Bylo to na začátku prosince před deseti lety. Tehdy jsme já i ostatní novináři v zemi dostali na začátku prosince od policie informaci, že se ještě týž den uskuteční na Krajském policejním ředitelství v Hradci Králové tisková konference k případu poškozování pacientů v jedné nemocnici na Vysočině. Vzpomínám si, že jsem tenkrát volal policejní mluvčí, abych se zeptal, o jak závažný případ jde. Ujistila mne, že o velmi závažný.

Od té doby uplynulo deset let. Během té doby jsem jen já pro tento list napsal včetně tohoto textu 116 článků týkajících se heparinové kauzy. Událost tehdy pokrývaly všechny české noviny, televize, rádia i internetové servery. Není divu, protože jde o jeden z největších případů sériových vražd v zemi. Tomu také odpovídal zájem novinářů a veřejnosti.

Petr Zelenka byl zatčen 1. prosince 2006 v Nemocnici Jihlava, kam nastoupil po propuštění z brodské nemocnice. Případ tehdy dostal na starost zkušený kriminalista a vyjednavač Petr Gruber a jeho tým. Také on se mi v jednom z rozhovorů publikovaném před dvěma lety svěřil, že se na okolnosti zatčení Zelenky pamatuje velmi dobře.

„Bylo to hodně narychlo, protože bylo rozhodnuto, že Zelenka už nesmí nastoupit na další službu. Věděli jsme pouze to, že určitě přijde do práce na šestou hodinu večer," popsal po letech Petr Gruber.

Zákrok musel být rychlý a překvapivý. Podle policisty nemohli riskovat, že Zelenka například uteče na nějaký pokoj, a tam se zabarikáduje a vezme si rukojmí. Pro objasnění celého případu a dalšího vyšetřování bylo také důležité, aby se zabránilo případnému pokusu o sebevraždu Zelenky.

„Zatčení se odehrálo v nemocnici v prostoru před vchodem na oddělení chirurgické lůžkové části. Prostor je to velký. Je tam příchodová cesta, jak po schodišti, tak výtahy. Museli jsme prostor zabezpečit. Seděli tam asi tři až čtyři pacienti, kteří tam měli návštěvu, a povídali si. Ostatní prostor byl čistý. Zelenka na chodbu vstoupil ve tři čtvrtě na šest. V momentě, kdy přistoupil ke dveřím a chtěl vstoupit na oddělení, došlo k zákroku," popsal Gruber, který si pamatuje každý detail akce. Zelenka se sice zpočátku bránil, ale neměl šanci cokoli udělat.

Mimořádná akce

V redakci jsme se tehdy se šéfredaktorem domluvili, že na tiskovou konferenci pojede do Hradce Králové přímo on, já vyrazím do terénu a pokusím se sehnat co nejvíc informací o obviněném a samotném případu. Tehdy jsme spojili síly ještě se dvěma televizními štáby a jedním konkurenčním listem. Mimořádná situace si žádala mimořádné činy. Během pár hodin už jsme od našich zdrojů měli informace o tom, co se stalo. Byl to šok i pro nás novináře. Kdo mohl mít zájem úmyslně zabíjet bezmocné pacienty v nemocnici?

Z informací, které jsme měli, už nebyl problém ještě týž den zjistit, že obviněným je Petr Zelenka z Jihlavy, který v nemocnici pracoval jako zdravotní bratr.

Vidím to jako dnes, jak s kolegy stojíme na chodbě před bytem v panelovém domě v Jihlavě a čekáme, jestli nám někdo otevře dveře. Není nic příjemného, když musíte jako novinář chodit za lidmi, které postihlo nějaké neštěstí, ale tehdy to bylo ještě mnohem horší. Dveře se otevřely a v nich stál otec Petra Zelenky. Světla kamer se okamžitě rozmístila na zaskočeného otce, který řekl, že ví, že byl jeho syn zadržen, ale neví vlastně proč. Důvod se tehdy dozvěděl od nás novinářů dřív, než mu to stačila říct policie, nebo obhájce jeho syna.

Nedokážu si představit, co tehdy musel otec a další členové rodiny cítit. Co vím určitě, je, že jsem poté obdivoval jeho postoj, jakým se za syna postavil, a byl ochotný poskytovat rozhovory i ve chvílích, kdy jeho rodina procházela životním peklem.

