Vítr mi závod odfoukal, štvalo Soukupa

Příroda byla proti. Skvěle měl rozjetý sobotní sprint biatlonista Jaroslav Soukup. V závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě sahal po nejvyšších příčkách. Po skvělém běhu a první střelbě však přijel na střelnici podruhé ve zcela nevhodnou dobu. Silný vítr připravil českému reprezentantovi hodně nepříjemné podmínky, kterým Soukup nedokázal čelit.

Po čtyřech nepřesných ranách byla šance na minimálně elitní desítku v tahu. Po odjezdu ze stadionu po střelbě vleže byl Soukup první, po projetí všech soupeřů druhý. Po střelbě vestoje se český závodník propadl a nakonec skončil až devětadvacátý.

Přestože Jaroslav Soukup dosáhl v Novém Městě čtrnáctým místem v individuálním závodě nejlepšího českého výsledku, po sprintu z jeho projevu byla cítit stopa hořkosti.

Jaroslave, se se přihodilo při vaší střelbě vestoje?
V té chvíli strašně moc foukalo, a já jsem se s tím nedokázal vypořádat. Snažil jsem se to tam vystředit, ale nepodařilo se mi to.

Zdál se vám vítr nepříjemnější než dříve?
Pocitově určitě. Nevím, jestli byl mimořádně silný. Ale nefoukal vyrovnaně, pořád mi to tam někam odfoukávalo. Snažil jsem se, strávil tam moc času, a ještě takový výsledek…

Co vám po té stojce blesklo hlavou? Že je všechno v háji?
Tak nějak. (smích) Spíš to znělo ještě silněji.

Nepodepsala se na vašem výkonu při druhé střelbě i šance na mimořádný výsledek, po kterém jste sahal?
To bych neřekl, já to moc nesledoval. Akorát po ležce, když jsem odjížděl ze stadionu, jsem slyšel, že vedu. Ale pak už jsem o tom nepřemýšlel, spíš jsem myslel na to, jak pojedu.

Přitom střelba vleže vám vyšla skvěle. Odstřílel jste v rytmu, rychle, přesně...
Vítr byl v té chvíli stabilní, měl jsme přesně nacvakáno, takže jsem to jenom spouštěl a vyšlo to. Při stojce je to jiné. Člověk je výš, vítr se do něj opírá a tím ovlivňuje jeho střelbu.

Co silný vítr se závodníkem dělá a co je na střelnici pro vás v takovýchto podmínkách nejtěžší?
Vychyluje to horní část těla. Vítr se opírá do celé zbraně a ty poryvy přecházejí do celého těla, takže to hýbe prakticky s celým člověkem. Nohy se dají zapřít, to není takový problém, ale vršek máte rozpohybovaný.

Měl jste po nepodařené stojce v hlavě, že se alespoň kousnete a zabojujete o body?
Věděl jsem, že střelba je náročná pro všechny, takže jsem do toho dal všechno i na závěr a věřil, že na body to vyjde.

Jak se vyrovnáváte s domácím prostředím?
Na střelnici se soustředím jenom na terč. A na trati je povzbuzování diváků příjemné.

Takže po vaší první střelbě, když fanoušci oslavovali, vám muselo být blaze na duši.
Trošku to zamrazilo, to nepopírám. Ale je to jenom chvilkový pocit, pak už se člověk musí soustředit na další průběh závodu.