Předváděcí akce se mohou stát noční můrou a mohou vést dokonce i k sebevraždě. S tím vším se setkávají pracovníci občanských poraden při konzultacích se zadluženými klienty. O problémech s dluhy a předváděcími akcemi u seniorů se s Deníkem podělil Karel Křivánek, který už osm let pracuje v jihlavské občanské poradně.

Jak často se na vás senioři obrací kvůli předváděcím akcím?
Je to tak deset seniorů do měsíce, kteří kvůli předváděcím akcím přijdou.

Mají organizátoři těchto akcí v zásobě nějaké novinky?
V poslední době se na nás obrací lidé s tím, že je telefonicky kontaktují různé společnosti. Ty potom například klientce mažou med kolem úst s tím, že je jejich dlouholetou zákaznicí, a tak pro ni mají dárek. Pro ten dárek si ale musí dorazit do nějaké z jihlavských restaurací. Paní tam dorazí a zjistí, že jde o klasickou předváděcí akci. Předváděcí akce se velice rychle mění, už to nejsou klasické zájezdy.

Jak organizátoři získávají kontakty na seniory?
To je věc, která by nás také velice zajímala. Ale je to asi tak, že člověk o sobě zadá za život spoustu informací, každý má někde svůj účet, někde vyplnil cosi na internetu, kde poskytl osobní údaje. Zažil jsem situaci, kdy zákazníkovi velkého bankovního domu nedali půjčku, ale už mu tam poskytli vizitku na společnost, která mu zaručeně půjčí. Takže tam asi fungují vzájemné dohody. Vůbec bych se nedivil, kdyby se s citlivými osobními daty obchodovalo.

Chodí za vámi senioři včas, pokud jsou na předváděcích akcích přinuceni koupit zboží?
Vychází to tak půl na půl. Když je člověk naštvaný ze situace, která se mu přihodila, tak za námi přijde už za pár dní. Takovou situaci lze řešit. Pak se ale objevují případy, kdy přijde klient s tím, že před půl rokem byl na akci, zda by to šlo řešit. V takovém případě už se nic moc dělat nedá.

Když tedy přijdu včas, tak mi pomůžete?
Většinou ano, protože tam je lhůta 14 dní, kdy můžete koupené zboží z předváděcí akce vrátit. Firmy ovšem vymýšlí různé kličky. Nejčastěji tu, že si v den akce zřídí provozovnu v dané restauraci, a to pouze na jediný den. Tam už je potřeba jít do soudního sporu a záleží na důkazech, který dotyčný dokáže získat.

Máte nějaký takový případ z poslední doby?
Zhruba před půl rokem přišla klientka, která šla za této situace do soudního sporu. V takovém případě je třeba přednést maximum důkazů a případné svědky. Firma si takto zřídila na jediný den pobočku v restauraci a pozvánky si vybírala zpět, aby pak lidé měli co nejméně důkazů o tom, že na daném místě akce byla. Tato naše klientka se den poté na místo vrátila a společně s uklízečkou našli v koši letáček s pozvánkou na akci. Celou věc pak řešila soudně. Jak to dopadlo, nevím, protože si myslím, že řízení ještě není u konce. Ale vše hrálo v její prospěch, takže věřím v dobrý konec.

Obrací se senioři v takových případech často na soud?
Naopak. Tato paní je příkladem jednoho klienta z deseti, který se rozhodl, že do sporu půjde. Devět lidí si to raději nechá líbit a raději přijmou to, že si za to mohou sami. Obecně když klientům řekneme, že budou muset jít do soudního sporu, tak to funguje jako zaklínadlo a zaleknou se. Lidé se bojí, jak soud dopadne, tak do něj raději nejdou. Ale dokud se budou bát obracet se na soudy, tak si prodejce nevychováme.