Jediný rozhovor

Všichni novináři tehdy ale prahli po tom, udělat rozhovor s přítelem Petra Zelenky, s nímž v Jihlavě žil. Pamatuji si, že před domem tehdy doslova bydleli v autě novináři z bulváru a čekali, až se Zelenkův přítel objeví. Na získání rozhovoru tímto způsobem byla minimální šance. Přítel doma pochopitelně nebyl, ale od sousedů jsem se dozvěděl, kde pracuje. Získat na něj poté telefonní kontakt už nebyl problém.

Pracoval na dráze jako průvodčí, proto hodně cestoval. Mimochodem Petr Zelenka se s ním seznámil právě ve vlaku. Přítel odmítl osobní rozhovor, ale do telefonu se svěřil. Byl to jediný a také poslední rozhovor, který kdy s přítelem Zelenky média udělala.

V rozhovoru o Zelenkovi řekl, že byl družný a pracovitý. Tehdy nevěřil tomu, že by Zelenka měl na svědomí všechno, z čeho jej policie vinila. Také byl přesvědčen, že ho policie donutila k přiznání násilím. Rovněž popsal, že Zelenku práce už nebavila tolik jako dřív, a chtěl změnit zaměstnání.

Rozsudek: Doživotí

Soud s Petrem Zelenkou se konal v Hradci Králové v roce 2008. Redakce mne tehdy vyslala, abych o procesu reportoval. Několikadenní soudní maraton skončil vynesením rozsudku. Zněl: doživotí. Petr Zelenka byl po celou dobu procesu naprosto apatický, jako by byl pod vlivem utišujících léků. Přiznal, že heparin pacientům píchal, ale jeho otec i obhájce se snažili dokázat, že pacienty nadměrné dávky heparinu nezabily. Zpochybnit závěry znalců se jim ale nepodařilo.

Soudní síň byla zejména v prvních dnech plná odborné a laické veřejnosti, včetně té novinářské. Případ Zelenka je vlastně i po deseti letech stále velmi živý, a to pro všechny zúčastněné. Důkazem toho je také tento text.

Mnohokrát jsem o celé kauze přemýšlel v různých souvislostech a dospěl jsem k závěru, že žádný případ by nebyl, kdyby se Petr Zelenka po svém zadržení na začátku prosince k aplikování nadměrných dávek nepřiznal.

Výběr ze sledu událostí případu zdravotníka Petra Zelenky, odsouzeného v roce 2008 na doživotí za vraždy sedmi lidí v Nemocnici Havlíčkův Brod. Zelenku zadržela policie přesně před deseti lety, tedy 1. prosince 2006.

• Na jaře a v létě roku 2006 zemřelo na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) havlíčkobrodské nemocnice několik pacientů v důsledku zvýšeného krvácení. Šlo o osoby, které již krvácivé projevy měly, takže jejich smrt zpočátku nevyvolala podezření. Když však série úmrtí pokračovala, došel primář oddělení Pavel Longin k závěru, že příčinou poruch srážlivosti krve mohlo být podání léku heparin. Tuto hypotézu později potvrdil i laboratorní rozbor krve jedné z obětí.

• Z porovnání časů podezřelých úmrtí s rozpisem služeb personálu vyšel jako pravděpodobný pachatel tehdy třicetiletý zaměstnanec ARO Petr Zelenka. O svých zjištěních informoval primář Longin vedení nemocnice, které Zelenku koncem září 2006 propustilo. Trestní oznámení na něj podalo teprve v polovině října 2006, za což později čelilo silné kritice. Podobně na tom byla i policie, která Zelenku zatkla až 1. prosince.

• Podle vyšetřovatelů postupoval Zelenka při podávání léku na ředění krve velmi obezřetně. Injekci s heparinem vpichoval pacientům, kteří byli v bezvědomí nebo v umělém spánku. Navíc tak činil na konci pracovní doby, takže komplikace se u obětí projevily teprve po nástupu další směny. Během přípravného řízení se Zelenka ke spáchání všech činů doznal. Později svou výpověď změnil s tím, že heparin podal pěti lidem a u ostatních si podrobnosti nevybavoval. K původnímu přiznání jej prý policisté donutili násilím.

• Případem se v lednu 2008 začal zabývat královéhradecký krajský soud. Na konci měsíc trvajícího líčení byl Zelenka shledán vinným ze sedmi vražd a deseti vražedných pokusů, za což mu byl udělen doživotní trest. V červnu téhož roku potvrdil nejpřísnější možný trest i Vrchní soud v Praze. Soud nicméně pozměnil právní kvalifikaci ze sedmnácti samostatných trestných činů na jeden pokračující. Zelenka si podal stížnost k Ústavnímu soudu, ten ji ale na podzim roku 2009 zamítl.

