Při běžné pracovní době mu výroba jedné kytary trvá průměrně měsíc a půl. Po takové době strávené s jedním nástrojem není divu, že k němu přilne. „Když jsem s tímto podnikáním začal, asi do patnácté nebo dvacáté kytary jsem trpěl tím, že jsem vyrobil nástroj, se kterým se musím najednou rozloučit. Zato je ale úžasný pocit, když mi dnes někdo přinese na servis dvanáct let starou kytaru a já vidím, že pořád drží a funguje. Je to taková satisfakce za ty první roky podnikání. Čím ale ještě pořád trpím, to je, když vyrobím ať už standardní, nebo lepší nástroj a ten mi pak přijde na servis v hodně poškozeném stavu. Ačkoli je to pro mě práce, za kterou mám příjem, těžko se s tím vyrovnávám. Hlavně když se nástroj poškodí nenávratně nebo se musí z poloviny předělat. Mají totiž svůj zvukový charakter, vyhrávají se celé roky, a je pak škoda, pokud se musí vyměnit třeba přední deska," popisuje vztah ke svým výtvorům.

Mimo akustických kytar, které rozděluje na levnější polomasivní a dražší celomasivní, má Hynek Pavlů v nabídce také elektrické kytary, mandolíny, nebo dokonce elektrický kontrabas a některé z jeho výrobků viděly kus světa. „Jeden čas jsem dodával mandolíny do Velké Británie, kde má tradici country a bluegrassová hudba a kde jsou české nástroje velmi uznávané. Jsem schopen dodat nástroj po celém světě. Dva nástroje mám v Austrálii a skoro zapomenuté znalosti azbuky jsem využil při výrobě kytary na objednávku z Ruska," dokazuje, že Češi v tomto oboru ve světě něco znamenají.

Nástroje nevyrábí vždycky jenom na zakázku. „Občas se pustím do kytary, kterou si nikdo neobjednal. Vyrábím ji třeba s určitým záměrem pro sebe, ale protože se musím něčím živit, skončí například v rukách některého z přátel, kterému se zalíbí," podotýká.

V současné době se kamarádům také chlubí s jedním takovým pěkným kouskem, ale toho by se vzdal nerad. „Použil jsem na ni z Austrálie dodaný baltimorský ořech v kombinaci s vrchní cedrovou deskou, což propůjčuje nástroji zvláštní charakter, ale ještě na ní pracuju – testuju na ní kytarový hardware, pražce, struny. Rád bych, aby mi uvízla v rukou napořád. Do budoucna budou ale nejspíš její ‚sestry' součástí mojí nabídky," prozrazuje kytarář, kterému zbývá vyrobit necelé tři desítky těchto nástrojů a vypraví do světa už svou třístou kytaru.

Jeho povolání vyžaduje, aby na své nástroje uměl zahrát. Brnkal si prý od svých 12 let. „Přivedla mě k tomu starší sestra a taky kolektiv ve škole. Učilo se nás tehdy hrát na kytaru víc," vzpomíná. Ostatní kamarádi jen nedošli tak daleko, aby si svou kytaru chtěli sami vyrobit. Hynek Pavlů se po základní škole rozhodl vyučit v Lubech u Chebu kytarářem. I při náročném zaměstnání má čas si na kytaru zahrát, a nejen když některou dokončuje. Příští rok na jaře oslaví 10 let od svého vzniku folková kapela 4zdi, jejímž je členem a pro kterou napsal i většinu písniček.

Dominika Dufková