Stačí připomenout tehdy žhavou kauzu Temelín. Tehdejší předseda vlády i dnes odhodlaně říká, že byl proti dostavbě Temelína. Se zastavením monstrózního díla ovšem váhal tak dlouho, až nakonec nebylo co řešit. Temelín se dostavěl a dnes jsme rádi, že ho máme. Právě v těch dobách jsem se mýlil s Pithartem. I já jsem psával, že Temelín by stát neměl.

Podobně je to i s dělením státu. I dnes je Pithart přesvědčen, že se mělo postupovat jinak – opatrněji a diplomatičtěji. I v tomto ohledu jsem omyl sdílel a byl jsem přesvědčen, že společný stát je věcí, o kterou stojí za to usilovat. Zanedlouho budeme slavit dvacet let rozpadu Československa a většina lidí to bude vnímat jako dvě desítky let fungování samostatných států. I jejich vznik se nakonec ukázal být úspěchem. A je dobře, že zánik Československa nevyjednávali lidé jako Pithart. Možná bychom ještě dnes řešili staré problémy.

Je ovšem třeba říci, že Petr Pithart se mýlil s noblesou a mnozí jeho soupeři zneužívali jeho potřeby znovu a znovu věci analyzovat a probírat. Oni místo toho jednali a levně získávali politickou podporu a nakonec vytlačili pochybujícího premiéra na vedlejší kolej.

V některých věcech přitom Pithart šanci dostat mohl. I když dnes říká, že zrušení krajů byl nesmysl, pro veřejné mínění to byla nutnost. Jen nepřišel ten druhý krok zavedení zemského zřízení. Místo toho zaplnila prostor hydra nových krajů, kterou nebude snadné porazit. Alespoň to ale můžeme zkusit.

Nikdy už ale nevyzkoušíme, jestli by Mercedes skutečně zachránil Tatru Kopřivnice a Siemens Škodu Plzeň. Jediné, co víme, že Volkswagenu se to v Mladé Boleslavi podařilo na několik set procent.