„Když tu stojím, myslím pokaždé i na to, že jsme nedokázali učinit všechno pro to, aby ti, co zavinili jejich smrt, byli voláni k odpovědnosti,“ řekl člen dokumentační komise Konfederace politických vězňů Otto Stehlík.

Ministr kultury Václav Jehlička připomněl, že se senátorům po osmi letech snah a 17 let po „sametové revoluci“ podařilo letos přijmout zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho sídlo bude v Praze a archiv symbolicky v Terezíně. Nebude mrtvou vědeckou institucí, ale přístupný všem, zejména školám.

Proces „dekomunizace“ je podle něj v Česku ostudný. Málokdo z mladé generace třeba ví, kdo to byl Klement Gottwald. „On to byl, kdo podepisoval všechny ty rozsudky smrti. Byl to vrah. Ve jménu idejí, které šířil, bylo popraveno i těchto 11 obětí, které si připomínáme,“ uvedl mimo jiné.

Památník se jmény 11 popravených mužů postavila konfederace v Jihlavě před 14 lety. Sedm z nich bylo zavražděno v rámci takzvaného babického procesu.

O popravách a dalších vysokých trestech rozhodl tehdy soudní senát během tří dnů, zhruba týden po zastřelení tří funkcionářů tehdejšího národního výboru v Babicích na Třebíčsku. Soudci tehdy neobjasnili ani základní skutečnosti.

Tři rozsudky smrti provazem padly v Jihlavě už o rok dříve v soudním přelíčení se skupinou členů strany lidové - Janem Tučkem, Karlem Veselým a Františkem Rodem.

„Znala jsem je všechny tři, byli to skvělí muži,“ řekla pamětnice Drahomíra Štěpánková se slzami v očích. Jejího muže, tehdy lidoveckého krajského zemědělského tajemníka, přišla státní bezpečnost zatknout v říjnu 1948. Rok před tím se vzali. Muže jí zavřeli, když synovi byl jeden měsíc. Tři dny po zatčení přišli, aby se z bytu i s dítětem vystěhovala.