Kosti z Budínky se v sobotu vrátí do země

Kosterní ostatky nalezené a vyzvednuté v roce 2010 a 2011 na louce Budínka a v lokalitě U Viaduktu poblíž Dobronína na Jihlavsku se v sobotu vrátí do země. Příbuzní tento týden převzali od policie ostatky svých příbuzných.

Jedenáct krabic a jedna obálka s nadepsanými konkrétními jmény údajně zavražděných Němců na konci války spočine ve společném hrobě. Pietní akt se uskuteční v sobotu v deset hodin dopoledne v kostele svatého Jakuba v Jihlavě. Po třech letech se tak uzavře tříletá anabáze plná emocí – jak na německé, tak na české straně.

Kriminalisté ale zatím vyšetřování případu neuzavřeli. Definitivní výsledky pátrání, zda na konci války, v květnu 1945, došlo k hromadné vraždě, jak ji popisuje Herma Kennelová ve své knize Bergersdorf, zatím odmítají zveřejnit.

„Policie i státní zastupitelství stále vedou v tomto případu prověřování. Čekáme na výsledky některých úkonů od kolegů v Německu," informoval mluvčí Krajského státního zastupitelství v Brně Hynek Olma.

Jisté už dnes je, že se kriminalistům, antropologům a expertům na genetiku podařilo z vyzvednutých kostí ve zmíněných lokalitách identifikovat dvanáct konkrétních lidí (viz seznam v infobloku).

Na louce Budínka, kde byl hrob odkryt v srpnu 2010, nakonec s největší pravděpodobností leželo deset lidí.

Podle kronikáře jich zabili sedmnáct

Kromě dvou se podařilo všechny úspěšně identifikovat na 99,999 procent. Jmenovku na krabici tak nemá pouze Alois Neubauer. Jeho DNA se nedala porovnat, protože nemá žádné žijící potomky. Krabici s jeho pravděpodobnými ostatky si převzali zástupci obecního úřadu v Dobroníně.

Druhým, koho se nepodařilo identifikovat vůbec, je Josef Polzer. V tomto případě naopak DNA od žijících příbuzných měly úřady k dispozici, ale vzorky se nedaly přiřadit k žádným nalezeným kostem.

V lokalitě U Viaduktu, kde byl hromadný hrob tří jedinců odkryt o rok později, leželi Anton Beer, Josef Michelfeit a   Franz Czepl. Navíc se podařilo identifikovat kost z lebky Josefa Hondla. Tu dodatečně poskytla jedna z příbuzných v Německu. Hondl dodnes leží na neznámém místě, stejně jako Wenzel Kreisel. Podle seznamu německého kronikáře Fritze Havelky mělo být v Dobroníně a okolí po válce zabito sedmnáct lidí. V Polné mají být pohřbeni Franz Hondl a Wenzel Hondl.

Všech sedmnáct lidí je jmenovitě uvedeno na pamětním žulovém kříži, umístěném u hrobu na Ústředním hřbitově v Jihlavě, kam bude všech dvanáct krabic s ostatky uloženo.

Neidentifikované kosterní pozůstatky Aloise Neubauera pohřbí Dobronín na vlastní náklady. Zastupitelstvo o tom rozhodlo na pondělním zasedání.

„Kosti, které se nepodařilo identifikovat, se našly v našem katastrálním území, a ze zákona jsme povinni je pohřbít my. Navíc nesmí být zpopelněny. Kolik to bude stát, jsme zatím neřešili," podotkl starosta obce Ivan Sehnal. Příbuzní z Německa ale počítali s tím, že všechny nalezené ostatky pohřbí na jednom místě. Na pamětním kříži je totiž napsáno i jméno Aloise Neubauera.

Starosta Ivan Sehnal Deníku potvrdil, že krabici s ostatky nechají pohřbít na Ústředním hřbitově v Jihlavě, kde tak vzniknou hned dvě pietní místa. Jak daleko od sebe budou, není jasné. Starosta však dal najevo, že s uložením ostatků nechce otálet.

