Život afrického lékaře Edsona Makumbirofa, který se usadil na Jihlavsku, jako by ilustroval dějiny posledních desetiletí hned na dvou kontinentech.

Edson se narodil v někdejší britské kolonii Jižní Rhodesie. Jako mladík pak zažil vyhlášení nezávislosti tohoto státu na jihu Afriky na Spojeném království a byl u vzniku Zimbabwe.

V době, kdy se hroutil komunistický režim, přišel studovat do tehdejšího Československa, aby v cizím středoevropském státě zažil listopadovou revoluci i rozpad společného státu Čechů a Slováků. A pak se v Česku i usadil.

Praxi jako vystudovaný stomatolog v nově se rodícím českém zdravotnictví získával v Praze, v Liberci a nakonec ve Velkém Beranově, kde se s rodinou usadil před šesti lety. Byl u toho, když se zdravotnictví postupně privatizovalo, na vlastní kůži pociťoval úskalí nového českého kapitalismu. Zvláště když se během devadesátých let začínal stavět na vlastní nohy, poznával, jak obtížné bylo získat úvěr na rozjezd ordinace.

A když pak bez dvou dnů před deseti lety vstupovala České republika do Evropské unie, byl u toho už s českým pasem, neboť české občanství získal jen o několik měsíců dříve, v roce 2003.

Jazyková škola

Do Československa přišel na konci roku 1986 na základě programu, který pro Zimbabwe vyhlásilo UNESCO. „Doma jsem zrovna absolvoval střední školu a nabídka vystudovat vysokou školu v Evropě mě lákala, proto jsem se do programu přihlásil," vzpomíná na začátky své cesty do světa dnes devětačtyřicetiletý Edson Makumbirofa.

První kontakt s československým školstvím ale pro něj nebyl úplně vydařený. „Přijeli jsme do Prahy v prosinci roku 1986 a tady jsme zjistili, že semestr začal už v září. Vůbec jsme o tom nevěděli, u nás v Zimbabwe byl tehdy školní rok od ledna do prosince," poukazuje Edson na příčinu téměř tři desetiletí starého nedorozumění.

V množném čísle mluví proto, že do Československa přicházel jako člen zhruba třicetičlenné skupiny budoucích zahraničních studentů, kteří pocházeli z různých koutů Afriky a Asie. Do jazykové školy, kterou absolvoval v Mariánských Lázních, tak nastoupil až v září roku 1987, dobu před nástupem na tuto školu strávil na přípravném kurzu v Poděbradech.

Tehdejší jazyková škola pro cizince, o níž je zmínka, byla typickým reliktem minulosti. Edson Makumbirofa, který od mala mluví anglicky, se v ní učil česky, neboť na tehdejších českých vysokých školách nebyla výuka v jiném jazyce než v češtině běžná.

Pětileté studium stomatologie v Praze zahájil až v roce 1988. „Než jsem na lékařskou fakultu mohl nastoupit, musel jsem v létě 1988 absolvovat přijímací zkoušky," připomíná Edson Makumbirofa.

Úžasný obor

Původně chtěl studovat přírodní vědy, ke stomatologii se dostal tak trochu náhodou. Dokonce se ještě během úvodních semestrů pohrával s myšlenkou, že by na přírodovědeckou fakultu přestoupil, ale to se ukázalo tak náročné a komplikované, že raději zůstal na medicíně. Dnes nelituje. „Stomatologie mě teď nadmíru baví, jsem rád, že jsem u ní zůstal. Je to úžasný obor, kde člověk uplatní široké spektrum poznatků," říká při vzpomínce na vysokoškolská studia.

V té době ještě zdaleka nevěděl, že jako vystudovaný zubní lékař zakotví v České republice. Když ale v roce 1993 promoval a poté hledal první práci, porozhlížel se přesto v první řadě v Praze. „V roce 1992 jsem se seznámil s mojí manželkou Karin, pocházející z Banské Bystrice. Ona tehdy ještě studovala, proto jsem chtěl zůstat v Praze," prozrazuje okolnosti tehdejšího osudového rozhodování.

Rok učil angličtinu

Hledání uplatnění jako zubní lékař bylo pro mladého absolventa bez praxe tehdy složité i pro Čechy, natož pro cizince. „Právě v letech 1993 až 1997 se stomatologie v Česku začala privatizovat, šance, že by někdo mladého lékaře zaměstnal, byla velice omezená. A dostat souhlas s provozováním vlastní stomatologické praxe bylo snad ještě složitější, nehledě na to, že tady nebylo dostupné vybavení na zařízení ordinace," popisuje Edson Makumbirofa své profesní začátky.

Rok učil v Praze angličtinu a zároveň chodil na stáže na lékařskou fakultu, aby přece jen nějakou praxi získal. V roce 1997 odešel už s rodinou do Liberce, kde měl nabídku, že by mohl jako lékař přece jen spravovat zuby a postupně budovat vlastní lékařskou praxi. Tehdy také postupně dospěl k rozhodnutí, že bude žít v Česku. A stal se mimo jiné aktivním křesťanem, byť to pro něho neznamenalo žádnou zásadní změnu ve vztahu k víře. V koloniální Jižní Rhodesii i v osamostatněném Zimbabwe je křesťanství hlavním náboženstvím.

Na počátku listopadu 2008 se Makumbirofovi stěhovali znovu, a to do Velkého Beranova. „Kdysi jsme s Karin uvažovali o tom, že bychom po studiích odešli pracovat někam do třetí země, nakonec jsme se usadili tady na Vysočině. Manželka pracuje jako lékařka v jihlavské psychiatrické nemocnici, starší dcery studují v Jihlavě na gymnáziu a mladší děti chodí do školy přímo ve Velkém Beranově," přibližuje rodinu velkoberanovský zubní lékař Edson Makumbirofa.

Uprostřed zeleně

Ordinace v rodinné vile obklopené zelení působí na první dojem jinak než někde v nemocnici nebo na poliklinice. Ostatně i pacienty bere dnes Edson Makumbirofa tak trochu jako rodinné přátele. „Snažím se vycházet z dobrých mezilidských vztahů, vzájemná důvěra je základem spokojenosti mých pacientů," formuluje profesní krédo velkoberanovský zubař.

Současně se může ale chlubit špičkovým pracovištěm, které má k těm, jaké známe třeba z některých starších českých filmů, opravdu hodně daleko. Jeho velkoberanovská ordinace si v řadě ohledů nezadá se specializovanou klinikou.

V rodné zemi

Vstup České republiky do Evropské unie prožíval Edson Makumbirofa jako český občan. Samozřejmě má zkušenosti z rodného jihoafrického státu. Tamní zdravotnictví sleduje, jak sám říká, tak nějak zpovzdálí. „V Zimbabwe byla kdysi medicína na velice dobré úrovni, v tomto směru byl britský vliv velmi pozitivní. Když se pak dostal k moci Robert Mugabe, tak země ekonomicky upadala, hodně se tam válčilo, lékaři odcházeli, a to se projevilo i na úpadku zdravotnictví," ohlíží se za charakterem vývoje zdravotnictví ve své mateřské zemi. „Teď se tam situace uklidnila, ekonomika jde zase pomalu nahoru, tak se to snad promítne i do zdravotnictví," dodává.

V souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie vidí jiné rozdíly. „Vstup České republiky do Evropské unie znamenal, že se ještě více setřely někdejší hranice mezi státy. A to je znát i ve zdravotnictví. Jednodušeji se sem dostává odborná literatura, která je daleko lépe napsaná, dostupnější je specializované vzdělávání," poukazuje na přínos vstupu. „Díky vstupu do Evropské unie se české zdravotnictví sbližuje se zdravotnictvím ve vyspělých státech Evropy, dneska není problém mít stejné přístrojové vybavení, jaké mají třeba v Německu nebo ve Francii," dodává Edson Makumbirofa.

Klady členství

Jedním dechem ale připomíná, že členství České republiky v Evropské unii je důkazem rčení, že každá mince má dvě strany. „Hlavním problémem je komplikovaná legislativa, normy snad úplně na všechno. Teď se po nás chtějí často úplně absurdní věci a jediným argumentem je, že to požaduje Evropská unie," popisuje stomatolog zátěž, kterou přineslo členství České republiky v Evropské unii. „A často tyto evropské směrnice ignorují, že jsme pořád ekonomicky jinde než třeba Německo. Tady pak plomba stojí třeba 220 korun, zatímco v Německu 220 eur. A to už je nějaký rozdíl," doplňuje.

Přesto vidí v souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie spíš pozitiva. „Jsem rád, že je dnes Česká republika v EU," dodává při povídání o Evropské unii.

Rodný africký stát navštěvuje v poslední době jednou za jeden až tři roky. „Teď už se tam vracím častěji, kdysi jsem se do Zimbabwe dostal tak za osm až deset let. Všichni ale stárneme, beru to tak, že příležitostí setkat se s mými africkými příbuznými ubývá," říká.

Ačkoliv pochází z rodiny, která patřila a patří do střední vrstvy, lékařem nikdo z jeho předků nebyl. A zatím to nevypadá, že by toto povolání po něm a manželce Karin v rodině některé z dětí vzalo také jako své budoucí poslání. „Nejstarší dcera Vivienne letos maturuje a chce na vysokou, ale medicínu si nevybrala. Chce studovat ekonomii," uzavírá Edson, stomatolog, který se usadil na Vysočině.