V obou případech jsou to relativní pojmy. A bez souvislosti nemají smysl. Na částku tři sta tisíc se ptám proto, že přibližně tolik stojí přístroje pro nepřímou masáž srdce, které využívá Zdravotnická záchranná služba Kraje Vysočina. Jde o přístroje, které pomáhají zdravotníkům při záchraně života. Přístroje zvládnou to, co by jinak musel dělat jeden ze členů posádky. Je to, jako by měl zdravotník dispozici jeden pár rukou navíc. Je neunavitelný a nemusí se s nikým střídat. Navíc záchranáři nyní mohou pacienta převézt do nemocnice ještě při probíhající masáži. Šetří tím tedy čas, který je u takových případů rozhodující. Všechny posádky, které začaly toto zařízení používat, si ho nesmírně pochvalují a říkají, že to byl jeden z nejlepších nákupů na záchranné službě za poslední roky.

Aniž bych vyjmenoval všechny výhody využívání přístroje, zdá se mi jako laikovi, že je to něco, co jednoznačně zdravotníkům pomáhá zachraňovat naše životy. Loni se to díky němu jen na Třebíčsku podařilo patnáctkrát. Možná by zdravotníci byli úspěšní, i kdyby ho neměli, jenže tady se na „kdyby" nehraje.

Přestože jej zdravotníci v kraji mají k dispozici, neznamená to, že když pojedou právě k vám, budou jej mít. Přístroj není ani zdaleka na všech výjezdových stanovištích. Není totiž součástí povinné výbavy vozidel záchranné služby, takže koupit si je mohou jen díky finančním darům sponzorů. Na Třebíčsku se jim takto podařilo loni na podzim vybrat na tři přístroje a nyní si budou moci koupit další dva.

Jak jsem se už zmínil, přístroj pro nepřímou masáž srdce stojí tři sta tisíc korun. Je to hodně peněz za pomoc při záchraně života? Na první pohled jistě ano. Ale když se kolem sebe podívám, na co všechno se v této republice za poslední roky našly miliony korun, tak mi to nedá a říkám si: „Je tři sta tisíc opravdu tolik peněz?"