Nafukování balonu na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči v sobotu večer přihlížela stovka lidí. A nebylo se čemu divit, páteční lety byly kvůli silnému větru zrušeny a ani v sobotu to nevypadalo moc nadějně. Piloti nejdříve vypustili testovací balonky. „Děláme to proto, abychom si ověřili předpověď počasí, a sledujeme směr a rychlost větru," vysvětlil mi Tomáš Augustin, pilot ze společnosti balon.cz, který měl na starosti můj let.

Nakonec se piloti s posádkou přesunuli na louku za Telčí, aby mohli odstartovat v klidu. Na náměstí zůstal pouze jeden balon. 
A zrovna ten můj. „Pokusíme se odstartovat odsud," řekl mi s úsměvem Augustin. V duchu jsem viděla první testovací balonek, který sotva minul střechu jednoho z domů. Tak jsme to tedy zkusili.
Rozložení a nafouknutí šestnáctimetrové plachty trvalo překvapivě krátce. Pak už jsem spolu s další posádkou vlezla do proutěného koše a připravila se 
na start. Poté se o slovo přihlásil vítr.

Smýkal košem po dřevěné dlažbě, jako by nic nevážil. „Bude to muset být hodně rychlé," vykřikl ještě pilot. A pak jsme odstartovali, rychlé to tedy bylo. Náš balon připomínal spíše špunt, který vylétne 
z lahve po otevření šampaňského, a za deset vteřin jsme se vznášeli více než půl kilometru nad zemským povrchem.

NEJVÝŠE? BYLO TO OSM SET METRŮ NAD ZEMÍ

Za další minutu se všechno uklidnilo, mně se přestala klepat kolena a už jsem se mohla soustředit na nádherný výhled na celé město. „Lidé si často myslí, že tady nahoře fouká a je zima. 
To ale není pravda, letíme rychlostí větru, takže foukání nehrozí a o teplo se starají naše hořáky," prohlásil Augustin s úsměvem při pohledu na naše mikiny a svetry ovázané okolo pasu. A měl pravdu.

Po zhruba hodinovém letu, během kterého jsme viděli okolí Telče, hrad Roštejn nebo vysílač na Javořici, jsme se také dozvěděli, 
že nejvýše jsme letěli osm set metrů nad zemí a průměrnou rychlostí dvacet kilometrů v hodině.

Pak přišlo na řadu přistání. Moje obavy, že to bude horší než start, se naštěstí nepotvrdily a my měkce dosedli na louku poblíž Horní Vsi.

Po sbalení balonu přišel na řadu křest. Všichni jsme totiž letěli poprvé. „Je tradicí dávat při přistání nová jména. Každý, kdo letěl balonem a úspěšně přistál, je totiž jako znovuzrozený," vysvětlil nám pilot. Takovéto jméno se dává vždy podle obce, která leží nejblíže.

Po přistání jsem musela na létání balonem změnit názor. Teď už mě do něj klidně dostanete.

MARKÉTA JELÍNKOVÁ