VYBERTE SI REGION

Většinu lidí od filmu zaujala komplexnost našich kostýmů.

Třešť – Divadelní soubor (DS) Karla Čapka z Třeště má za sebou velice náročný rok. Své nejúspěšnějí představení v novodobé historii, muzikál Noc na Karlštejně, hráli celkem pět let. Derniéra koncem listopadu v třešťském kulturním domě nesla číslo 45.

2.1.2017
SDÍLEJ:

Noc na Karlštejně. Červené dámské šaty, které má na sobě Jitka Havlíčková, nemohly být v pohádce Pravý rytíř použity. Vyrovnaly se totiž královniným šatům. Na snímku s manželem Zdeňkem Havlíčkem na akci Karlštejnské vinobraní. Foto: Archiv DS Karla Čapka

Tolikrát muzikál divadelníci odehráli. Letos v létě se dokonce osm ochotníku ze souboru objevilo ve štědrovečerní pohádce České televize Pravý rytíř. Filmaře zaujaly jejich kostýmy, které mají převážně právě ze svého muzikálu. Jeden z nich využila také princezna v pohádce. Právě Noc na Karlštejně byl z pohledu výpravy nejdražším představením v historii souboru. A to i přesto, že většinu oděvů si divadelníci sami šijí. O tom, jak se členové divadelního souboru vybavují, promluvil produkční a zástupce vedoucího souboru Zdeněk Havlíček.

Můžete nám přiblížit, kdo se stará v souboru Karla Čapka o kostýmové vybavení?
To je trochu složitější otázka. Vždy záleží na tom, co se zrovna hraje. Pokud se jedná o představení ze současnosti, herci zpravidla hrají ve vlastním oblečení, Pokud se jedná o dobu nedávno minulou, hledáme oblečení v bazarech nebov takzvaných sekáčích. Určitě to vyjde mnohem levněji než kostým šít.

Problém samozřejmě nastává v případě historického či pohádkového kusu. V současné době návrhy kostýmů a jejich realizaci provádí převážně Jitka Havlíčková, s šitím pomáhá Božena Hanousková a Dana Obrdlíková. Řada kostýmů, zvláště pohádkových, ale vyžaduje ještě speciální doplňky. V poslední pohádce o Popelce byl kozlík, čuník a kocour, v té aktuální jsou čerti a víly, takže součásti kostýmu, jako třeba rohy, ocasy, křídla a podobně jsou velmi důležité. A zde s nápady, a hlavně realizací přichází Jana Semrádová. Pokud se dostaneme do nějakého časového presu, pak samozřejmě s šitím pomůže, kdo může a umí.

V poslední době jsme také začali používat malované látkové kulisy, které šije a maluje Dana Obrdlíková. Za takové kulisy a výpravu k pohádce Popelka aneb Pohádka z babiččiny truhličky jsme si z Prahy, z přehlídky Karlínské jeviště, přivezli cenu odborné poroty za návrat k nejlepším divadelním tradicím.

Vaši kostyméři jsou lidé, kteří jsou takříkajíc od fochu, nebo to mají jako zálibu?
Obojí. Jitka Havlíčková absolvovala oděvní průmyslovou školu a je i vyučenou pánskou krejčovou. Stejně tak Aleš Hink, který se podílel na kostýmech pro Noc na Karlštejně. Boženka Hanousková je vyučenou pánskou zakázkovou krejčovou, Jana Semrádová to má jako velkou zálibu a Dana Obrdlíková dostala do vínku malování jako dar od Pána Boha.

Zřejmě nejvýpravnější a nejnáročnější byla Noc na Karlštejně. Kolik kostýmu bylo nutné na toto představení ušít? Zhostili se toho opět vaši dvorní krejčí?
Netroufnu si říci, zda bylo nejvýpravnější, protože v téměř stoleté historii Divadelního souboru Karla Čapka Třešť by se určitě kostýmovaná a výpravná představení našla. Bohužel obrazového materiálu je velmi málo, ale lze předpokládat, že naši předci, kteří se divadlu s láskou věnovali, se také chtěli předvést divákům v tom nejlepším světle. Představení Noc na Karlštejně bylo ale zřejmě z pohledu výpravy nejdražším představením v historii souboru. Účinkovalo v něm devět hlavních postav a dalších minimálně dvacet herců při každém uvedení hry představovalo rytíře, pážata a dvorní dámy.

