Přestože české vozovky stejně jako loni snášejí poměrně mírnou zimu bez velkých porcí ledu a soli, i ty relativně nové jsou již nyní plné děr.

Musí to být pro firmy zajímavý byznys, vybudovat nový povrch vozovky a pak se na něj během pár krátkých let znovu a znovu vracet k menším, větším a nakonec i generálním opravám. To v civilizované cizině neznají. Nejen obyčejné, ale i horské a podhorské cesty jsou totiž v podobném klimatu například v Německu, Rakousku či Švýcarsku v mnohem lepším stavu než naše. Podle vybledlého asfaltu kolikrát poznáte, že jsou již velmi staré, ale díry v nich nevidět. Naopak na zánovní tmavé silnici mezi Novým Městem a Žďárem nad Sázavou teď zejí díry hrozící poškozením aut.

Obleva prostě přinesla další svědectví o tom, jak špatně se v Česku stavějí a opravují silnice. Málo vydrží a jejich údržba je v důsledku velmi nákladná, neboť se provádí příliš často. A to proto, že práce se zkrátka provádějí nikoliv s důrazem na poměr kvality a ceny, ale na láci použitého materiálu. Zatímco se například s „českou" verzí studené asfaltové směsi akutně lepí díry pouze na pár měsíců, či spíše týdnů, v cizině vydrží takové materiály v dírách i několik let. Jsou prostě kvalitnější. Je jasné, že po vlastních silnicích západní Evropu jen tak nedoženeme.