Manželé z Jihlavy Pavel a Šárka M. jsou podle soudkyně Dagmar Koutníkové tyrani svého vlastního dítěte. Dvouletou dceru podle obžaloby nechali čtrnáct dní spát na rozlámané polystyrenové matraci. Pod ní si holčička během spaní zaklínila nožičku. Dívce hrozila amputace a podle lékařů mohla i zemřít. Za to byli včera manželé odsouzeni k ročnímu trestu s podmínečným odkladem na osmnáct měsíců. Za týrání svěřené osoby jim hrozilo až pět let vězení.

„Nejsme žádní tyrani. Za všechno můžou lékaři jihlavské nemocnice, kteří ublížili mému dítěti i manželce. Dcera se narodila předčasně a manželka musela podstoupit operace a obě mají doživotní následky. Kdyby nebyla dcera retardovaná, tak by si nohu pod matraci nezaklínila,“ řekl na svou i manželčinu obhajobu třiačtyřicetiletý Pavel M.

Rozsudek zatím není pravomocný. Manželé se ihned po rozsudku odvolali ke krajskému soudu. Státní zástupkyně se odvolání vzdala. Sociálně slabá rodina navíc musí zaplatit pojišťovně za léčení jejich dcery přes třináct tisíc korun.

Je ale otázkou proč rodiče nechali dceru spát na nevyhovujícím lůžku tak dlouho. „Neměli jsme hned peníze na novu matraci,“ argumentovali rodiče.

To ale podle státní zástupkyně Mileny Smetanové není pravda. „Měli příjem přes šestnáct tisíc korun. Za to mohli novou matraci koupit. Navíc jim finančně pomáhal i bratr Pavla M.,“ upozornila Milena Smetanová.

Lékaři holčičce nohu nakonec zachránili. Navíc u ní objevili rozsáhlé opruzeniny. To je podle názoru znalce vzhledem k dalším okolnost znak syndromu týraného dítěte. To ale včera oba rodiče rezolutně odmítli.

Zanedbali výchovu

„Naše obvinění je pomsta lékařů za to, že jsme na ně tehdy kvůli zpackanému porodu podali trestní oznámení, které policie pro nedostatek důkazů odložila,“ míní Pavel M.

Ten celou dobu poukazoval na to, že je jejich nejmladší dcera mentálně retardovaná a pohybově omezená. „Stalo by se jí to, i kdyby nebyla matrace rozlámaná,“ je přesvědčený Pavel M. Soudkyně Dagmar Koutníková považuje tento argument za mylný a upozornila oba rodiče, že měli dítěti věnovat o to větší péči.

Deník nemůže zveřejnit celé jméno manželů, protože se na událost vztahuje takzvaný náhubkový zákon, který v tomto případě chrání identitu obětí trestných činů mladších osmnácti let.

Sociální pracovníci jihlavského magistrátu zhodnotili rodinu se čtyřmi dětmi jako sociálně slabou, která neposkytuje dětem takovou péči, jakou by měly mít. Rodina podle nich žije v uzavřeném světě a děti ani nechodí ven mezi ostatní děti. Rodiče to zdůvodnili tím, že jejich děti nebudou chodit mezi cikány.

Podle úředníků byla v jejich bytě cítit moč a vlhkost. Koberec, který byl prosycený močí, museli na urgenci úředníků vyhodit. Vývoj některých dětí neodpovídá podle sociálních pracovnic jejich věku. Místo slov prý vyluzovali nesrozumitelné skřeky. Rodiče toto zhodnocení pohoršilo a matka Šárka M. se proti tomu ohradila. Při závěrečné řeči svého manžela, který řekl, že jsou nevinní, plakala.