„Je to úžasná knížka a jsme překvapeni, že ji kupovali staří i mladí lidé," uvedla Marie Vytopilová z pelhřimovského knihkupectví. Kniha je vyprodaná, ačkoli se k původnímu nákladu tisíc kusů už natřikrát dotisklo dalších neuvěřitelných devět.

„Volali mi teď z jednoho velkoskladu, že chtějí tisíc kusů najednou a že je to číslo i pro ně dosud nevídané. Na to, jak naše společnost vnímá třeba církevní restituce, je zázrak, že někdo má o tuto knihu zájem," říká Bedřich Kocman, ředitel Nové tiskárny Pelhřimov, která knihu „Jako by-chom dnes zemřít měli" vydala. Publikace se má tisknout i v Polsku a na Slovensku.

Autorem je publicista a básník Miloš Doležal, který se číhošťské události věnoval už na studiích. Literární odborníci vidí hlavní přínos knihy v tom, že se vedle „zázraku" a událostí po něm jako první zabývá celým Toufarovým životem. Kniha je psaná čtivě a přitom až novinářsky přesně.

„Josef Toufar nebyl žádný suchar ani moralizátor, nýbrž přímočarý, otevřený člověk, který mužným, sedláckým vystupováním i vtipností překračoval církevní ghetto," uvádí Doležal, který žije kromě Prahy i v Horní Pasece na Ledečsku. S Kocmanem se shoduje, že obě nakladatelství se bála hlavně plánovaných 700 fotografií. „Naopak pan Kocman na tento požadavek reagoval velkoryse, dokonce s radostí," vzpomíná Doležal.

Nevysvětlitelný jev

Oba muži navíc mají k Číhošti silný osobní vztah. „Pocházím z Podlipnicka a vím, jak si naši vystřihovali z novin články o Toufarovi. Bylo to polotabu, zajímalo mě to. A když jsem byl v Číhošti, to tajemno jsem tam cítil. Kniha je splacením dluhu vůči tématu. Mám dobrý pocit, že i v malém Pelhřimově lze něco dobrého udělat," říká Kocman s tím, že s Doležalem byl v kontaktu už dříve a líbí se mu jeho poezie .

Co se vlastně v Číhošti stalo? Při nedělním kázání 11. prosince 1949 si dvacet věřících všimlo, že křížek na oltáři se začal sám od sebe pohybovat. Kniha přináší mj. veškeré jejich policejní výpovědi.

„Ke konci kázání ukázal pan farář rukou na svatostánek asi se slovy: Tady je váš spasitel ve svatostánku, uprostřed vás, a vy ho neznáte. Podívala jsem se na oltář a viděla, že se křížek vychýlil hodně do strany a na druhou stranu, asi pětkrát," řekla u výslechu v únoru 1950 Růžena Pospíšilová.

Tou dobou už ale StB Toufara mučila k doznání, že křížek ovládal sám. Zpráva o „zázraku" se totiž šířila a komunisté se báli podrytí autority  ateistického režimu. O vynucení doznání stál i Gottwald.

StB pak přizabitého Toufara z vězení ještě převezla do číhošťského kostela, kde ho donutila pro účel propagandistického filmu předstírat, že pohyb kříže ovládal z kazatelny provazem. Cílem filmu bylo odhalit „falešnou církev".

Brzy poté Toufar na následky bití zemřel. Jeho ostatky byly v utajení zahrabány a o jeho smrti bezpečnost dala vědět  až po čtyřech letech.

„Toufar je pro mě jasný mučedník a jeho život je stále živým svědectvím, ačkoli si jeho vrazi mysleli, že ho umlčí. Nejsilnější pro mě je, že kniha zasáhla i lidi, kteří nemají s církví či vírou nic společného. To je zázrak, který se kolem knihy děje," dodává Doležal.

A o pohybu kříže dodává: „Jsem opatrný na slovo zázrak, ale byl to nevysvětlitelný jev." Podle něj ani Toufar, ani farníci, ale ani Bezpečnost  v kostele žádný provaz před kázáním nenarafičili.

Řada věřících včetně dnešního číhošťského faráře Josefa Pospíšila usiluje o Toufarovo svatořečení a pořádá smírné pobožnosti. Snahu dokládá i Kniha návštěv v kostele, kam píší lidé z celého světa. Svůj  dojem z návštěvy tu popsal i spisovatel Josef Škvorecký, který se událostí inspiroval při psaní knihy Mirákl.

Na dotaz, zda by kniha mohla pomoci spustit Toufarovo svatořečení, Doležal říká: „Teď je řada na církvi, aby to dál nenechala ležet ladem. Veškerý materiál je snesený."

I bronz je spojen s Pelhřimovskem

Výsledky ankety Kniha roku 2012:

1. Jako bychom dnes zemřít měli, Miloš Doležal (Nová tiskárna Pelhřimov)

2. Darmata, Petr Hruška (Host)

3. Povídky, Jan Zábrana (Torst)

V anketě hlasovalo 400 osobností, spojených s literaturou. Třetí místo obsadil humpolecký rodák, básník a překladatel Jan Zábrana.