Ve finále si Era-Pack poradil s Jistebníkem 3:1 na zápasy. Odchovanci Havlíčkova Brodu zopakovali úspěch z roku 2001, kdy dovedl právě mateřský klub k mistrovskému titulu.

V pátek jste získali s Chrudimí titul. Jaké byly oslavy?
Michal: Velké, dlouhé a náročné. (smích) Vlastně jsme začali slavit v pátek po zápase a protáhli jsme to až do soboty večer. Máme dvojnásobné oslavy, protože bráchovi Petrovi se narodila od nás, takže jsme to spojili obojí dohromady. Dostal ode mě a Romana takový malý dárek.
Roman: Souhlasím. Ale ještě budeme slavit dál.

Co proběhlo bezprostředně po zápase?
Michal: Chvíli jsme ještě posadili v hale, v šatně jsme si tam pokecali. Potom jsme šli do vipky a pak se přesunuli do baru. Samozřejmě jsme po zápase chvíli věnovali fanouškům, kterých bylo i dost z Havlíčkova Brodu.

Před šesti lety jste získali titul s Havlíčkovým Brodem. Jde to vůbec srovnat?
Roman: Bylo to zhruba stejné, i když samozřejmě tenkrát to bylo za Brod. Ale slavilo se. (odmlka) Vlastně ještě slaví stejně. Jen s Chrudimí to bylo trochu náročnější vyhrát, protože letos se finále hrálo na tři vítězné zápasy a tenkrát jen na dva.
Michal: Jsem rád, že jsme zase vyhráli. Vždyť to je už šest let, i když je to jen za Chrudim. (úsměv)

Sice vám teprve skončila sezona, ale už jste přemýšleli jak to bude dál?
Michal: Bavili jsme se o tom. A já zůstávám v Brodě, se kterým chci postoupit zpátky do první ligy.
Roman: Uvidím, ale zřejmě také zůstanu v Brodě.

Před časem se také hovořilo o tom, že byste si mohli zahrát velký fotbal za Havlíčkův Brod v krajském přeboru.
Roman: Já jsem o tom nikdy nemluvil a ani o tom neuvažuju, že bych mohl fotbal hrát.
Michal: Lidé se nás na to pořád ptají, ale zatím ne. Fotbal jsme nehráli pět šest let, je to úplně něco jinýho než futsal. Všichni si myslí, že budou hrát Marešové, bude to supr. Ale jak jsem říkal, je to úplně něco jiného než futsal. Nejdřív bych asi musel trochu natrénovat. Všechno se uvidí, jak to dopadne. Nyní si chci hlavně odpočinout a vypustit sport z hlavy.