Jak vzpomínáte na sametovou revoluci s odstupem času?
Ani s odstupem času jsem to neroztřídila. Byla to velká bublina úžasných událostí.

Jak jste prožívala 17. listopad 1989?
Byl to pátek. V práci jsem skončila dřív a šla jsem vyzvednout svou dceru Kateřinu. Současně jsem slíbila studentům, že jim zazpívám hymnu. Jenže byla strašná mačkanice a vůbec jsme se k tomu nedostali. Katka začala fňukat, tak jsme jely domů. V sedm večer mi pak volala Olga Havlová, že je situace špatná. Řekla, že prohledávali Ivana Havla. Pak události nabraly spád.

Čím byla revoluce výjimečná?
Určitě atmosférou. Lidi drželi při sobě. Dřív jsme se setkávali potají po bytech. Najednou s námi byly tisíce lidí. To pro mě bylo nóvum.

Který okamžik sametové revoluce ve vás zanechal nejhlubší zážitek?
Asi když jsem jednadvacátého listopadu zpívala na náměstí Modlitbu.

Byla následná demokracie podle vašich představ?
To je těžké říct. Iluze udělala obrovský kotrmelec a stala se realitou. Maminka mi vždycky říkala, že revoluce je krásná jako večerní červánky. A měla pravdu. Celý svět se divil, co se u nás děje.

Co pro vás znamená sedmnáctý listopad dnes, po dlouhých osmnácti letech?
Je to pro mě úplně normální pracovní den.

Budete ho nějak slavit?
Ne. Jsem pracovně vytížená.