VYBERTE SI REGION

Kovařina a rodina Habermannů patří k sobě

Jihlava – Leopold starší odmala vnímal zvláštní kouzlo ohně a bušení kladiv mu znělo jako rajská hudba. Kovárnu předal synovi, ale kladivo neodložil, naopak našel nový styl a formu.

25.8.2012
SDÍLEJ:

Umělecký kovář Leopold Habermann starší (vlevo) se synem, který nosí stejné jméno, dokončují kovový detail branky. Dvojice si vystačí i při těch nejnáročnějších pracích.Foto: Stanislav Jelínek

Umělecký kovář Leopold Habermann z Jihlavy od dětství putuje po objevitelských cestách. Co navrhnout, vyrobit, vyzkoušet, čemu se naučit. Padesátník severského typu na své životní pouti objevuje nové krajiny jako dávní Vikingové. Všechny cesty jej ale vždycky přivedly k umění – ať chtěl či nechtěl. Je to osud? Vůle? Radost z tvorby, anebo touha po objevování neznámého?

Rodina s německými předky v něm má laskavého a pozorného manžela, tátu a dědečka, kterého by malí ani velcí nevyměnili za nic na světě.

„Poldi", jak mu říká manželka Vlaďka, miluje rodinu nade vše. A k tomu má další obrovské plus: sám v sobě je tak trochu starogermánským bůžkem, který si velmi dobře rozumí s ohněm a železem.

Zmáčkne vypínač a plameny pod velikou digestoří výhně vyskočí nad hromádku kovářského uhlí. Za chvíli v kovárně rodinného domu v jihlavském Horním Kosově zvoní kladiva o kovadlinu či ocelový špalík ohřátý do červena hněte beran jednoho či druhého bucharu. Leopold si s ohněm a železem rozumí dobře už od dětství.

Co vás už jako kluka lákalo do kovárny za tatínkem a strýčkem?
Do kovárny pod renesanční klenbou bývalé černé kuchyně na farním dvoře u svatého Jakuba v Jihlavě mě to táhlo odjakživa. Už jako malé dítě jsem vnímal zvláštní kouzlo ohně, který zářil a hřál. Pak to byla ta neuvěřitelná harmonie kování. Bušení kladiv byla pro mě rajská hudba, rezonující pod klenbou kovárny. To všechno na mě silně působilo. Byly to nezapomenutelné zážitky a já jako dítě neuvažoval o ničem jiném, než že budu kovářem po tátovi a strýci Alfredovi.

Takže oni vás vyslali na dráhu, kterou jste nikdy neopustil…
Můj strýc Alfred Habermann byl velký umělec. A táta byl hodně dobrý řemeslník. Ve sklepě doma v Pavlovově ulici mi zřídil malou dílničku. Mně tehdy bylo deset roků a už jsem se dětskými krůčky seznamoval s řemeslem.

Už jako chlapec jste se dovedl postavit ke kovadlině?
Učil jsem se po krůčcích a začal vyrábět malé lucerničky z plechu, jak mi to ukázal táta. V sobotu jsem potom chodil do velké dílny na faru a tam jsem si musel vykovat k lucerničce držák, jak mi to otec ukázal. To bylo v mých dvanácti letech. Později si mě strýc Alfred dobíral, že jsem mistr lucerničkář, ale myslel to v dobrém.

A po základní škole jste šel tedy do učení…
Kovařinu jsem se učil v Jihlavě u stýce Alfreda a teorii v Praze. Práce to byla nádherná a strýc mě hodně naučil. Také jsem okusil obrovskou dřinu. Ruce jsem tehdy měl jeden puchýř a večer jsem chodil z práce tak zničený, že jsem se sotva hýbal.

Co za tím vězelo?
Strýc Alfred v tu dobu pracoval na obrovských plastikách, chodili jsme kovat pod velké buchary do kováren pod Znojemským mostem.

