„Největším problémem je, že lidé to, co si přinesou s sebou do přírody, tam bezostyšně nechají a neuvědomí si, že i takový papírový kapesník se venku dlouho rozkládá," vysvětlila Jana Hejtmánková.
V kulturní krajině se není možné vyhnout tomu, aby ji lidé nějakým způsobem ovlivňovali. „Snažíme se tedy alespoň o to, aby to bylo vždy pozitivně," řekla Hejtmánková. Je to podle ní dobře vidět na udržování lučních, podmáčených a druhově bohatých lokalit.
„Díky správnému hospodaření nezanikly a dávají krajině estetickou hodnotu," sdělila Hejtmánková. To stejné se týká i vytváření tůní a rybníků. Někdy před vybudováním potencionální vodní nádrže dostane přednost prostředí, které nabízí podmínky pro život různých druhů rostlin a živočichů.
I přesto ale existují i negativní příklady. „Jako jeden z největších problémů vnímáme hlavně nedbalé zalesňování. Pokud není pozemek lesní, je na to potřeba získat povolení," připustila Hejtmánková. S tím pak podle jejích slov mohou souviset problémy jako přerušení přirozených migračních cest volnou krajinou nebo ničení lučních společenstev.
Potíže jsou také stále se stavebními projekty, které nerespektují ráz krajiny regionu. „Bohužel se tu stále vyskytují lidé, kteří o tom nic neví nebo prostě nechtějí respektovat prvky architektury našeho kraje a vytváří tak výstřednosti v krajině, které pak vypadají jako pěst na oko," vysvětlila Hejtmánková.
Některým stačí jen poradit, aby své chyby napravili. „Jiní si však stále snaží prosadit svou," řekla Hejtmánková.
Správa CHKO se proto snaží lidi vzdělávat. „Připravujeme skládačku, jak stavět v chráněné oblasti. Snad se to pak trochu zlepší," dodala Jana Hejtmánková.
CHKO Žďárské vrchy založili v roce 1970. Je na pomezí Pardubického kraje a Kraje Vysočina. Území je asi z poloviny pokryté lesy a typické je pro něj spíše chladnější klima. Správa CHKO Žďárské vrchy sídlí ve Žďáře nad Sázavou. Snaží se udržet osobitý ráz krajiny.