Šínova rodina v Rokytně dlouho nezůstala. „Už rok po chlapcově narození se rodiče přestěhovali do Fryšavy. Tam zakoupili starý Svobodův hostinec, kde Otakar prožil dětství a mládí," uvedla spisovatelka Věra Rudolfová, která se touto osobností podrobně zabývala ve své poslední publikaci Kraj návratů i setrvání.

Zamlklý morous

Otakarova maminka Anna bývalá veselá a usměvavá, naproti tomu hospodského Šína popisovali coby zamlklého morouse. V obci byl však velmi vážený. „V roce 1909 ho místní dokonce zvolili starostou a byl jím až do roku 1913," potvrdila Věra Rudolfová.

První setkání budoucího hudebního skladatele s hudbou se uskutečnilo v době, kdy mu byly čtyři roky. Tehdy se v obci objevili dva flašinetáři a hošík byl jejich produkcí očarován. Znovu a znovu chtěl slyšet skladby, které kouzelné skřínky vyluzovaly.

O rok později se jeho obdiv k hudbě ještě prohloubil. „Bylo mu pět let, když do hostince zavítali potulní muzikanti. Chlapec poprvé uslyšel hru na housle. Byl to silný zážitek, na který nikdy nezapomněl," podotkla Věra Rudolfová.

Jeho velkým přání od tohoto dne bylo naučit se hrát na housle. To se mu zanedlouho splnilo. Prvním učitelem Otakara Šína byl lesník ve výslužbě František Dušek. Téměř slepý vynikající muzikant začal chlapce učit hrát na housle, později k nim přidal piáno.

Pod vedením Františka Duška se malý Otakar seznamoval se základy hudby až do svých deseti let. Po ukončení obecné školy ve Fryšavě pokračoval ve studiu v měšťanské škole v Novém Městě na Moravě. I tam se věnoval hudbě. Učitel Alois Relich chlapce vzdělával i nadále hře na housle a na klavír. Zvláštní houslový kurz, který jiní žáci studovali čtyři roky, zvládl Otakar Šín během měsíce.

Otec však nevěřil v synovo hudební nadání, a tak mladý Otakar nezačal studovat konzervatoř, jak všichni čekali, ale vyšší průmyslovou školu v Brně. „Tam nastoupil v září roku 1896. Ve 2. ročníku však propadl. Přitom o techniku měl zájem, který projevil i v pozdější době. Zřejmě se studiu moc nevěnoval, středem jeho zájmu byla hudba," vysvětlila Věra Rudolfová.

Šínův otec neskrýval svou nevoli. O hudbě nechtěl nadále ani slyšet, a tak se Otakar na jeho přání šel učit sládkem do Nového Města na Moravě.

Ani v této tvrdé učňovské době ale hraní na hudební nástroje nezanedbával, naopak. Ve městě tehdy chyběli muzikanti, a tak byl žádán a vítán na každé slavnosti, kde vždy ochotně usedal za klavír. „Po vyučení pět let pracoval jako vařič piva ve Vratislavicích nad Nisou v severních Čechách. Na hudbu nezapomněl založil tam pivovarnickou kapelu, která s úspěchem vyhrávala na zábavách v okolí," sdělila Věra Rudolfová.

Vařil pivo

Snad by Otakar Šín dál vařil pivo a po večerech a nocích vyhrával se svou kapelou po zábavách. Náhoda ale rozhodla jinak. „V roce 1905 měl v Liberci koncert Leopold Godowsky, americký skladatel a pianista polského původu. Byl jedním z největších klavírních virtuózů své doby. Otakar Šín se zajel na jeho koncert podívat. Poprvé v životě slyšel opravdu mistrovskou hru. Byl to pro něj silný zážitek. Tehdy dospěl k závažnému rozhodnutí nadále se věnovat jen hudbě," uvedla Věra Rudolfová.

Mladý sládek se rozjel se do Prahy a ve svých 24 letech se nechal zapsat do prvního ročníku pražské konzervatoře. Po třech letech studia absolvoval s vyznamenáním, a když nakonec sám před zraky svého otce řídil orchestr konzervatoře, uznal nakonec i ten, že jeho syn má hudební nadání.

Konečně měl rodák z Rokytna možnost začít se věnovat své dlouholeté lásce na plný úvazek. Vyučoval hře na klavír, stal se sbormistrem pěveckého spolku Škroup.

Stihl se také oženit. „15. července 1915 si vzal Libuší Jíchovou. Pocházela z Fryšavy, z rodiny malíře Václava Jíchy. Libuše se stala jeho pomocnicí a spolupracovnicí při psaní teoretických prací," potvrdila Věra Rudolfová.

V roce 1920 byl Otakar Šín jmenován definitivním profesorem na pražské státní konzervatoři . „Mezi jeho žáky patřili Rafael Kubelík, Alexandr Moyzes, Jiří Srnka, Dalibor C. Vačkář, Zdeněk Bartoš a další," připomenula Věra Rudolfová.

Otakar Šín se věnoval i vlastní tvorbě. Na námět Julia Zeyera složil dvě symfonické básně, kterými byly Tillotáma a Král Menkara. Za nejznámější z jeho klavírních cyklů jsou považovány Jarní písně a Intimní nálady. „Pokud jde o komorní skladby, úspěšný byl hlavně II. smyčcový kvartet. Za něj získal v roce 1930 státní cenu," řekla spisovatelka Věra Rudolfová.

Protože si při své pedagogické činnosti všiml absence vhodných učebnic, rozhodl se je sám napsat. Jeho Nauka o harmonii na základě melodie a rytmu, Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze a Všeobecná nauka o hudbě jsou dodnes uznávány.

Otakar Šín na svou rodnou Vysočinu nezapomněl. Vždycky se rád vracel, hlavně do Fryšavy, kde se stále cítil doma. Zemřel v Praze 21. ledna 1943. K pražskému krematoriu se s ním přišli rozloučit všichni čeští skladatelé a významní hudebníci. Pobožnost byla zahájena smutečním pochodem Jaroslava Křičky. Místem jeho posledního odpočinku se stal fryšavský hřbitov, tam byla urna s popelem nakonec uložena.