Není proto divu, že si nedaleko České Bělé na Havlíčkobrodsku otevřel i svou vlastní lukostřelnici. A nejen to, v Chotěboři provozuje i obchod s lukostřeleckou technikou.

Střelbu z luku si u něho může vyzkoušet prakticky každý, na věku ani na pohlaví nezáleží. Stačí jen zavolat a domluvit se. Podle Kubeše jsou v této disciplíně možná trochu překvapivě často lepší ženy. „Snaží se totiž více poslouchat instrukce o správné technice střelby a jsou při ní i celkově klidnější. U mužů přece jen podvědomě převažuje adrenalin," vysvětluje Kubeš.

Střelbu z luku si u Radka Kubeše – poprvé v životě – vyzkoušel i autor tohoto textu. „Důležitý je správný postoj. Jednou nohou vykročit, druhou vybočit do strany a narovnat se," vysvětluje Kubeš první zásady správné techniky. „Po vložení šípu do tětivy je potřeba pořádně napnout ruku, jež drží luk. Druhou rukou následně třemi prsty natáhnout tětivu až k tváři, zamířit, sledovat hrot šípu, pustit a prsty si pohladit tvář. To je taková odměna," říká Kubeš s tím, že základy techniky střelby z luku se dají naučit v průběhu půlhodinky. A výsledek novinářovy střelby? Trefil alespoň terč, tudíž byl spokojený…

Pane Kubeši, věnujete se lukostřelbě i závodně?
Jak se to vezme. Čas od času si objedu pár pohárových závodů nebo mistrovství České republiky. Dělat lukostřelbu závodně, to znamená být každý týden na cestách, a na to já nemám čas. Ale občas si rád zasoutěžím. V každém případě se ale udržuji v kondici, střílím skoro každý den. Baví mě to.

Lukostřelnici máte otevřenou už dva roky. Stále ji postupně budujete, rozšiřujete?
Ano, začínal jsem na louce u bývalé zemědělské usedlosti nedaleko České Bělé. V současné době se lukostřelnice rozprostírá na ploše asi jednoho hektaru. Postupně zvyšuji počet terčovnic. Přiznám se, že nemám moc rád střelbu jen z jednoho místa a stání střelců před jedním terčem. Proto provozuji terénní 3D lukostřelbu. Střelci tak jsou neustále v pohybu. Pod mým dohledem a organizovaně chodí od terče k terči a střílejí.

Popište váš areál.
Mám tu třicet terčovnic, to znamená třicet terčů různých velikostí a tvarů. Vzdálenosti, ze kterých se na ně střílí, nejsou pevně dané, střelci si je mohou třeba i nakrokovat. Po konzultaci se mnou si zvolený okruh může každý libovolně vymyslet a obejít. Jde jen o to, aby se lidi při pohybu po střelnici nekřížili a aby byla dodržována maximální bezpečnost. Musíme si uvědomit, že i ten nejmenší, a třeba i dětský luk, je nebezpečná zbraň.

Jak vypadají a z čeho jsou terče pro terénní lukostřelbu?
Můžou být jakékoliv, tedy takové, kam se šíp v ose zabodne. Třeba obyčejný balík slámy, smotané molitany, pěnové terče ve tvaru kruhu z lepené pryskyřice nebo pytle igelitu a podobně. Zásahová zóna je na terči buď označena, nebo si ji vyznačí každý sám. Stačí vytáhnout kus papíru, kapesník a snažit se na něj zacílit střelbu.

Luky i další potřebné vybavení půjčujete?
Ano, vybavení mám pro děti i pro dospělé. Luků tu mám dvanáct. Půjčuji kompletní vybavení, to znamená luk, šípy, toulec na šípy, chránič předloktí a rukavičku či tabku, která chrání prsty.

Od kdy do kdy probíhá u vás sezona?
Celoročně.

Máte spíše stálou klientelu, nebo k vám chodí i noví lidé?
Těch stálých je několik desítek, ti se pořád točí, někdo přijde, někdo zase odejde. Střelbu si chce ale vyzkoušet docela dost lidí.

A kromě těch stálých sem k vám jezdí i turisté?
Ano, lidi si to obvykle řeknou mezi sebou, to je nejlepší reklama. Spokojený zákazník udělá nejlepší reference. Do povědomí se ale dostávám i díky Facebooku.

Jezdí si k vám zastřílet lidé z blízkého okolí, nebo přijíždějí i z větších dálek?
Z okolí i z větších dálek. Jelikož mám kamenný i internetový obchod, mohou si u nás zakoupit výbavu a hned si s ní mohou zastřílet. Ze zahraničních turistů jsem tu měl třeba Finy, Slováky, Australany, Rusy, nebo Američany.

Jak dlouho obvykle trvá začátečníkovi, než se dostane na takovou průměrnou lukostřeleckou úroveň?
Techniku, když pozorně vnímá, zvládne asi tak za půl hodiny. Další hodinu si pak už může zastřílet. Pak je ale potřeba, aby si dal pauzu. Lukostřelba fyzicky náročná není, ale člověk při střelbě zatěžuje úplně jinou svalovou skupinu. A na tuto zátěž si musí postupně zvykat. Pokud se ale chce někdo lukostřelbě cílevědomě věnovat, musí střílet pravidelně. To je jako se vším.

Co je podle vás hlavním cílem, nebo lépe řečeno smyslem, lukostřelby?
Je to především pohyb v přírodě na zdravém vzduchu, je to ale také úžasný odpočinek, nebál bych se ani slov meditace či duchovní očista. Jde o to, najít sám sebe a být prostě šťastný.

Musí být člověk při střelbě hodně trpělivý?
Střílet může kdokoliv, ale pokud do toho nezapojí hlavu, tak se to samozřejmě odrazí na výsledku. Techniku zvládne kdekdo, ale pak je to také hodně o soustředěnosti. Lukostřelba je vlastně meditace, jak jsem už říkal. Pokud to střelec přijme a ztotožní se s tím, bude dobrý. Když bude při střelbě, v uvozovkách řečeno agresivní, nebude se mu dařit. Je to prostě o hlavě.

Jak je finančně náročné pořídit si lukostřelecké vybavení?
Od dvou tisíc, podle náročnosti každého člověka. Samozřejmě je k luku třeba doplnit další věci. S tím lidem rád poradím a všechno jim vysvětlím.

Luky, které máte a kterými se u vás na střelnici střílí, jsou české nebo zahraniční výroby?
Luky se vyrábí po celém světě. Já spolupracuji s Davidem Chlumem, pro kterého dělám zastoupení nejen pro Vysočinu, ale také pro okolní kraje. Ve svém oboru patří David jednoznačně k absolutní republikové špičce.

Jaká je životnost luku?
Je to mechanicky namáhaný nástroj. To má svá specifika. Záleží, jak se k němu chováte, jak často střílíte. Vydržet může rok, deset let, nebo i celý život. Zrovna nedávno jsme u nás na lukostřelnici měli možnost vyzkoušet si prvorepublikového „dědečka"…

Lukostřelbě se věnujete sám?
Střílí i moje manželka a dcera. A té to opravdu jde, což mě samozřejmě těší.

Lukáš Zadek