V Liverpoolu našel nezaměstnaný mladík práci díky svému sousedovi, odpověděl na otázku, proč se Svátek sousedů slaví, jeho zakladatel Atanase Périfane.

Svátek sousedů připadá právě na středu. Jeho smyslem by měl být pokus čelit rostoucí uzavřenosti naší společnosti a snaha podpořit různé formy pomoci sousedům, kteří nás potřebují. Někdy pochopitelně soužití s lidmi bydlícími vedle vás nemusí být jednoduché. Zvláště pokud máte za souseda někoho, jako byl britsko-americký komik a houslista Henny Youngman, který vyprávěl: „Jako malý chlapec jsem neměl hodinky a zjišťoval jsem čas pomocí houslí. O půlnoci jsem začal cvičit, až soused začal ječet: 'Kdo tu vrzá ve tři hodiny ráno!'."

Přesto je pro život člověka příjemnější mít vedle sebe někoho, na koho se může obrátit ve chvíli s prosbou o pomoc. Pamatuji si, že krátce po tom, co jsem se nastěhoval do bytu, kde nyní žiji, jsem byl na akci, která se jmenovala Literární víkend. Až v půlce druhého dne jsem zjistil, že ta sympatická dívka, u níž jsem měl pocit, že ji vidím poprvé v životě, bydlí o dvě patra pode mnou. Nedopadlo to sice jako s tím párem v Mariboru a nevzali jsme se, ale získal jsem díky tomu novou kamarádku. Někdy zkrátka má člověk poklady přímo pod nosem a přehlíží je. Třeba jen z ostychu, že nechce někoho obtěžovat. Ostatně, jak říká Quintus Horatius Flaccus: „Vždyť se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří."