„Říká to hodně lidí, ale pro mě je tohle ještě hluk," podotýká s úsměvem Jana Kelisová. Čtyřiatřicetiletá učitelka je zakladatelka této jediné alternativní mateřské školy v Jihlavě, kde se vyučuje Montessori metodou.

Školka funguje od září a jak Kelisová říká, ještě to není „ta pravá Montessori". „Nejsou tam totiž děti, které prošly celou Montessori školkou, tento systém tu ještě zcela nefunguje. Obecně je klid znak Montessori školky, ale potrvá třeba tři roky, než se stabilizuje," říká zakladatelka mateřinky.

Na Vysočinu se přistěhovala před šesti lety z Prahy. Když zjistila, že v Jihlavě žádná Montessori školka nefunguje, hodně ji to překvapilo. „Nechtěla jsem svoje děti dát do obvyklé školky, a navíc jsem si přála v oblasti Montessori pedagogiky pracovat tak jako v Praze. Měla jsem štěstí, že jsem narazila na kolegyni, která věděla o areálu, kde školka mohla vzniknout, a tak jsme ji začaly zakládat," popisuje počátky školky.

Učitel, který chce v Montessori školce pracovat, musí mít pedagogické vzdělání a poté roční kurz Montessori, který ho na tento typ výuky připraví. V kurzu lektoři učí, jak přistupovat k dětem, jak je pozorovat a jak docílit ticha a klidu v sobě i ve třídě.

Montessori školka se od běžného zařízení liší především tím, že je hodně individuální. Děti mají méně společných činností, ve větší míře zodpovídají samy za sebe a zároveň mají svobodu vybrat si, co chtějí dělat. „Společná aktivita není povinná. Typická pro Montessori je také práce s pomůckami. Dítě si vždy vezme kobereček, což je jeho pracovní místo, nějakou věc, kterou si samo vybere, a když si dohraje, tak ji pak uklidí," vysvětluje pedagožka.

Její slova potvrzuje dívka, která klečí na svém koberečku a dělá jakýsi pokus fouká mýdlové bubliny, druhá ji u toho pozoruje a usmívá se, další dva chlapci nemotorně umývají okna, skupinka tří hochů zase rozprašovačem osvěžuje květinu ve třídě. Když rozprašovač kluci namíří na strop a udělají na něm mokré kolo, Kelisová jim klidným hlasem vysvětluje, že tohle nesmějí. Poslechnou.

Alternativa podle Kelisové totiž neznamená, že si děti mohou cokoli dovolit. „Každé vzdělávání má mít svoje pravidla. Určitě to není o tom, že by si tady děti dělaly, co chtěly, a pak nám skákaly po hlavě," ujišťuje pedagožka.

Učit se rozhodla ve chvíli, kdy navštívila jednu z Montessori školek. „Vstup mě tak nadchnul, že jsem o tu práci hodně stála. Místo jsem dostala a pak už to šlo ráz na ráz. Práce Montessori metodou se mi líbí, protože děti i učitel jsou svobodní," uzavírá zakladatelka jihlavské Montessori školky.