Den D pro jihlavského judistu Lukáše Krpálka nastane zítra. To je totiž na světovém šampionátu v Paříži na programu „jeho“ váhová kategorie do 100 kg. Do francouzské metropole poletí s vizitkou vítěze tří podniků Světového poháru, o svých ambicích však hovoří velmi opatrně.

„Bude to velmi těžké, konkurence je veliká. Myslím si, že tak deset lidí může v naší kategorii reálně uvažovat o medaili. Já jsem na posledním mistrovství světa skončil devátý, určitě bych chtěl udělat nějaký ten krok dopředu. Takže mám cíl být aspoň do sedmého místa,“ říká talentovaný mladík, který už má skoro v kapse nominaci na letní olympijské hry, které bude v příštím roce hostit Londýn.

Krpálek v letošní sezoně už třikrát ovládl Světový pohár, triumfoval v Bukurešti, Miami a potom i San Salvadoru. Vítězství si cení, ale nepřeceňuje. „Světový šampionát je vrchol roku, na ten se každý připraví co nejlépe. Navíc na závodech nebyla vždy největší konkurence, to platí hlavně o San Salvadoru,“ říká skromně a dodává: „Na druhou stranu mě povzbuzuje příjemný fakt, že jsem pokaždé porazil Bosňana Amela Mekiče, což je úřadující mistr Evropy.

Pařížskou halu Bercy má výborně přečtenou. Aby ne, když tam vybojoval juniorský světový titul. Na něj by pochopitelně rád navázal. „Vzpomínky mám určitě dobré, to jo. Ale chlapi jsou na tom úplně jinak než junioři. Teď se mi ale celkem daří a cítím se dobře, tak třeba to vyjde i v seniorech. Třeba by medaile byla. Ale jak říkám, do sedmého místa bych byl spokojený,“ nenechává se zlákat pařížskou aurou a trpělivě opakuje svůj cíl.

Dobře ví proč. „Budu se prát o to, abych udělal co nejlepší výsledek, a hlavně abych byl pak na olympiádě nasazený. Abych nechytl v prvním kole hned nějakou jedničku nebo dvojku a šel bych brzo na párek,“ usmívá se.

Českému judu, které zaznamenalo výkonnostní skok, by dobrý výsledek prospěl. V Paříži mu totiž zatím pšenka nekvete. Pavel Petřikov a David Dubský nepřekročili práh druhého kola, Jaromírové Ježek a Musil dokráčeli jen o stupínek dále.

A propos, poslední česká mužská světová medaile je už poněkud zaprášená. Na svědomí ji má Jiří Sosna, když si v roce 1991 z Barcelony odvezl bronz.