Letní prázdniny jsou pro vysokoškoláky časem, kdy si mohou od školy odpočinout a přitom si přivydělat nějakou korunu. Mnozí z nich se ale v této době musí věnovat školní praxi, která je neplacená. Ne všichni jsou však s jejím průběhem spokojení. Občas totiž praxe studiu na vysoké školy neodpovídá.

„Já studuji ekonomiku na vysoké škole a teď jsem měla letní praxi. Popravdě si ale nemyslím, že by pro mě byla nějak přínosná. Dělala jsem poměrně jednoduché činnosti a některé práce ani nesouvisely s mým oborem,“ řekla studentka z Vysočiny, která nechtěla být jmenována.

Na druhou stranu se dá říci, že praktikanti jsou pro zaměstnavatele prací navíc. Musí se jim věnovat a vymýšlet pro ně práci. Mimoto mezi praktikantem a poskytovatelem praxe neexistuje pracovněprávní vztah. Poskytovatel praxe tedy nemůže studenty nikterak postihnout za škody, které může provést.

„Pokud jsou u nás jen krátkodobí praktikanti, například na týden či dva, zadáváme jim většinou jenom jednoduchou administrativní práci, jako kopírování, řazení archivních materiálů podle abecedy a podobně. Rozhodně tu ale nesedí někde v koutě. Vedoucí odborů se jim vždy věnují a snaží se jim ukázat, jak jednotlivé odbory fungují,“ přiblížila Ivana Svobodová z personálního oddělení jihlavského magistrátu. Ten dlouhodobě spolupracuje s Vysokou školou polytechnickou v Jihlavě, ze které přijímá i semestrální praktikanty.

„Pokud jsou u nás studenti dlouhodobě a osvědčí se, dělají již samozřejmě zodpovědnější činnost. Například s námi spolupracují na různých projektech a podobně,“ dodala Ivana Svobodová.

Týden v archivu

Některým studentům ale mohla být praxe přínosná, přestože to nemusela být zrovna práce, kterou se budou do budoucna živit. „Já jsem dělala týden praxi v archivu, zkusila jsem si i třídit archiválie. Nestuduji archivnictví, ale dějepis na pedagogické fakultě, takže tohle stejně nikdy dělat nebudu. Nemůžu ale říct, že by to pro mě nebylo přínosné. Teď píšu diplomovou práci a často do archivu chodím. Dobře se tam orientuji a vím, co tam můžu najít. Jestli budu v budoucnu učit, tak tam můžu vzít děti na exkurzi či přednášku,“ vysvětlila studentka Jana Hurdová.

Školní praxe navíc není vždy ohodnocena tak jako ostatní předměty. Dá se tedy říci, že se její obtížnost přepočítává, i co se týče hodnocení. „My jsme měli praxi ohodnocenou dvěma kredity, které obdržíme například za lehký povinný předmět,“ dodala Jana Hurdová.

Najdou se ale i takoví studenti, kteří jsou s průběhem školní praxe spokojení. „Studuji ekologii a biologii a měla jsem praxi na odboru životního prostředí. Objížděla jsem chráněné stromy a posuzovala a popisovala, jak vypadají, a měřila obvody. Jen si myslím, že jsem si za těch čtrnáct dnů praxe mohla zkusit mnohem víc věcí, věnovat se i jiné práci. Přesto jsem za tuto praxi ráda, protože už mám pár kreditů do dalšího semestru,“ vypověděla studentka Helena Holzbauerová.

IVANA HOLZBAUEROVÁ