Podle přírodovědců zde hnízdí pouhých deset párů. Uvedl to Pavel Koubek z občanského sdružení Zelené srdce.

A situace se zřejmě k lepšímu nezmění. Ochránci přírody, kteří se pokoušeli neutěšený stav změnit a do volné přírody na Havlíčkobrodsku a Pelhřimovsku vypouštěli v zajetí odchované sovy pálené, s tímto počinem končí.

„K vypouštění uměle odchovaných sov, a od roku 2002 jich bylo téměř 130, je nutná výjimka ze zákona. Tu jsme získali i letos, ale její podmínky jsme splnit nemohli,“ konstatoval Koubek. Výjimka byla udělena pro deset sov.

„Podmínkou ale bylo jejich sledování za pomoci satelitních vysílaček. Aby bylo možné zdokumentovat, jak se po vypuštění chovají a kolik jich přežije. Ovšem pořízení satelitní technologie je nákladné a pro sdružení, které hospodaří s omezenými finančními prostředky, je to zcela nemožné,“ posteskl si Koubek. První pokus o záchranu sovy pálené na Vysočině, z roku 1996, představoval rozmístění více než 200 hnízdních budek zajištěných proti vnikání kuny skalní, která je hlavním predátorem sovy pálené, do zemědělských objektů.

Jiskřička naděje: tři mláďata

„Síť hnízdišť ale situaci nezlepšila, a tak jsme přistoupili k přímému vypouštění sov z umělého odchovu. Sovy byly v zajetí odchovávány rodiči a chovaly se jako divocí ptáci. Před vypuštěním se v uzavřeném objektu procvičily v létání a lovu živé kořisti. V několika případech se sovy v přírodě usadily, a dokonce vyvedly mladé. Ale chyběla trocha příslovečného štěstí, aby se v dané lokalitě usadily dlouhodobě,“ poznamenal Koubek.

Jiskřičku naděje ale lidé ze Zeleného srdce přece jen vykřesali.

„Nedávno jsme zjistili, že pár, a to z poslední vypuštěné skupiny, vyvedl tři mláďata,“ uzavřel Koubek.