Vysoká škola polytechnická v Jihlavě se ale zatím stále drží osvědčeného způsobu přijímaček. „Myslím, že každá vysoká škola by si měla sama určit, co po svých uchazečích požaduje, a tvořit si testy sama, aby nedocházelo k nějaké uniformitě,“ prohlásila Hana Pospíchalová z kanceláře rektora. Jihlavská vysoká škola tedy zatím o využití národních srovnávacích zkoušek neuvažuje. „Tyto zkoušky by mohly být jedním z podpůrných stanovisek přijetí, ne však jediným,“ mínila.

Avšak na mnohých vysokých školách národní srovnávací zkoušky zcela nahradily dosavadní klasické přijímací zkoušky. Jejich výsledky využívá v letošním roce 41 fakult vysokých škol, dvě soukromé školy a jedna vyšší odborná škola. „K výsledku letos nově přihlíží tři fakulty na Slovensku a Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni,“ uvedl Matyáš Bautz ze společnosti Scio, která zkoušky organizuje.

Odpadá dojíždění

Z jakého důvodu se národní srovnávací zkoušky stávají tak populární? „Zkoušky se konají v šesti termínech po celé České republice, odpadá tedy dojíždění na přijímačky do místa, kde vysoká škola sídlí, uchazeč si také může vybrat termín,“ vypočítal výhody NSZ Matyáš Bautz. Vysoké školy mají méně práce s administrativou a ubude jim spousta starostí s organizací přijímacích zkoušek. Podle Bautzových slov získají i kvalitnější studenty.

Důvodem jeho argumentace je takzvaný test Obecných studijních předpokladů, který je vyžadován většinou fakult. Test totiž nezkoumá znalosti, ale schopnosti a dovednosti předurčující člověka ke studiu. „Uchazeči o vysokoškolské studium nejsou znevýhodněni, pokud studovali třeba na horší střední škole,“ uvedl zástupce Scia.

Tipaři mají výhodu

S tímto testem mívá řada studentů problémy. „Mně se přijímací zkoušky tímto způsobem nelíbily, protože mi matematická část vždy zkazila celý výsledek,“ uvedla Ivana, která v současnosti studuje Masarykovu univerzitu v Brně. „U přijímaček organizovaných Masarykovou univerzitou jsem dosáhla mnohem lepšího výsledku,“ řekla.

Test studijních předpokladů je rozdělen do tří části: verbálního, analytického a kvantitativního myšlení. Vysoké školy však přikládají všem částem stejnou váhu, a tak neúspěch v jedné části může zkazit jinak velmi dobrý výsledek. Nutno zdůraznit, že v testech jde také o štěstí. Ačkoliv se za špatnou odpověď odečítá část bodu, odvážné tipaře to neodradí. Pokud jsou to dobří tipaři, mohou dosáhnout lepšího výsledku než nervózní chytrý student.

Jak řekla učitelka jihlavského gymnázia, vše má své pro a proti. „Myslím, že nejde jednoznačně rozhodnout, zda jsou lepší klasické přijímačky, nebo národní srovnávací zkoušky,“ usoudila.