Kdybychom zaměnili minulý čas za přítomný, nakolik by druhá část jeho věty odrážela současnou mediální… realitu? Jak moc ‚zlá' (či ‚hodná') jsou současná média ať už ta tradiční, či internetová?

Podívejme se na ně alespoň letmo. A zároveň trochu pod jiným úhlem, než je běžné. Můžeme přitom využít poněkud přísnější lupy. Ovšem média „zvětšíme" vcelku, jako ‚obecný předmět', nikoli detailně, k čemuž by bylo zapotřebí daleko většího prostoru.

Tedy: Je známo, že lidé se obvykle dostávají do situace, kdy takřka automaticky věří tomu, co čtou v novinách, co vidí v televizi, co slyší v rádiu. Kdo by také pochyboval když k němu z médií promlouvají přesvědčivě se tvářící profesionálové a na slovo vzatí experti…

Přesto: „Automatická víra" v objektivitu viděného, slyšeného a čteného se nekryje s důvěrou v média pokud se má člověk k takové důvěře přiznat. Lidé totiž obecně k médiím velkou důvěru nechovají. (Odpovědi na straně 2 v anketě Deníku jsou dosti výmluvné.) A vlastně se není čemu divit. Stačí se letmo zastavit u toho, co produkuje zdejší mediální scéna: Z banalit se mnohdy vyrábějí "události". A naopak skutečné události, hodné nejvyšší pozornosti, bývají prezentovány jako banality, odbyté dvěma třemi větami, anebo jsou rovnou ignorovány…

Může potom někoho překvapit, že důvěra lidí v média mizí, nebo v lepším případě neroste? „Žurnalistika, to je vydávání a tiskutí toho, co někdo jiný nechce vydávat a tisknout; všechno ostatní je public relations nebo reklama."

Ve starém bonmotu proroka totality George Orwella, jenž byl mimo jiné i novinářem, se jistě skrývá kus pravdy. Vlastníky finančně ztrátových médií se dnes stávají miliardáři, a tak se… „tiskne to, co někdo tisknout a vydávat chce"…

A co říkají o důvěře lidí v tuzemská média čísla? Podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) důvěřuje tisku jen asi 42 procent oslovených Čechů, televizi 46 procent a rádiu 55 procent respondentů. CVVM ve své nedávné zprávě konstatuje: „Důvěra občanů České republiky k médiím od roku 2011 postupně klesala, v aktuálním výzkumu však v porovnání se situací ze září loňského roku k žádné statisticky významné změně nedošlo."

Exkluzivní internetový průzkum Střediska analýz a empirických průzkumů (SANEP) zase potvrdil, že „nejdůvěryhodnější zpravodajské informace" v tuzemsku poskytují veřejnoprávní média Český rozhlas a Česká televize. „Veřejnoprávní televize a rozhlas ve srovnání s konkurenčními médii nabízejí podle názoru většinové veřejnosti nejvíce objektivní a nestranné zpravodajské pořady a komentáře," uvádí SANEP. Vážně?

Srovnání s obdobným průzkumem, který společnost SANEP provedla ve spolupráci s mediální analytičkou Irenou Ryšánkovou už na konci roku 2010, ukazuje, že se nynější důvěra posluchačů v Český rozhlas dostala prakticky na stejnou úroveň, na jaké je stále nejdůvěryhodnější Česká televize. Naopak nejméně podle průzkumu důvěřuje populace zpravodajským pořadům soukromých rozhlasových celoplošných stanic. „Za znepokojující však lze označit skutečnost, že podle názoru třetiny dotázaných jsou názorově a informačně ovlivnitelné, z pohledu zájmových politických a finančních skupin, všechna média," sděluje SANEP.

Otázkou zůstává: K čemu jsou podobné průzkumy dobré?

GLOSA: Zopakovaná lež se stává pravdou

K čemu jsou sdělovací prostředky? Kromě jiného k tomu, aby divákům, čtenářům a posluchačům předkládaly oficiální (více či méně zmanipulovanou) verzi reality. Kdo to vidí jinak, tomu není pomoci.

Nejdůvěryhodnější zpravodajské informace v Česku prý poskytují veřejnoprávní média. A… vůbec nejlepší je Česká televize. S ohledem na to, že průměrný Středoevropan, tedy i Čech, prosedí sedm let svého života u televizoru, je to celkem pochopitelné…

Ale může mít takový člověk vlastní a jasný názor? Člověk, který vlastní názor má, zrovna Českou televizi za důvěryhodnou považovat nemůže. Česká televize je totiž nedůvěryhodná. Hlavně její „informování" o zahraničních událostech, a nejen těch na Ukrajině, hraničí s tou nejsprostší propagandou. Aniž by to většině lidí vadilo…

Proč to většině lidí nevadí? Protože stokrát stačí pětkrát, ne, i dvakrát zopakovaná lež, vyslovená v televizi, se stává pravdou. Naštěstí ne pro všechny…

ROMAN STREICHSBIER