Vyšetřování údajného poválečného masakru na louce Budínka u Dobronína na Jihlavsku skončilo. Příbuzní po obětech dostali v těchto dnech konečnou zprávu od jihlavských kriminalistů. Závěry jsou jednoznačné. O událostech na Budínce už nelze mluvit jako o údajném masakru. Podle policie šlo o vraždění lidí, na které nelze pohlížet jako na čin související s bojem o znovunabytí svobody. Najít viníky se ale kriminalistům nepodařilo, proto případ odložili, aniž by zahájili trestní stíhání proti konkrétním pachatelům.

„Kosterní nálezy a jejich následná zkoumání naprosto jednoznačně potvrdila, že k popisovaným událostem ve druhé polovině května 1945 skutečně došlo. Nelze než uvést, že oběti byly skutečně úmyslně usmrceny a zakopány na dvou místech v těsné blízkosti Dobronína," napsal v závěrečné zprávě hlavní vyšetřovatel případu Michal Laška z Jihlavy.

Konečnou zprávu přeloženou do němčiny dostali někteří příbuzní už minulý týden ve čtvrtek. Byl mezi nimi i Johann Niebler, který po celou dobu vystupoval na veřejnosti jako zástupce pozůstalých. „S výsledkem vyšetřování jsme spokojeni. Chtěl bych poděkovat českým úřadům, s jakou profesionalitou k případu přistoupily," uvedl Johann Niebler.

Příbuzní mají podle poučení tři dny na podání případné stížnosti proti závěrečnému policejnímu usnesení, které schválilo i Krajské státní zastupitelství v Brně. „Mé informace jsou takové, že nikdo z příbuzných nebude podávat žádnou stížnost. Kauza je pro nás ukončena. V našem zájmu není hledání dalších případných hrobů či pohřešovaných, a zatěžovat tak české úřady," vzkázal do Česka Johan Niebler.

Podezřelí už většinou zemřeli

Kriminalisté se snažili najít i osoby, které se mohly na vraždění podílet. To se jim ale nepodařilo. Kriminalisté vyslechli desítky svědků, ale nikdo z nich nebyl přímým svědkem událostí. Během vyšetřování vytipovali zhruba jedenáct lidí, kteří se mohli na vraždění podílet, jenže většina z nich už zemřela. Vyslechnuti byli pouze synové údajného strůjce masakru Robert Kautzinger mladší a jeho bratr Rudolf Kautzinger. Bratři svou účast na úmyslném usmrcení kategoricky popřeli. Během vyšetřování případu oba dva nakonec také zemřeli.

„Z podaných vysvětlení vyplývá, že s událostmi mají tyto osoby spojitost, ovšem prověřováním se nepodařilo prokázat, kdo byl osobou, která poškozené přímo usmrtila, kdo mohl například jen přihlížet, či provádět zakrývání hrobové jámy," uzavřel pátrání po vrazích Michal Laška.

Celkově bylo podle policie úmyslně zabito nejméně třináct lidí německé národnosti.

Třinácté tělo se nikdy nenašlo

Někteří z nich byli nedříve umístěni do provizorního vězení v hasičské zbrojnici a na statku Merunka. Další byli odvedeni přímo z domovů. Deset lidí, z nichž devět se podařilo podle DNA identifikovat, bylo převezeno na nákladním autě na louku Budínka. U polní cesty pak byli přesně nezjištěným způsobem usmrceni a zahrabáni. Jejich ostatky byly nalezeny mezi 16. a 19. srpnem 2010. Další tři oběti byly nalezeny v lokalitě U Viaduktu. Byly úmyslně zabity a zahrabány do mělkého hrobu. Ostatky byly nalezeny mezi 24. a 26. květnem 2011 a podařilo se je identifikovat.

Závěrečná zpráva konstatuje, že jedna z obětí (Anton Beer), byla pravděpodobně zastřelena. Třináctou obětí pak byl Josef Hondl, jehož ostatky nebyly nikdy nalezeny. Část jeho lebky uchovávali od konce války příbuzní.

Antropologové zkoumáním ostatků z lokality U Viadutku na kostech zjistili zranění, která vznikla krátce před nebo v době smrti obětí. Minimálně jeden člověk byl střelen do obličeje a čela.

Nebyli to udavači

Podle kriminalistů se nepodařilo prokázat, že by se ze strany pachatelů jednalo o spravedlivou poválečnou odplatu, protože k činu došlo po skončení války, kdy už byly v zemi jednotky osvobozeneckých armád. Oběti navíc byly civilní osoby, ve většině případů sedláci, kteří v okolních obcích žili i s rodinami dlouhou dobu.

„U obětí se neprokázalo, že by za války udávaly české obyvatelstvo, nebo že by se aktivně účastnily či spolupracovaly na válečných zločinech, kvůli nimž by bylo možné vůči pachatelům užít takzvaného amnestijního zákona," upozornil Michal Laška.

Existuje třetí hrob?

V závěrečném usnesení se kriminalisté zabývají i tím, jaký by případným pachatelům hrozil za trestný čin vraždy trest. V roce 1945 platil zákon z roku 1852. Podle něho by viníkům hrozil trest smrti. Jenže od té doby se zákony několikrát měnily a kriminalisté museli vzít v úvahu zákon, který je pro pachatele příznivější. Podle něho by jim hrozilo minimálně dvanáct let až výjimečný trest. Odsouzení by ale unikli, protože vražda je po dvaceti letech promlčena. Promlčecí lhůta by neplatila, pokud by například šlo o genocidu či válečné zločiny.

Na ukončení vyšetřování nic nezmění ani další trestní oznámení novináře Miroslava Mareše, který tvrdí, že existuje třetí hrob. Kriminalisté v Jihlavě se už případem zabývají. Kopat se ale podle informací Deníku již nebude.