„Jihlava nám připadala jako rozumné řešení," dodal Sehnal. Vyloučil, že by se uložením ostatků na hřbitově v Dobroníně chtěli vyhnout případným negativním reakcím lidí v obci.

Nezodpovězenou otázkou tak zůstává, co se vlastně v květnu po válce v Dobroníně stalo. Podle verze Hermy Kennelové byli starousedlíci Německé národnosti zmasakrováni. Policie ani antropologové zatím nic takového nepotvrdili. Už samotný nález hromadných hrobů, který navíc potvrdil dobové informace a výpovědi svědků, kteří pohřešovali své příbuzné, je podezřelý.

Deník měl možnost si prohlédnout kosti uložené v krabicích a podle některých zachovaných částí lebek není vyloučeno, že k násilí mohlo dojít. Například na lebce Franze Czepla, jehož ostatky byly nalezeny U Viaduktu, jsou patrné dva otvory. Ten menší by mohl odpovídat průstřelu hlavy. A podezřelé praskliny a díry jsou i na dalších lebkách.

Kdy státní zastupitelství v Brně uvolní definitivní výsledky vyšetřování, není jasné. První nejbližší termín, o němž se spekuluje, je konec září.

Kus lebky měli příbuzní desítky let

Papírová krabička ve tvaru srdíčka s kouskem lebky uvnitř skrývá kromě kosti také jeden z mnoha příběhů údajně na konci války zavražděných Němců žijících v první polovině minulého století v Dobroníně a okolí na Jihlavsku.

Úlomek lebky se nenašel při odkrývání hrobů na Budínce či U Viaduktu, ale sama ho poskytla příbuzná Josefa Hondla, který byl na seznamu údajných obětí. Kost pochází ze zohaveného a za traktorem usmýkaného těla mezi Šlapánovem a Kamennou.

„Když se příbuzní dozvěděli o vyšetřování v České republice, předali úlomek kosti úřadům. Ty pak měly podle DNA zjistit, jestli opravdu patří Josefu Hondlovi," vysvětluje jihlavský badatel Jiří Vybíhal. Kousek kosti uchovávali příbuzní od konce války. Nikdy ale neměli skutečnou jistotu, že patří Josefu Handlovi. Teď už ji mají. Definitivně to potvrdila genetická expertiza DNA.

Papírová krabička s kostí uvnitř dnes skončí ve společném hrobě s úspěšně identifikovanými ostatky dalších jedenácti lidí.

Podle Jiřího Vybíhala tehdy sedmadvacetiletý Josef Hondl zběhl z armády a vrátil se do Šlapánova. V nedalekém Pávově měl přítelkyni, s níž plánovala svatbu. V hektických dnech těsně po válce se po Handlovi začali shánět gardisté, aby vyrovnali poválečné účty. Co bylo konkrétním důvodem, není známo.

„Každý z těch lidí měl nějakou funkci, ale nejsou důkazy, že by někoho udávali," podotkl Vybíhal. Protože se Josef Hondl nezdržoval doma, nařídili rodině, aby ho okamžitě přivedla. Za úkol to dostala mladší sestra. Podle Vybíhala pak ozbrojenci muže uvázali za traktor a  táhli ho směrem na Kamennou… „Až ho k smrti usmýkali, tak ho odřízli a nechali ležet ve škarpě," vypráví Vybíhal.

Asi za dva dny ho šla hledat jeho mladší sestra. Procházela stejnou cestou, kudy byl vláčen, a všimla si zohaveného a těžko identifikovatelného těla ve škarpě.

„Sestra se domnívala, že je to její bratr a tak si z jeho lebky ulomila kousek kosti. Tu pak propašovala i přes odsun a desítky let schovávala," popisuje Jiří Vybíhal.