Dostal jste do těla. Prospělo vám to?
Když se podívám zpátky, tak strýc na mě byl pes a doslova mě ničil. Ale vím, že to bylo proto, že mě chtěl posílit a co nejvíc naučit. Až později jsem pochopil, že mi chtěl předat co nejvíc z toho, co uměl. A uměl toho moc.

Můžete shrnout, co vám dal obrazně řečeno do vínku?
Naučil mě obrovskou věc, a  sice správně pracovat. Byl jsem celý lačný už už dát železo do ohně a návrh vykovat, ale Alfred mi to zakázal. Musel jsem se naučit přijít s myšlenkou, dát ji na papír, vykovat malý model a pak se teprve pustit do díla. Je pravda, že zpočátku mi toho moc seškrtal. Bylo to pro mě kruté.

Ale vyplatilo se, ne?
Určitě, protože strýc Alfred byl skvělý umělec a právě to o něm vědí mladí i starší kováři. Zkoušejí to dělat po něm a já mám obrovskou výhodu, že on mi svoje zkušenosti předával osobně, a všechno mi pořádně vysvětlil.

Takže po smrti Alfreda Habermanna si z jeho tvorby kováři leccos přisvojují?
Na výstavy jezdí kováři z celého světa a na nich je vidět, že Alfreda začala kopírovat sousta umělců. Je to také tím, že on byl ve své době ikona všech kovářů, a ostatní se pokoušejí jít jeho cestou. Mnozí mě k němu přirovnávají, a to se mi nelíbí.

Proto jste si našel vlastní styl…
Ve tvorbě jsem se dostal dál a  chci se odlišit od toho, co tu už bylo. Změnil jsem materiál a dnes pracuji s konstrukční ocelí. Válcovaný úhelník, „účko", „téčko" a další hutní profily. To, co dělám teď, hned tak někdo na světě neudělá, a  to pro mě moc znamená.

Takže to, co děláte vy, neumí nikdo jiný?
Co jsem začal vystavovat na světové kovářské dílně Helfštýn, kterou založil strýc Alfred před třiceti lety, kopírují kováři moje staré věci. Ovšem můj nový styl zatím nikdo neumí ani napodobit.

Co říkají na vaše nové věci za hranicemi?
Letos v dubnu jsme byli s manželkou v Paříži a na zádech přenášeli i v metru do privátní Peugeotovy galerie sochu z mojí produkce, zvanou Apokalypsa. Právě ta vyhrála ocenění v kategorii Abstraktní socha.

Jste velmi úspěšný. Komu nebo čemu za to vděčíte především?
Rodiče mi toho dali hodně do vínku, byli na mě hodní celý život a hodně mě toho naučili v životě i v řemesle. Oba mám dodnes moc rád, stejně jako svou manželku. Máme spolu velice pěkný vztah už od mých třinácti let.

STANISLAV JELÍNEK

Autor: Redakce

25.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Náměstek Krčál se stěhuje ke Chvojkovi

Praha, Jihlava – Politický náměstek Ministerstva práce a sociálních věcí a také bývalý radní Kraje Vysočina Petr Krčál mění působiště.

První domácí nula Hanuše pomohla ke druhé výhře

Jihlava – Výrazně zlepšená defenziva v závěru podzimu nesla své ovoce. Jihlavští fotbalisté v obraně navázali na předchozí zápas v Příbrami a podruhé v ligové sezoně neinkasovali. Na vítězství jim tak poprvé v sezoně stačila jediná vstřelená branka, o kterou se postaral už ve dvanácté minutě Petr Hronek.

Školy spojily síly a vystavujív galerii na Masarykově náměstí

Jihlava – Práce na téma Oděv a prostorový detail studentů letošního 4. ročníku uměleckého oboru Design oděvu a módních doplňků Střední umělecko-průmyslové školy (SUPŠ) Jihlava-Helenín jsou k vidění v Galerii u Zlatého Lva na Masarykově náměstí v Jihlavě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies