Kousek od kostela ve Střížově, místní části Brtnice, se nachází na první pohled nenápadná dílna. V ní se ovšem vyrábí krásná kovářská díla, která putují prakticky do celého světa. Své království zde mají devětašedesátiletý Jan Kalný a jeho syn Luděk Kalný, který už za pár dní oslaví dvaačtyřicáté narozeniny. Zatímco otec se věnuje především uměleckým dílům, Luděk propadl výrobě chladných zbraní.

Svými meči, kordy, dýkami a dalšími zbraněmi zásobuje především šermířské skupiny. Kromě toho se však může chlubit i tím, že s jeho rapírem bojoval známý čínský herec Jackie Chan ve filmu Rytíři ze Šanghaje.

Kovářskému řemeslu se u Kalných věnují už dvě generace. Před padesáti lety začal Jan, ke kterému se později přidali synové Luděk a Přemysl. Oba se učili především od tatínka Jana, který se v šedesátých letech minulého století vyučil jako kovář podkovář. K umělecké kovařině se dostal později až díky malířskému kroužku v jihlavském DKO, který vedl známý malíř a později také jevištní výtvarník Horáckého divadla Jindřich Boška a jihlavský uznávaný umělec František Dörfl.

„Tam jsem dostal ten impuls k tomu, věnovat se uměleckému kovářství a po práci jsem začal pracovat přes Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Brně. Jednou z prvních zakázek byla brána na kostele u nás ve Střížově v 70. letech, a tak to všechno začalo," vysvětlil kovářské začátky Jan Kalný. Později se ke střížovské zakázce přidaly další a dnes se může Jan pyšnit například tím, že jeho práce s vinařskými motivy visí například až v jedné vinárně na Floridě.

První zbraň mu ve škole nevěřili

A jak už to tak bývá, ani pověstné jablko nespadlo daleko od stromu. Jeho syn Luděk se později vydal v jeho kovářské stopě, výrobou chladných zbraní se zabývá už dvacet let. Všechny jeho výrobky jsou ručně kované a od roku 2004 také kalené ve vlastní kalicí peci. Jsou vyráběny s vysokou pečlivostí a odolávají i nejvyšší nárokům zákazníků. I proto se Luděk může chlubit tím, že si jeho zbraně objednávají šermířské skupiny napříč Evropou.

Svůj první meč Luděk vyrobil už v deseti letech. Měl totiž do školy donést něco, co sám udělal. „Když jsem meč pak přinesl do školy, tak mi spolužáci nevěřili, že jsem ho dělal sám. Otec mi přitom pomohl pouze se záštitou," poznamenal mladší z kovářského rodu. Další kousky potom přišly až s postupem času. V patnácti letech to byla například dřevcová zbraň zvaná partyzána, kterou má doma schovanou dodnes.

Řemeslo, kterému se Luděk profesně věnuje, okoukal především od svého otce. Učil se v Moravském Krumlově, v Třebíči si udělal maturitu a poté šel na vojnu. Když se vrátil, začal dělat v rodinné dílně a od roku 1993 se věnuje naplno právě zbraním.

Zpočátku se této oblasti kovářského řemesla moc lidí nevěnovalo, tak šla výroba i prodej velice dobře, což dokládá jedna z historek, kterou dává Luděk k dobru. Koncem 90.let jel prodat několik objednaných zbraní na bitvu u Jackova k Moravským Budějovicím. Vzal jich s sebou větší množství, kdyby náhodou byl o zbraně zájem. „Tehdy byl po mečích velký hlad a rozkřiklo se, že tam jedu a nějaké s sebou povezu. Když jsem tam přijel a začal rozbalovat věci, tak mi lidé brali zbraně přímo pod rukama. Po půl hodině jsem mohl jet domů, už nebylo co prodávat," zavzpomínal na první roky podnikání Luděk Kalný.

Z Benátek zásobuje šermířské skupiny

Podobné akce jsou však u kováře výjimkou. Jinak po nejrůznějších prodejních výstavách a šermířských akcích jezdí zřídkakdy. Zakázky shání spíše po známých. Nejlepší reference jsou prý od zákazníků, kteří si meče objednali a jsou spokojení. Potom dílo Luďka Kalného doporučí dál. Za těch patnáct let, co podniká, udělal zbraní nepočítaně. „Nejčastěji jdou do Anglie, potom do Německa, Rakouska na Slovensko a do Itálie. Do Itálie jsem se například dostal přes jednoho obchodníka. Ten měl obchod u Benátek a z toho obchodu poté zásobil italské šermířské skupiny," popsal dodávku svého zboží do Itálie Kalný.

V šíření svého podnikání do různých koutů světa mu v současnosti hodně pomáhá sociální síť Facebook. „Přes Facebook se občas někdo ze zahraničí ozve, takže především díky manželce, která učí němčinu, se s nimi domlouvám," dodal Kalný. Zájem je především o tréninkové meče s pružnou čepelí a rozšířeným hrotem aby se bojovníci neprobodli.

Přitom vyrobit odolný meč dalo Luďkovi hodně práce. Padlo hodně materiálu, než se dostal ke správnému výběru oceli. Dokonce jezdil na Vysoké učení technické do Brna, kde se čepele zpočátku kalily, zkoušely a podrobovaly testům. „Chtěl jsem udělat odolnou zbraň, protože když nevydrží, tak to lidé jezdí reklamovat a stěžují si, co jsem to udělal za nekvalitní věc," vysvětlil sympatický kovář. Největším zadostiučiněním pro kováře je potom fakt, když zbraně vydrží. Jako například šermířům z Vyškova, z Velkého Meziříčí a dalším. „Ti už mají meče dvacet let a pořád drží," podotkl Kalný.

Zatímco dříve bylo kovářů v tomto oboru málo, dnes je prý konkurence o poznání větší. Na rozdíl od některých svých konkurentů ale Kalný nevyrábí své zbraně sériově. Jen pro představu, v současné době meče prodává za cenu od čtyř tisíc korun výše. Konečná výše ceny záleží na individuálním požadavku zákazníka.

Boj s rapírem v podání rytířů

A které zbraně Luďka Kalného jsou nejslavnější? Pro Americké filmaře dělal rapíry, s jedním z nich se oháněl ve filmu Rytíři ze Šanghaje herec Jackie Chan. „K této zakázce jsem se zase dostal přes šermířského mistra ze Znojma. Zbraně tak diváci ve filmu mohou zahlédnout na samotném konci, kde Jackie Chan šermuje ve věži u hodin," popsal jednu ze svých hvězdných zakázek střížovský kovář. Do Číny se kovářovo dílo dostalo ještě jednou. „Dělal jsem pro jednoho zákazníka čínskou šavli," poznamenal Kalný.

Další kovářův meč měl v muzikálu Hamlet například zpěvák Pavel Vítek a zakázka na čepele přišla také z Četnických humoresek. V nich se však nakonec Kalného dílo neobjevilo. Podobných zakázek však měl mnohem více. Kovářské řemeslo ho i po letech stále baví a jde mu.

A jak vidí Luděk Kalný budoucnost své práce? „Ta je především ve vývozu, protože u nás už je trh přesycený," podotkl závěrem střížovský kovář, který je otcem dvou dcer. Je tedy prakticky vyloučeno, že by převzaly po otci štafetu. Ale, kdo ví?