„V samotných zahrádkách na chodnících však problém není. Máme vodicí psy, kteří takovou překážku obejdou. Potíže spíše činí jiná skutečnost. Kdyby byl mezi zahrádkou a silnicí alespoň metr, umožní nám to bezpečné projití a nemusíme se ohlížet na provoz kolem. Stejně tak se nebudeme plést do cesty motoristům. Jenže tohle v mnoha případech neplatí," upozorňuje jihlavský nevidomý Robert Kotrba a dodává: „Nesnáze to činí i tělesně postiženým a matkám s kočárky."

Důslednost úřadů

Kotrba se domnívá, že vše je o důslednosti úřadů, jak kontrolují, aby místo bylo bezpečné pro nevidomé, ale i pro osazenstvo zahrádky. „Nám jde hlavně o to, aby při obcházení venkovního posezení nedošlo k újmě na zdraví. Situaci kolem sebe nevidíme, vše řešíme podle pohybu psa."

A jak se vlastně nevidomí musí zařídit, aby se s novými překážkami seznámili? „Když přijde čas venkovních posezení, tak si projdu centrum města. Zprávy máme také od Tyflocentra, jeho pracovník to s námi prochází. Stalo se mi ale, že mě oslovil i vedoucí restaurace, který o mně věděl, že tam pravidelně procházím, a sám mi oznámil, že budou zahrádku stavět," vykládá Robert Kotrba.

Nevidomí prý dostávají i maily od radnice. Počítače jim obsah sdělení přečtou. Ale radnice v nich dává vědět třeba o opravách plynu, odkdy dokdy bude zabrán určitý úsek chodníku a podobně. „O tom, kde se staví venkovní posezení a na jak dlouho, nás neinformuje," konstatuje Kotrba.

Jasné ohraničení

Podle jihlavského nevidomého jsou nejlepší takové zahrádky, které mají jasné ohraničení, třeba dřevěným zábradlím. „Pak jdeme jako podél zdi a to je ideální. Pokud je třeba někde jen koberec a na něm židle a stoly, stane se, že je zbouráme. Bohužel tam chybí patřičné vymezení. Ale hodně takovým situacím napomáhají i sami lidé, co tam sedí. Posouvají si sezení, roztáhnou se více, než původně židličky byly. A problém je na světě," vysvětluje Robert Kotrba.

Ten si jinak jako zákazník nemůže venkovní posezení vynachválit. „S kamarády na zahrádkách vždycky rád posedím. Například v jihlavském pivovaru je moc příjemná. Je ohraničená soklem, tudíž se v ní skvěle orientuji. Ale dobrých je i řada dalších. Pak už záleží jenom na tom, jaká je obsluha a co mi dotyčný podnik dokáže nabídnout. Ať je zahrádek klidně ještě víc," říká s úsměvem nevidomý z Jihlavy.¨

FRANTIŠEK PAVLAS