Bytová restaurace nabízí zážitky hostům, ale i nám

Dnes to bude i vepřová panenka s kozím sýrem, zelenou čočkou a červenou řepou. A jako sladkou tečku si vychutnáte bezé Pavlova, tedy takovou sladkou pusinku s kopou šlehačky a ovoce. Je jasné, že tahle netradiční večeře se pořádně protáhne.

Jestli se vám po přečtení tohoto textu sbíhají sliny, tak přesně takový zážitek si můžete dopřát v Nové Říši. Dvě dámy Jitka Baďurová a Magda Pojerová tam jednou za čas otevřou bytovou restauraci s poetickým názvem Venkovanky. A rády tam pozvou všechny zájemce o netradiční společenskou událost.

Můžete se prosím představit, milé Venkovanky Jitko a Magdo?
Magda: Jsme dvě kamarádky z venkova, které sem tam něco uvaří. Jitka vedle toho vyrábí úžasné skleněné šperky. A já rozvíjím mikroregion Telčsko (smích).

Jízdu zručnosti zvládli nejlépe žďárští studenti

Skleněné šperky? To zní zajímavě.
Jitka: Bylo, nebylo… Náhodou jsem našla video s návodem na techniku, která se jmenuje lampwork. Jedná se o ruční výrobu korálků tavením skleněných tyčí nad sklářským kahanem. Zaujalo mě to a začala jsem se pídit po dalších informacích. Pak jsem sháněla vše potřebné, nakupovala, ptala se, čerpala, kde se dalo. Začala jsem zkoušet první vinuté perly. No, hrůza! Ale pak se začalo dařit. Inspiraci mám všude, kam se podívám. Kolem dokola je samá květina, barva, tvary…

Kde a kdy vznikl nápad na bytovou restauraci? Bylo k jeho uskutečnění daleko?
Jitka: Vznikl u Magdy na dvoře. Četly jsme o tom v jednom časopise a tenhle princip restaurace nás zaujal. Od nápadu k realizaci nám to trvalo tak dva roky. Když jsme si vytvořily prostory, začaly jsme.

Jak často degustace pořádáte a pro kolik lidí?
Magda: Rády bychom uspořádaly vždy čtyři večeře do roka, jako čtvero ročních období. Ale ve finále to sklouzne tak ke dvěma ročním obdobím. Ze začátku jsme zvaly ke stolu šest lidí plus my dvě. Nyní společně s námi ke stolu usedne až osm hostů.

Jak takové neobvyklé večeře vypadají?
Magda: Na facebookových stránkách Bytová restaurace Venkovanky vyvěsíme menu večeře a zašleme do maillistu pozvánku. Pak už jen čekáme, kdo bude první a bude mít to štěstí sedět s námi u stolu. Ostatní budou stát (smích). Hosté se sejdou – někdy se i vzájemně neznají – a pak už jen čekají, co dostanou na talíř. Potom už se jen jí a povídá, někdy se akce protáhne až do pozdních večerních hodin.

Tak to musí být asi zajímavé, když se u vás sejdou neznámí lidé.
Jitka: To se stává docela často, a to je právě na tomto konceptu restaurace to nejzajímavější. Normálně si v restauraci k cizím lidem nesednete, ale tady vám nic jiného nezbude. Je to takový druh adrenalinu. Pro nás i pro hosty.

Kde berete inspiraci na vytváření menu? Hádám, že sázíte na regionální produkty.
Jitka: Inspirace přichází ze všech možných zdrojů. Hodně cestujeme, brouzdáme na netu a čteme kuchařky. Samozřejmě je venkov svým způsobem omezený, tak někdy vyrazíme pro ingredience mimo region.

Židovský festival Polin chce napodobit třebíčský Šamajim

Máte nějaké osvědčené kuchařské kombinace, které nikdy nezklamou?
Magda: Naším favoritem je červená řepa, která opravdu nezklame. A velkou tečkou každého našeho menu je bezé Pavlova, což je velká pusinka s horou šlehačky a sezonního ovoce.

