Ba právě naopak. Už jen proto, že svět, viděný studentskýma očima, je zkrátka jiný než svět dospělých. A třeba taky z toho důvodu, že rektor, nositel role respektované a prověřené staletími, nemusí být a nejspíš ani v jedenadvacátém století není člověkem, pro něhož by byla hlavní jeho vlastní důležitost.

Po studentech se stále častěji žádá, aby dokázali s informacemi pracovat a oddělovat ty podstatné od nedůležitých, a neznalost jména vrcholného akademického funkcionáře školy nechť je vnímána spíš jako racionální práce s informací než jako neúcta k „Jeho Magnificenci".

Dokonce si myslím, že zdravě nenápadný rektor je pro školu cennější než někdo, kdo chce být za každou cenu viděn v první řadě. Navíc, jak se ke všemu hlásí s příspěvkem.

Problémem jihlavské polytechniky je asi spíš to, že absolventi některých oborů hledají složitě uplatnění na trhu práce, takže jim jsou nabyté poznatky (včetně dovednosti třídit důležité informace od informací zbytečných) po opuštění školy k ničemu. Uplatnění absolventů v praxi je ovšem problémem řady škol, tedy nejen té jihlavské, a nejen škol vysokých. O tom ale mluvit nechci.

Pondělní pokus o volbu nové rektorky úspěšný nebyl, souboj skončil nerozhodně, plichtou. Vyrovnanost se sice asi čekala, nutnost opakovat volbu je však nejspíš překvapením. Možná teprve teď doposud neinformovaní posluchači zbystří svoji pozornost. Možná právě díky zádrhelu při úvodní volbě se jména adeptek na „hlavu" školy stávají pro studenty zajímavými a důležitými. Navzdory poučce, že jim bude v životě a v praxi užitečné, když dokážou oddělit informace důležité od těch nepodstatných. A ostatní si třeba řeknou, jak v časech zákulisních jednání vypadá nezvykle, když není nějaká významná funkce dojednána předem.