahráli jsme si díky tomu na velkých festivalech, jako třeba na Rock for People nebo na Jam Rocku, ale jinak jsme toho nikdy neuměli nějak více využít. Navíc většina soutěží je limitována věkem a Palda nám kazí průměr. (úsměv)

Proč soutěže teď ne, a dříve ano?

Byli jsme o něco mladší a chtěli jsme to zkusit a samozřejmě vyhrávat. Teď už jsme si, aspoň tady u nás, udělali trošku jméno, a také když pořád dost lidí komolí náš název, tak o nás minimálně vědí. Takže odškrtnuto, cíl splněn.

A jaký je cíl teď?

Musíme oženit Henryho! (smích) Samožřejmě je naším cílem navázat na to, kde jsme skončili. Chceme hrát napříč republikou, kde to jen půjde a sbírat nové fanoušky. Chceme, aby se dál líbila naše muzika a aby všechny bez rozdílu bavila naše show. Tohle je náš cíl.

Co vás na hraní nejvíce baví?

Není nic lepšího, než když hrajeme před plným hledištěm a lidi si zpívají naše písničky. Chápeš? Naše písničky! Co je víc?! No a pak klasicky všechny ty věci s hraním spojené. Selfíčka s holkama, pařby s fanouškama, podpisy na břicha a rozhovory do novin. (úsměv)

Kde se na vás mohou Jihlaváci těšit?

Pro naše jihlavské, ale samozřejmě i nejihlavské fanoušky chystáme Arci koncert, který proběhne 18. června v DIODu. Dlužíme jim to. Chceme udělat velký koncert doma v Jihlavě, kde máme vždycky to nejlepší prostředí pro hraní a nejlepší fanoušky. Navíc letos naše kapela oslaví deset let a to stojí za to, udělat velkou akci. Moc se na to těšíme, takže určitě všichni doražte!

Kdy, kde a jak kapela Arciskačány vůbec vznikla?

Jak už jsem říkal, Arciskačány letos oslaví deset let. Je teda fakt, že jsme dva a půl roku nehráli, takže je to trochu podvod, ale snad to nevadí. Začalo to tím, že jsme měli s Henrym naši první autorskou kapelu Pouštíme draka. Hráli jsme asi rok a přišla nám nabídka do kapely Major Major. Potřebovali zpívajícího basistu, ale já neuměl hrát a Henry zase zpívat, takže nás museli vzít oba. V Majoru na nás čekal Palda. Docela rychle jsme si padli do noty a bylo vymalováno. Po čase jsme s Henrym chtěli udělat znovu autorskou kapelu, zeptali jsme se Paldy a ten do toho šel. Od tý doby spolu jedeme v rozjetém vlaku.

Vy konkrétně hrajete jak dlouho?

V kapelách asi třináct až čtrnáct let. Já jsem byl vždycky všude nejmladší, takže nic moc. Moje první kapela byla zmiňovaná Pouštíme draka, kde jsem začal hrát s Henrym, kterého mám od té doby na krku. Ale už bych bez něj hrát nechtěl, je to sympaťák.

A jak jste se k hraní dostal?

Když jsem byl malý kluk, jezdili jsme s tátou hodně na čundry a všichni hráli u ohýnku na kytaru. Já jsem chtěl hrát taky, tak jsem začal chodit na kytaru do Domu dětí a mládeže, abych mohl jezdit s tátou a hrát. Jenže pak jsem potkal toho Henryho, přišla šílená rebelie a já si koupil elektrickou kytaru.

Myslíte si, že se comeback vydaří?

Comeback se vydaří stoprocentně! Musí! Jsme o něco starší, zkušenější a snad už i rozumnější. Baví nás to, lidi nás už teď hrozně ženou, takže všechno nasvědčuje tomu, že se to podaří. Vážně se moc těšíme!

Složení kapely:

•Jindřich Dostál „Henry" - basa

•Miroslav Paleček „Palda" - kytara, zpěv

•Martin Krechler „Houmr" -  bubny, zpěv

•Robert Žák „Bob" - kytara, zpěv