Paní ředitelka provozování onoho, jak se říká, nejstaršího řemesla nikterak nedémonizovala, ale hovořila věcně, aniž by ovšem byla beseda zbavena emocí. Ty umocnily hlasy telefonujících posluchačů. První muž zdůraznil, že právě sex za peníze mu umožňuje mít přesně to, po čem touží, neboť, když si zaplatí, dostává právě to, co požaduje. Druhý pán naopak oponoval zkušeností, že si nijak extra neužil, a proč prý má platit za něco, na co má vlastně bezplatný nárok tak nějak od přírody.

Myslím, že lze respektovat oba světy, v tomto případě pohledy na svět uspokojování sexuálních a svým způsobem obecně lidských potřeb. Okolnost, že si můžeme vybrat z více možností, zvolit si v nejrůznějších životních situacích řešení, které je nám blízké, je vždycky pozitivní. A nic na tom nemění, že první z „našich“ telefonujících zdůvodňoval svůj přístup snad až příliš tržně a druhý možná přehnaně živočišně.

Slovo „bordel“ jsem slyšel z rozhlasu o několik hodin později.

A nebylo to ani v souvislosti s pokračováním oné noční besedy a ani nebyla řeč o politice. Ono slůvko jadrně zaznělo, když podrážděný řidič zvýšeným hlasem popisoval tu hrůzu, kterou zažívá za volantem na silnici čerstvě pokryté dalším přídělem sněhu. Když zavládne zima, a ta letošní zatím ukazuje slušnou kondici, tak si můžeme vybrat rovněž. Buď se smíříme s tím,že jsme na rozmary počasí stále ještě krátcí a že je užitečné se jim umět do značné míry ve vlastním zájmu přizpůsobit, nebo můžeme do nekonečna nadávat.

Nechci dojemně vůbec hájit cestáře, kteří mají úklid silnicv popisu práce. Nemíním vytrubovat, že v dobách kalamity dělají všechno, co je v jejich silách.

O to tady vůbec nejde. Spíš mi vadí, že někteří z nás se stále častěji, a na zimních silnicích to bývá hodně viditelné, chovají tak, jako že na všechno, na co si právě pomyslí, mají nárok či právo.

Pánové z noční rozhlasové besedy si vybrali, nikomu se nevnucovali. To mi přijde daleko víc fér.