Policisté na Pelhřimovsku jenom v letošním roce šetřili už čtyřiatřicet případů, které vykazovaly znaky domácího násilí. Z toho deset agresorů bylo vykázáno ze společného obydlí.

„Na začátku vztahu byl manžel pozorný, milý. Když jsem však prodala svůj byt a  začali jsme stavět rodinný dům, karta se obrátila. Půl roku po svatbě začalo peklo. Nadávky, fyzické napadání, ponižování," přiblížila matka tří dětí z Humpolecka.

Kopance i urážky zažívá Petra prý vždy po manželově návštěvě restauračního zařízení. „V hospodě je téměř denně. Už mám přesně vypozorováno, kdy kombinuje třeba pivo s tvrdým alkoholem. Když pak přijde domů, nesmím mu v ničem odporovat a říkat mu jen to, co chce slyšet. Jinak začne křičet, rozbíjet vše, co mu přijde pod ruce, bít mě hlava nehlava. Několikrát jsem už ležela na zemi, měla pod sebou dítě a on do mě jen kopal a kopal, nebo když mě a děti vyhodil ven před barák a já malého syna v zimě balila do prostěradla," vzpomíná na  nekonečné minuty Petra.

Několikrát už volala na pomoc policii a zhruba před měsícem podala žádost o rozvod, ale růžově svoji budoucnost nevidí.

„Nevím, jak to bude pokračovat. Bojím se. Manžel řekl, že mě zlikviduje. Půjde si odsedět trest a v jeho polovině ho za dobré chování pustí ven," povzdychla si s beznadějí v hlase Petra.

Podle pelhřimovského psychiatra Jaroslava Maxe Kašparů je příběh Petry učebnicovým příkladem, kdy domácí násilí narůstá pozvolna. „Agresor se nedá poznat. Jak se říká – Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají – a v těchto případech to platí stoprocentně. Tyran se začne projevovat, až když má ženu jistou," upozornil psychiatr.

Dodal, že na druhé straně existují typy žen, které násilníky přitahují. Mohou z něj cítit sexuální nebo finanční prospěch.

„Takové případy nejsou výjimečné. Ovšem výjimečné nejsou ani případy, kdy muž ženě vyhrožuje zabitím a ona se pak raději nechá bít, protože s násilníkem sdílí řadu společného, a to včetně obydlí, ze kterého nemá kam odejít," dodal Jaroslav Max Kašparů, který zavzpomínal na případ jedné vážené a vysoce postavené rodiny z Pelhřimova.

„Pár působil navenek velmi spokojeně. Když však žena přišla za mnou do ordinace a ukázala mi pod dlouhou sukní, kterou nosila neustále, skryté podlitiny a řekla mi, že ji manžel denně mlátí gumovou hadicí a do pochvy jí strká láhev od šampaňského, bylo mi vše jasné. Za tento typ domácího násilí mohla porucha osobnosti dotyčného," komentoval psychiatr.

Špatný vzor

Domácí násilí má špatný dopad na děti, které jsou násilí přítomné. Děti pak získávají negativní vzory a považují je za normální. To je podle Petry i případ její domácnosti. „Když manžel vidí, že jsem vůči jeho agresi apatická, jde si vybít zlost na děti. Vyžívá se v tom, když brečí. Starší dceři vulgárně nadává. Ovšem nejhorší je, že nejmladší syn už získává jeho slovník a začíná se chovat jako on," popsala čtyřiatřicetiletá Petra.

„Osoba ohrožená domácím násilím má možnost využít psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí. Rozhodně by se měla obrátit na policii nebo na intervenční centrum, které sídlí v Jihlavě," vybídla pelhřimovská policejní mluvčí Hana Kotková.

Vykázání osoby

Policie může násilnické lidi vykázat na deset dní z domova i bez souhlasu těch, které ohrožují. Dodržování opatření musí také na místě několikrát zkontrolovat. Soud může desetidenní dobu „viníkovi" prodloužit a zakázat mu i přibližovat se k obětem. Ty o to ale musejí požádat.

„Vykázaná osoba je povinna opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se vstupu do tohoto prostoru, zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou a vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží," přiblížila Kotková. Některé ženy ale vykázání nevyužijí, protože se agresora bojí.