Život ve výběhu plameňáků se postupně začíná vracet do normálního života. V pátek totiž hejno růžových ptáků vyděsili tři malí chlapci, kteří vnikli mezi ně a jednoho surově ubili. Další se po následcích útoku teprve vzpamatovává. Martin Maláč, tiskový mluvčí jihlavské zoologické zahrady prozradil, jaká bezpečnostní opatření zoo chystá a také to, že si útok nenechá líbit.

Ubitý plameňák patřil k chloubě vašeho chovu, co všechno o něm můžete říct, co v něm zoologická zahrada ztratila?
Ubitý plameňák byl samec. Pocházel přímo z Afriky z odchovu v lidské péči, oddělený od divokých rodičů. Do naší zoo přišel v roce 2001, a od té doby byl prokazatelně otcem osmi mláďat, ale možná i dalších, která však vychovávaly jiné páry. Tím pádem už to bylo asi šestnáctileté zvíře s velkými zkušenostmi. Navíc byl stále velice mladý, vzhledem k tomu, že plameňáci se běžně dožívají třiceti až čtyřiceti let, ale nejstarší plameňáci v lidské péči se dožili třeba až sedmdesáti nebo osmdesáti let.

Jaká je atmosféra ve výběhu plameňáků? Je znát, že se něco stalo?
V pátek a v sobotu byla atmosféra u plameňáků opravdu ve znamení velkého stresu. Plameňáci jsou zvyklí na svoje tři chovatelky, které k nim vstupují do výběhu pravidelně. Případně jsou zvyklí ještě na zoologa, nebo veterináře, kteří k nim do ubikace chodí spíše výjimečně. Rozhodně nejsou zvyklí na to, že je někdo cizí honí, zahání do domečku, a tam po nich hází kameny. Obecně jsou plameňáci docela dost citliví na stres, takže se kolonie od neděle a v těchto dnech opět vrací do normálního stavu a psychické pohody.

Jak je na tom druhý pohmožděný plameňák. Jak se léčí, kdy se vrátí mezi ostatní?
Plameňák, který je pohmožděný, byl na dálku v pátek prohlédnutý veterinářem a zoology, kteří rozhodli, že ho nechají v hejnu. Kdybychom ho oddělili od hejna a dávali mu na poraněnou nohu dlahu, nebo s ním nějak dále manipulovali, asi by se zhmožděnina hojila lépe, ale pták by další stres už nemusel přežít a pošel by. Proto jsme se rozhodli nechat ho v kolonii a dát mu šanci aby se z toho dostal sám. V současnosti to s ním vypadá lépe. Sice kulhá, ale vypadá to, že je již mimo ohrožení života.

Jak vysoká je způsobená škoda?
Způsobená škoda by se dala vyčíslit jednak finančně, ale je to složité, protože plameňáci, tím že žijí v hejnech v zoo, většinou zůstávají. Případně jdou bezplatnou výměnou nebo darem jiné zoologické zahradě, což je standardem ve všech evropských zoo. Do soukromých chovů se tito ptáci až na naprosté výjimky neprodávají. Na druhou stranu dle informací od některých soukromých chovatelů se tržní cena pohybuje kolem 1000 až 1500 euro za mládě. Cena chovného kusu, zvláště tahle starého a zkušeného, by byla minimálně dvojnásobná. Soukromník ani zoo by takového ptáka stejně neprodali. Chovatelská cena pro nás je pak nevyčíslitelná. A samozřejmě pro chovatele je to i rodinná ztráta, protože jsou s nimi v kontaktu každý den, a často některé z nich znají od mláďat.

Půjde jihlavská zoo případně do soudního sporu o vymáhání škody?
Nevíme, zda půjdeme přímo do soudního sporu, ale rozhodně budeme chtít alespoň finanční náhradu škody za uhynulého ptáka. Zatím je však věc v šetření Policie České republiky a uvidíme, jak ta celou věc nakonec prošetří. Podle to ho budeme dále postupovat.

Jste případně v kontaktu s rodiči výtečníků? Jednáte s nimi o náhradě škody cestou dohody?
Ne nejsme, a zatím s ohledem k vyšetřování i nízkému věku pachatelů ani neznáme jejich totožnost. Za zoo podával trestní oznámení náš zoolog Jan Vašák, který byl zdálky přítomen a účasten dopadení pachatelů. Jakým způsobem budeme jednat o náhradě škody, teprve uvidíme až podle toho, jak dopadne vyšetřování a po poradě s některým z právníků.

Uvažujete například i o zavedení dalších bezpečnostních opatření? Jakých?
Samozřejmě uvažujeme o zvýšení bezpečnostních opatření, včetně posílení kamerového systému. V minulosti jsme i jednali s městskou policií a jihlavským magistrátem o propojení systémů, a k těmto jednáním se určitě vrátíme. Na druhou stranu nechceme jednat zbrkle, aby nákup drahé techniky nebyl jen laciným gestem, ale skutečně funkčním a dlouhodobým systémem. Dále musíme prověřit, kde a co budeme smět natáčet, jak a zda uchovávat záznam, protože na rozdíl od výtržníků, my zákon dodržovat musíme. To pro nás bude znamenat nemalou finanční a časovou zátěž. Co se týče zlepšení vnějšího oplocení zoo a jednotlivých expozic, tak musím říci, že už z povahy naší instituce jsme zoo a ne vězení, tudíž toto řešení není na místě. Oplocení je dostatečné, kontrolované a akorát tak vysoké. Oplocení expozic se zvířaty je pak vždy kompromisem, aby bylo vhodné a bezpečné pro zvířata i pro návštěvníky a skýtalo obojím dobrý rozhled a výhled. V tomto případě bych rád podotknul, že nechceme ustupovat a nechat se zahnat do kouta ojedinělými případy vandalismu a výtržnictví. Nechceme zvyšovat bariéry a znemožňovat výhled na zvířata kvůli třem neukázněným dětem dalším 300 000 návštěvníků, kteří každý rok do zoo přijdou.

Zažila jihlavská zoologická zahrada už v minulosti něco podobného?
Samozřejmě podobný incident zažila jistě už skoro každá zoo, ať jde o nelegální krmení zvířat s následkem jejich smrti, tak i o přímé napadení zvířat lidmi. U nás bylo těchto případů také více, bohužel nyní mě napadají právě ty u plameňáků. Bylo to tuším kolem roku 2012, kdy někdo z návštěvníků ukamenoval plameňáka přes hrazení z návštěvnické trasy, či vyhlídky. A v roce 2004 tuším, že někdo přerazil a zabil plameňáka tyčí či prutem opět přes hrazení. Proč to vždy odnesli plameňáci, nevíme, můžeme pouze spekulovat. Podle mě osobně je to dáno hlavně tím, že je to „srabský" útok slabých lidí. Plameňák totiž nejen křehce působí, ale skutečně je velice křehkým a plachým ptákem. Nadneseně bych řekl, že zahnaný do kouta skoro umře na stres, a tudíž si na něj kdokoliv troufne. Přeci jen začít ubližovat větším ptákům se silným zobákem a křídly, kteří by se zahnáni do kouta člověku postavili, stejně jako spousta dalších zvířat, to si podobní výtržníci rozmyslí.