• Podle vyšetřovatelů měl navíc Zelenka na svědomí další tři vraždy a jeden pokus, protože už ale nemohl dostat vyšší trest, policie ho dále nestíhala. Soudy se zabývaly také motivem Zelenkových činů. První posudky jako pohnutku uváděly snahu Petra Zelenky zmást lékaře a dokázat si, že je lepší než oni. Vrchní soud v Praze nicméně konstatoval, že motivem pachatelova jednání bylo vzrušení pramenící z vyvolané krizové situace a následné aktivity nemocničního personálu.

• Případ „heparinových vražd" však Zelenkovým odsouzením pro českou justici neskončil. Kraj Vysočina v únoru 2007 rozhodl poslat rodinám obětí sto tisíc korun, a osmi pacientům, kteří pokus o vraždu přežili, vyplatil po dvaceti tisících korunách. Několik lidí po havlíčkobrodské nemocnici žádalo odškodné v řádu milionů korun, soudy však většinu žalob zamítly s tím, že šlo o Zelenkův exces a zdravotnické zařízení nenese zodpovědnost za činy bývalého zaměstnance.

• Krajský soud v Hradci Králové letos 25. listopadu rozhodl, že Nemocnice Havlíčkův Brod nemusí zaplatit 8,8 milionu korun, které po ní požadovalo pět pozůstalých po jedné ze Zelenkových obětí. Královéhradecký krajský soud tak rozhodl i v srpnu 2014, vrchní soud ale letos v červenci rozsudek z procesních důvodů zrušil a případ vrátil k novému projednání.

• Sedm obětí (a tři další podezření, o kterých ale už soudy nerozhodovaly) řadí Zelenku k nejhorším vrahům moderních českých dějin. Po roce 1989 soudy odsoudily za více vražd jen manžele Jaroslava a Danu Stodolovy, kteří v letech 2001 až 2003 napadali a vraždili ze zištných důvodů hlavně starší a bezmocné lidi a celkem mají na svědomí osm prokázaných obětí. Stejný počet mrtvých si vyžádala loňská střelba v restauraci v Uherském Brodě. Tehdy však pachatel na místě následně zastřelil i sám sebe.
Zdroj: čtk

Bude chtít změnit věznici?
Petr Zelenka si doživotní trest odpykává v nejpřísnějším typu českých věznic se zvýšenou ostrahou, a to ve Valdicích na Jičínsku v Královéhradeckém kraji. Pokud by chtěl někdy v budoucnu žádat o podmíněné propuštění na svobodu, je pro něj letošní 1. prosinec velmi důležité datum. Od této chvíle totiž může Zelenka kdykoli požádat soud o přeřazení do mírnějšího typu věznice. Pokud by mu soud vyhověl, má právo po dalších dvaceti letech žádat o podmíněné propuštění na svobodu. Zelenku při tehdejším soudním procesu obhajoval jihlavský právník Jan Herout. Zda bude Zelenka žádat o přeřazení do mírnějšího typu věznice, zatím Jan Herout netuší. „Má obhajoba skončila. Všechny mé stížnosti v této kauze byly dávno zamítnuty. Zatím se na mne pan Zelenka neobrátil, abych mu pomohl sepsat žádost o přeřazení do jiného typu věznice. Pokud tak neučiní, nemohu sám od sebe nic dělat, protože k tomu od něj nemám plnou moc," řekl Deníku Jan Herout.

O žádosti by pak rozhodoval Okresní soud v Jičíně na základě různých posudků od pracovníků věznice. Zjistit konkrétní informace k pobytu Zelenky ve vězení je prakticky nemožné. Věznice zásadně nepodává informace ke konkrétním vězňům.

Slovo právníka
Jan Herout je bytostně přesvědčený, že havlíčkobrodská nemocnice je odpovědná za chování svého zaměstnance, a měla by se podle toho chovat i k pozůstalým po obětech Zelenky.

„V zákoně je jasně napsané, že zaměstnavatel zodpovídá za škodu, kterou způsobí jeho zaměstnanec. Nemocnice i soudy tvrdí, že šlo o exces, ale v zákoně se v tomto směru o žádném excesu nemluví, prostě zaměstnavatel odpovídá za škodu svého zaměstnance," vysvětlil Herout. Žádní pozůstalí, kteří nemocnici žalovali, ale se svými nároky ani argumenty u soudů nikdy neuspěli. Právníci jim radí, aby se po vyčerpání všech možností v Česku obrátili na evropské soudní instituce.