Máte vy samy nějaké nejoblíbenější jídlo nebo recept?
Magda: Obě hodně rády jíme, a to vážně. Asi bychom řekly, že žijeme proto, abychom jedly. (smích). Nejoblíbenější jídlo asi nemáme. Co rády vaříme? Hlavně maso. Prostě něco z masa. Naposledy jsme dělaly vepřovou panenku s kozím sýrem a s netradiční přílohou – zelenou čočkou. A samozřejmě s naší oblíbenou červenou řepou, která nemohla chybět. Přidáváme i recept, ten není od nás, ale z knihy Apetit edice – MASO.

U vás doma musí být naprosto šťastní, že mají takové výborné kuchařky a hostitelky, ne?
Magda: Kovářova kobyla chodí bosa…

Jaké máte ohlasy od těch, kteří k vám do restaurace zavítají?
Jitka: Nechceme se chlubit, ale jenom ty kladné.

Už se vám ale někdy stalo, že jste se třeba netrefily se svým výběrem do vkusu, něco se nepovedlo?
Magda: Z našeho pohledu se večeře vydařila zatím pokaždé. Nikdo si nestěžoval, spíš naopak je to pro hosty i pro nás netradiční zážitek.

Jihlavské havíření láká na průvod i umělce

Určitě se musíte v oblasti vaření a stolování všeobecně neustále zdokonalovat, kde berete inspiraci?
Magda: Rády chodíme do restaurací a hodnotíme jídlo někoho jiného. To nás baví a docela nám to jde. Na našich blízkých zkoušíme nové recepty, které bychom pak mohly zahrnout do našeho menu.

A je něco, co vám třeba trvalo delší dobu, než jste se to naučily? Byl to oříšek.
Jitka: Zatím to byly asi steaky. První překážka – sehnat dobré a vyzrálé maso. Nakonec jsme ho sehnaly. Druhá překážka – jak trefit propečenost masa, aby to nebylo syrové, anebo spálené na uhel. Proto jsme to ještě před oficiální večeří musely vyzkoušet a přečíst si několik odborných knih. Nakonec jsme to daly – ale asi nejvíc to můžou posoudit naši hosté. Z jejich výrazů, a poté i z ohlasů, soudíme, že se nám to snad podařilo.

Dnes jsou televize i internet plné pořadů o vaření. Dá se tedy v této „konkurenci“ ještě vymyslet něco nového a nějak vybočit z řady?
Magda: Přestože žijeme na vsi, tak je stále co objevovat. Možná k nám lidi chodí ze zvědavosti, a taky proto, že by si třeba nabízené jídlo doma neuvařili. My vlastně ze žádné řady vybočovat ani nechceme. A ani o to nijak neusilujeme. Jde jen o zábavu, o seznámení se s někým dalším zajímavým a o vyzkoušení něčeho nového.

Co plánujete dál?
Jitka: V nebližší době neplánujeme zatím nic. Přes léto totiž nevaříme – není čas. Další večeři plánujeme na podzim s letním menu. Ale to bude překvapení.

Uvažovaly jste také nad tím, že byste s bytovou restaurací skončily?
Magda: Jasně, před každou večeří si říkáme, že už je to naposled (smích).

Řidiči si mezi Stonařovem a Dlouhou Brtnicí počkají na semaforu

Je taková bytová restaurace náročná na provoz, i když ji máte jenom občas?
Jitka: Náročné je to asi více pro naše rodiny, které musíme z domu vypudit. A pak tedy i pro nás. Celý den jsme uvázané u plotny, venku je třeba zrovna hezké počasí. A pak ty nervy, co to někdy stojí.Nakonec to z nás spadne, když hosté zasednou ke stolu. Takže neváhejte a klidně k nám dorazte, rády vás uvidíme. 

Zeptám se ještě jinak. Napadlo vás, že byste se vaření třeba věnovaly profesionálně, vyměnily to za své současné zaměstnání?
Magda: Napadlo, a klidně i vyměnily. Teda alespoň jedna z nás by to vyměnila. Ale nechtěly bychom vývařovnu. Spíš netradiční místo se stejným modelem, jako je naše bytová restaurace.