Světoví filmaří a herci mají Oscary. A zdravotníci v Jihlavě soutěží v anketě Sestra roku. Včera cenu převzala osmatřicetiletá Šárka Jurková. Pracuje na očním oddělení Nemocnice Jihlava. V rozhovoru pro Deník maminka dvou dětí přiznala, že oční nebylo její první štací.
Pocházíte z lékařské rodiny, takže jste dobře věděla, co práce v nemocnici obnáší. Přesto jste do ní šla.
Ano. V roce 1988 jsem začínala na interně a byla tam spokojená. Po mateřské už tam ale pro mě nebylo místo.
Tak jste zamířila na oční?
Ano.
Nikdy vás nenapadlo, že byste šla dělat jinou práci?
Jsou chvilky, kdy člověk řekne, že nemůže. Že řekne: Ježíši. Ale mě ta práce v nemocnici baví. Nechtěla bych dělat nic jiného.
Hlavně na interně jste se asi setkávala se smrtí. Jak jste se s ní vyrovnávala? Plakala jste?
Neplakala. Ale netvrdím o sobě, že jsem tvrdá. Člověk je zpočátku vyplašený. A těžko říci, zda se dá na smrt zvyknout. Patří k životu.
Na očním se setkáváte s lidmi, kteří nevidí. To je zase jiný „svět“.
Ve srovnání s internou je to úplně jiná práce. Musíte s nevidomými pacienty hodně komunikovat, všechno vysvětlit. Musíte říkat, kudy jít. Že vlevo od sebe mají kliku…
Jak se dívá rodina na vaše směnování v nemocnici?
Manžel dělá na jednu směnu, tak to jde. A pomáhají i babičky.
A jak vnímáte ocenění, které vám bylo uděleno?
Ta cena, to je paráda. Beru ji jako zadostiučinění, že jsem u práce zdravotní sestřičky zůstala.