Na co se v současné době využívá hypnóza? Slouží pouze k léčebným účelům, nebo také třeba k relaxačním?
Hypnóza má v psychoterapii mnohostranné využití. V žádném případě ji nelze považovat za nějakou nevědeckou metodu. A to i přesto, že dosud neznáme zcela jednoznačně její mechanismus, i když o něm existuje již nejméně šestnáct teorií.

V psychoterapeutické praxi se však uplatnění hypnózy plně osvědčuje, a to jak jako prostředku udělování potřebných sugescí, které pak mohou následně zbavit pacienta některých potíží či pozitivně ovlivnit jeho chování - od omezování kouření až po dočasné potlačení myšlenek na sebevraždu, tak ji lze například využívat i k lokálnímu znecitlivění či úpravě některých fyziologických funkcí.

Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s aplikací hypnózy? Co všechno se dá hypnózou vyléčit či zmírnit?
Zajímavými případy pro mne byly vždy pacienti s poněkud hysterickým založením, kteří nejrůznějším způsobem demonstrovali své pocity z neuspokojivé životní situace navenek. Například muž, který nechodil, ačkoliv byl neurologicky naprosto zdráv, tím demonstroval krutou skutečnost, že „nemá kam jít.“ I když v hypnóze normálně chodil, tak by mu určitě nepomohlo pouhé sugerování postupného zlepšování pohyblivosti bez současné pomoci při řešení jeho reálně tíživé situace. Třeba zajištěním ubytování, práce a tak podobně.

Kdo může být zhypnotizován a kdo se zhypnotizovat nedá či u koho je to těžké?
Traduje se omyl, že hypnóze podléhají pouze osoby se slabou vůlí. Avšak opak je pravdou. Člověk, který neumí poslouchat ani sám sebe, obtížně reaguje i na sugesce terapeuta. Nehypnotizovatelné bývají zvláště nesoustředěné malé děti a také méně inteligentní lidé.

Může být hypnóza nějakým způsobem škodlivá, jestliže ji třeba neprovádí odborník?
To rozhodně. Neradil bych žádné neškolené osobě, aby ji na někom zkoušela. Stačí totiž špatně formulovaná sugesce. Například místo „nemyslíte na nic“ říci „máte prázdnou hlavu“ anebo „nic nevidíte“ a mohou se tím snadno vyvolat i z toho plynoucí dočasné potíže. Ono často stačí zaměnit jen „je vám hezky a příjemně“ za méně obvyklé „cítíte se blaženě“ a další postup hypnotizování tím bývá narušen. Formulace je pochopitelně potřeba naprosto brilantně ovládat, avšak jejich účinnost je navíc výrazně ovlivňována především správnou intonací. Ostatně postupů hypnotizování je celá řada od „otcovské“ povelové formy, až po „mateřskou“ vemlouvavou metodu, včetně využívání nejrůznějších vnějších podnětů či zvuků.

Může člověk v hypnóze dělat věci, které by v běžném stavu nikdy neprovedl?
Nelze si představovat, že hypnotizovaná osoba je zcela zbavena vlastní vůle a že lze tedy dosáhnout splnění jakýchkoliv povelů ať přímo v hypnóze či pomocí posthypnotické sugesce. Pokud by hypnotizovaná osoba neudělala požadované před hypnotizérem i v bdělém stavu či na podobné jednání vůbec nepomýšlí, tak je neudělá ani v hypnotickém stavu. Všechny sugesce musí být také formulovány pozitivně, jinak by naopak upevnily potíže. Nesmíme proto použít třeba slovo strach, když se právě toho snažíme pacienta zbavit.

Uznáváte vy osobně hypnózu i jako prostředek k návratu do minulých životů?
Pokud věříte na nějaké minulé životy a má-li hypnotizovaná osoba dost bujnou fantazii, pak může produkovat ledacos. Já osobně však ničemu takovému nevěřím. Sigmund Freud považoval hypnózu za jednu ze „zlatých cest do nevědomí“ a jejím prostřednictvím doplňoval anamnézu oživováním nejranějších vzpomínek v duchu svého předpokladu, že „dítě je otcem dospělého.“ V tomto smyslu má hypnóza skutečně až překvapivé výsledky, a tím i přínos v psychoterapii. Dokáže odhalit příčiny konfliktů, jejichž okolnosti si pacient již nevybaví, avšak jejich emoční dopad ho může obtěžovat ještě i v dospělosti. Jejich odhalení pomocí hypnózy a postupné přibližování zjištěných okolností pacientovi ho zpravidla dokáže těchto potíží zbavit.

Michaela Hrozková