Vraťme se k začátkům. Kdy a kde myšlenka na festival vznikla?
Jako student jsem jezdíval po festivalech. Nebylo jich tenkrát moc. Ale ten první slavný folkový festival, který se konal v roce 1975 v Českém Krumlově, ten jsem stihl a ten se stal vzorem. A potom samozřejmě všechny ty krásné Porty. Samozřejmě, že jako Jihlavák jsem snil o tom, že by takový festival mohl být v jihlavském amfiteátru, ale v té době mi paní inspektorka kultury jasně řekla, že nic takového Jihlava nepotřebuje. Takže první koncert na nádvoří zámku v Telči odehrála tehdy začínající folková skupina Střepy a měla úspěch. Další rok už jsme mohli připravovat opravdový festival.

U studánky poblíž Suché u Jihlavy už visí informační cedule o tom, že jde o nejlepší studánku kraje 2017.
U nejlepší studánky už visí informační cedulka

Nejdříve se zeptám na první ročník a ročníky.
Na Portě jsem oslovoval kapely a žádná nechtěla hrát. Tehdy nebývalo zvykem hrát v létě o prázdninách. Festivaly nebyly a všichni si užívali dovolené a prázdnin. Protože bylo jednodušší oslovit písničkáře, tak jsem nakonec ten první ročník poskládal pouze z písničkářů. Bylo jim tenkrát okolo třiceti nebo ani ne. Hrál Wabi Daněk, Ivo Jahelka, Karel Plíhal, Samson Lenk a zlatým hřebem byl Jarek Nohavica.

Jaká tenkrát byla atmosféra, před těmi více než třiceti lety?
Taková nabídka služeb, na kterou jsme dnes zvyklí, byla tehdy nepředstavitelná. Vzpomínám, jak jsme všechno dělali na koleně a hodně jsme improvizovali. Tábořiště neexistovalo a přespávalo se na louce okolo rybníka Roštejna. Žádný penzion ve městě nebyl. Pouze jediný hotel. Na náměstí nebyla k dispozici ani žádná nabídka občerstvení. Jediný bufet Na zámecké, který byl jako samoobsluha, v šest večer zavíral. Tak jsme se tam domluvili. Oni pro nás po koncertě otevřeli a hrálo se do rána. Jak ráno zase otevřeli pro turisty, to už nevím. (smích)

Co Prázdniny v Telči a tehdejší režim?
Dnes úplně nechápu, jak jsem ten tlak a nejistotu snášel. Musel jsem být už asi nějak obrněn nějakou hroší kůží. Neměli jsme vůbec žádnou jistotu, že zítřejší koncert nezakážou. Jednou mě donutili, abych poslal telegram Pavlu Dobešovi, ať nejezdí. Ale jinak se hodně koncertů tehdy různě zakazovaných písničkářů podařilo uspořádat. V Telči hrával pravidelně Jiří Dědeček, Vladimír Merta, Jarek Nohavica… Své si v textech zazpíval Karel Plíhal, Žalman, Vlasta Redl…

Zatáčka směrem od Třeště na Kostelec u masny.
OBRAZEM: V Kostelci u masny chtějí vybudovat kruhový objezd

Máte nějakou úsměvnou historku?
Když v devětaosmdesátém Vlasta Redl přišel se soutěží O starou Belu, ve které měla vyhrát písnička, která nebude vůbec o ničem, tak jsme se hodně bavili. Shodou náhod, když hodil do publika klacek, se kterým hrál na hrábě, tak trefil lavičku plnou tehdejších hodnostářů a estébáků. Ta lavička pod nimi ještě ke všemu shodou nešťastných náhod praskla, takže to vypadalo, že jsme to celé schválně „narafičili“. Ale festival si zrušit nedovolili. I když jsem musel na nějaký pohovor na tehdejší „Kreml“. A tam mi řekli, že ten festival je dobrý, ale že já už ho dělat nebudu smět.

Z festivalu se stala prestižní záležitost. Kapely se dokonce předhánějí v tom, kdo bude v Telči na zámku vystupovat. Kdo patří mezi matadory mezi účinkujícími?
Dramaturgie je samozřejmě za ta léta postavena na tradičních účinkujících, jako jsou Nezmaři, Žalman a spol., Druhá tráva (tehdy to byli Poutníci). Dnes jsou to už také Bratři Ebenové, Vláďa Mišík, Hradišťan, Spirituál kvintet. Ale jsme otevření především novým věcem a hledáme i v příbuzných žánrech. Takže už dávno nejen folk. Letos se představili The Tap Tap, Michal Pavlíček, Zrní a další. Jsem samozřejmě trochu pyšný na to, že si v Telči zahrály špičky, držitelé prestižních ocenění a naše i zahraniční hudební legendy. Byl to Glen Hansard, The Klezmatics, Värttinä, Tommy Emmanuel a z našich třeba Marie Rottrová nebo Aneta Langerová.

Těžká byla i doba porevoluční. Město požadovalo část výtěžku ze vstupného, což by bylo pro festival v důsledku likvidační.
Byly to takové dětské nemoci. Jsem rád, že jsme je ve zdraví přežili (úsměv). Ono se už dnes zapomnělo na to, že tehdy měly obce ze zákona možnost požadovat část tržeb ze vstupného do svého rozpočtu. Dnes jsme v situaci, kdy obce spíše na kulturu přispívají.

S festivalem se pojí přízvisko festival šťastných lásek a s Telčí zase město šťastných lásek. Můžete prosím vysvětlit proč?
Knihu Město šťastných lásek napsal František Kožík, který jako malý chlapec jezdíval do Telče na prázdniny. My všichni přece jezdíváme do naší malebné, milované Telče na výlety a na prázdniny. A pobyt v tak kouzelném prostředí si přímo říká o nějaké ty letní lásky. Pravděpodobně je většina šťastných.

Padesátiletý cizinec nepřežil náraz do nákladního vozidla.
Policisté hledají svědky úterní tragické nehody na dálnici D1

Právě skončil pětatřicátý ročník. Jak se na něj bude vzpomínat?
Dobře se bude vzpomínat. Bylo nádherné počasí. Městečko žilo svým každodenním pestrým životem. Přijelo zahrát 76 hudebních skupin a herci odehráli 16 pohádek. Vše proběhlo v klidu, pohodě, radosti. S láskou a za doprovodu stovek usměvavých tváří.

Na co se mohou lidé těšit příští rok?
V Telči se po odehraném koncertu velmi často stává, že se hned muzikanti ptají, kdy budou hrát příští rok. Samozřejmě, že usilujeme o nové kapely a změnu. Jenže těžko se odříkají ti muzikanti, kteří u nás patří ke špičce a ze kterých se ještě za tu dobu stali vaši velmi dobří přátelé. Mimochodem, příští rok by v Telči mohl být i Dan Bárta. S jeho agenturou jsme si slíbili, že příští rok hraní na Prázdninách v Telči pokusíme dohodnout.

Festivalu je třicet pět let. Dá se říct, jak to s ním bude do budoucna?
To nikdo neví. Já jsem už starší pán na odpočinku. Ale mám tři syny, kteří pomáhají, jak mohou. Tak snad. Žijeme dnes taky v trochu nejisté době. A tak budeme věřit, že když už jsme přežili tolik let a tolik politických zvratů a voleb, že snad přežijeme i nějaké další případné kotrmelce. On totiž ten náš festival stojí z velké většiny na divácích. A naši diváci v Telči, ti jsou opravdu skvostní. Každý večer totiž tleskali ve stoje. A jim patří můj obrovský dík a obdiv.