Zahrádkaření: relax, dřina i radost z úspěchů

Vysočina Lidé opět začínají pomalu přicházet na chuť zahrádkaření. Radost z pohledu na dorůstající úrodu a dobrý pocit, že vědí, co konzumují, je jejich hlavní motivací.

„Zájem o zahrádkaření mezi lidmi zase postupně narůstá. Lidé si chtějí sami vypěstovat zeleninu a ovoce, které má zcela jinou kvalitu než zelenina a ovoce nabízené v supermarketech. Pozitivním trendem je například výsadba ovocných stromků. Problém je ale se zahrádkami, kterých je nedostatek, a volné k dispozici nejsou," říká Jan Sviták z chotěbořského Českého zahrádkářského svazu (ČZS).

Pro Bláhovy z Pelhřimova je zahrada velkým koníčkem. „Pěstujeme všechny možné druhy ovoce a zeleniny, jako jsou brambory, cibule, rajčata, okurky nebo jahody a třešně. Úrodu pak sami zpracováváme, například jablka nám vydrží ve sklepě celý rok. Jíme je syrová, děláme z nich štrúdl a z těch horších si necháváme vypálit kalvados," uvedla šestasedmdesátiletá Marie Bláhová.

Pěstování? Dlouhé hodiny práce

„Na zahradě jsme si postavili malou chatku a pergolu s posezením, kde se setkáváme s rodinou a přáteli. Práce na zahradě je pro nás s přibývajícím věkem stále větší dřina, ale výborné plody a rozkvetlé květiny na záhonech jsou tou největší odměnou," dodala Bláhová.

Že je zahrádkaření náročné hobby, potvrzuje i Josef Benda z Jihlavy. Na svou zahradu chodí každý druhý den. „Když jsou teď v létě velká vedra, pravidelně zalévám. Než to všechno stihnu, většinou mi to zabere i tři hodiny času," konstatuje.

Najít mladého člověka, který by se hrbil nad záhony, plel a zaléval, je však téměř zázrak. A tak zahrádkáři pomalu vymírají. Zatímco před rokem 1989 se jejich počet blížil polovině milionu, nyní ČZS registruje jen kolem 170 000 členů. „Počet členů nám stále klesá. V roce 2010 měl zahrádkářský svaz v okrese Žďár nad Sázavou 1 728 členů, kteří si zakoupili známky, letos jich je o 107 méně," potvrzuje Jiří Veselý za žďárskou organizaci.

„Typický zahrádkář je v důchodovém věku. Tito lidé na zahrádkách využívají čas, který najednou s důchodem dostali," konstatoval Jan Hinterholzinger, předseda ČZS. „Mladým lidem neumožňují trávit tolik času na zahrádkách dnešní uspěchaná doba a náročná zaměstnání," míní. Proto když už mladé rodiny zahrádku mají, využívají ji především k odpočinku. Místo záhonů dávají přednost pouze trávníku, který stačí občas posekat. Dětem napustí bazén a večer společně něco ugrilují.

Čekání na úspěch

Přestože se v zahrádkářských koloniích za uplynulých 20 let mnohé změnilo, základ podle Hinterholzingera zůstává stejný. „Stejná je dřina, kterou tam lidé mají, i radost ze zahrádky a jejích úspěchů. A stejné je i čekání. Když se jeden rok úroda nepovede, tak si zahrádkář řekne: 'Dobře, za rok to bude lepší,'" dodal.

O úspěších i zklamání ví své Jiří Havelka z Vladislavi na Třebíčsku: „V noci na 14. června bylo u nás sedm stupňů pod nulou a letošní úroda byla během několika hodin pryč. Pomrzlo téměř všechno od jahod, malin přes peckoviny, jablka a ořechy až po angrešt. Snad budou nějaké brambory." Jeho oblíbené kytičky však mráz nespálil, takže mu přece jen nějaká radost z pachtění zůstala.