Ornitologové mají v plánu kroužkování letošních mláďat. Kde přesně hnízdo stojí, povědět nemůžu. „Nechceme totiž, aby tady lidé okouněli a orly plašili," vysvětluje mi Tomáš Kněžíček z České ornitologické společnosti. Prozradím jen, že jsme u obřího modřínu mezi poli, rybníky, loukami a lesy u Větrného Jeníkova. „Teď už nás určitě zahlédla, no, možná už když jsme jeli po polňačce autem, jejich zrak je neuvěřitelný," usmívá se ornitolog s houpajícím se dalekohledem na krku.
Orlice krouží kolem hnízda, ale nedosedne. Jsme rušivý element stojící moc blízko, teď už přímo pod hnízdem, kde sedí dvě mláďata. Na řadu přichází arborista a stromolezec Michael Fiala. Mezitím, co si na boty nasazuje stromolezecké stupačky, vytahují ornitologové plastovou tašku na zip s uchy vyrobenou zřejmě někde v Číně. To bude dnešní výtah pro mláďata orlů mořských. „Tady se neříká nekupujte zajíce v pytli, ale orla v pytli, navíc jde o čínsko-český projekt, koukněte na tu tašku," vtipkují ornitologové.
Michael Fiala do výšky třiceti metrů, kde se obří orlí hnízdo nachází, leze zhruba půl hodiny. Jistí ho pouze provaz, který má omotaný kolem kmenu stromu a za který se zapírá. Cestu vzhůru mu komplikují větve stromu. Po chvilce, kdy nám Michael mizí z dohledu, zaslechneme klapot zobáků. „Už mu nadávají," usmívá se ornitolog Tomáš Kněžíček a dodává, že dostat mládě orla do tašky není nic jednoduchého. „Musí mu složit křídla tak, aby mu je nepoškodil. Naštěstí orli mořští jsou mírumilovní. Člověka neklovou, jen si musíte dát pozor na pařáty. Horší je to třeba s puštíky, na ty si musíme brát i helmy, protože ti jsou schopní na nás dělat nálety a klovat nás do hlavy," směje se Kněžíček.
Po chvilce se k nám z výšky na laně začne opatrně sesouvat plastová taška. Když je na zemi, Tomáš ji otevře a hbitě z ní vyndá mládě orla. Je mnohem větší, než jsem čekala, váží kolem tří kilogramů. Tomáš mládě šikovně chytne za pařáty a další dva ornitologové dravci nasazují kroužky. „Víte, kroužkovat orla musíte v takovém věku, kdy ještě neumí létat, ale je dostatečně velký na to, aby matka po našem zásahu mláďata neopustila, což je právě v tomto období," vysvětluje Kněžíček s tím, že kdyby orla ornitologové kroužkovali v pozdějším věku, hrozilo by, že by při vyndávání z hnízda zkoušel plachtit dolů a mohl by si ublížit.
Pařáty už má mládě orla obří. „Už mu nevyrostou, zůstanou takové, jaké je má teď, takže kroužek můžeme secvaknout tak, aniž bychom museli počítat s tím, že mu nohy ještě zesílí. Kroužky jim nijak nevadí," přiblížil ornitolog. Během nasazování kroužků je mládě klidné, občas se jen snaží roztáhnout křídla. Po úspěšném okroužkování míří první mládě zpět do tašky. „Můžeš, Míšo!" zavolá na stromolezce ornitolog a taška pozvolna stoupá vzhůru. Po chvilce se taška objevuje znovu, tentokrát s druhým mládětem. To je o něco menší. „To první byla samice, bývají větší, a tohle bude samec," vysvětluje Kněžíček. Po okroužkování stoupá i s druhým mládětem výtah ve formě tašky vzhůru. Pak se z koruny stromů vynoří stromolezec, slaňování mu trvá chviličku. A jde se na další hnízdo…