Při pátrání po důvodech nespravedlností musíme začít tím, že český trh je malý a je na něm málo slušných firem. Mezi nimi navzájem a mezi nimi a obcemi panuje buď nedůvěra, anebo kamarádství – nic mezi tím.

Systém evropských dotací je natolik neprůhledný, že malá obec těžko může sama zvládat projekt třeba čističky odpadních vod. Tady je začarovaný kruh: úředníci argumentují, že proces administrace žádání musí být složitý, aby se zabránilo zneužití – ale čím je složitější, tím víc lidí se na něm přiživí. Malá obec totiž musí mít konzultanty, kteří si z žádaných peněz sami odkrojí, protože vědí, že to jsou evropské peníze, a nikoho to nebolí. Někdy navíc obec musí mít firmu, která provede výběrové řízení. I ta se přiživí. Když ta se domluví s konzultanty a projektantem, mohou „ušít" projekt na míru stavební firmě, která má kontakty na ministerstva a umí sehnat dotace. Vyprojektovaná cena čističky se navýší, a malá obec nemusí tolik spolufinancovat, papírově se to vykáže nějak jinak a slušná firma to prostaví v obci nějak jinak, neslušná si to nechá.

Pokud výběrové řízení nedělá podplacená externí firma, ale obec, tak o předem vybrané firmě musí rozhodnout sami zastupitelé. Ti slušnější pokrčí rameny: „Tak to chodí, systém nezměníme" a za ovlivnění po firmě nechtějí nic, jen nějakou investici v obci. Neslušní za to chtějí peníze pro sebe.

Zkrátka když se snaha „vydojit" co nejvíc evropských peněz podaří, každému ze zúčastněných může za nehty uvíznout určité procento peněz, i když papírově je téměř vše v pořádku. Slyšel jsem, že ti nejlepší vykukové dokážou z veřejných a „evropských" zakázek „vycedit" – tento termín mě docela pobavil – kolem sedmi procent celkového objemu. Tady už se nedá 
o slušnosti mluvit a u těchto vykuků už je vlastně jedno, jestli si sedmiprocentní odkrojek uloží pod podlahu, anebo ho darují politické straně, která jim sežene lepší místo ve státní správě, kde pak dostanou ještě větší cedník.

JAN MAZANEC