Během pěti let se prostřídalo celkem 48 herců, nejpočetnější byla asi derniéra s 37 herci na pódiu. V případě kostýmů bylo pro soubor výhodou spojení se Skupinou historického šermu (SHŠ) Hebrix Třešť. Šermíři měli, kromě zbrojí a zbraní také vlastní slavnostní kostýmy, které byly rovněž z dílny Jitky Havlíčkové a Aleše Hinka. Základ byl tedy položen a došívalo se asi dvacet kostýmů. Pokud by tento základ nebyl, jen pořizovací náklady by se vyšplhaly na zhruba sto tisíc korun. Ale vzhledem k tomu, že divadelní soubor Karla Čapka a SHŠ Hebrix jsou člensky propojeni, ušetřili jsme. Jednoznačně však lze říci, že kromě asi třech kostýmů zakoupených na šermířském bazaru bylo vše z dílny našich kostymérů.

Protože mělo představení téměř 50 repríz, utrpělo nějak oblečení, bylo nutné přešívat, opravovat?
Vždycky se něco utrhne, praskne šev a tak dále, takže nějaká drobná oprava určitě byla. Větší problém nastal s pážaty. Hoši začínali jako puberťáci ze základní školy a končili jako dospělí chlapi po maturitě, či v pracovním procesu. S tím v tomto věku samozřejmě přichází zmužnění, takže v průběhu let jsme museli ušít nové, větší kostýmy pro časem odrostlá pážata.

Jak moc časově náročné je vybavit soubor kostýmy?
Jak už jsem říkal, záleží na období, do něhož je představení zasazeno. Noc na Karlštejně byla z tohoto pohledu určitě extrémem. Ale třeba Popelka, do které se dělalo asi 15 kostýmů, včetně princeznovských, dala také kostymerům zabrat.

Zmínil jste, že vaše kostýmy zaujaly i filmaře. O jaké kostýmy konkrétně šlo?
Jedná se převážně o slavnostní kostýmy stylizované do 14. století, které používáme v SHŠ Hebrix. K vidění ale byly i v Noci na Karlštejně, nebo když předvádíme gotické dobové tance šlechty. Pohádka Pravý rytíř, která byla premiérově uvedena letos na Štědrý den, není pohádkou plnou křiklavých, nesmyslných a nezařaditelných kostýmů. Naopak je stylizována jako středověký romantický rytířský příběh, čemuž odpovídají kostýmy i filmařské lokace. A to je zřejmě důvod, proč naše kostýmy do koncepce pohádky zapadly.

Jeden si půjčila i princezna, v jaké scéně jsme kostým mohli vidět?
Princezna si zapůjčila vyšívané béžové šaty se světle fialovými klíny. Jednalo se o scénu na hradě Roštejně, kterou si dodatečně vymyslel režisér Martin Dolenský. Protože ale filmaři měli základnu v Jindřichově Hradci, neměli na Roštejně kam sáhnout a požádali nás o laskavost. Šaty se nakonec v pohádce opravdu objevily.

Kde berete na své kostýmy inspiraci a jak sháníte potřebné materiály a látky?
Co se týká šermířské skupiny a Noci na Karlštejně, tam jsme se snažili držet dobovosti oděvů, aby představení byla pro diváka i poučením o životě ve 14. století. Podklady lze najít na internetu, vychází se hlavně ze soudobých uměleckých předmětů, tedy ze sochy, obrazů, náhrobků. Také jsme v kontaktu s odborníky, kteří se touto dobou zabývají. Materiály se samozřejmě shání špatně. Pro dobovost bychom se měli vyhnout umělým vláknům a používat pouze přírodní, což je ale velmi složité. Také výběr vzorů je malý, přitom víme, že ve 14. století byly látky velmi pestré, zvláště dovoz z italské Luccy, ale třeba i z Orientu. Jsou zde také firmy, které nechají zhotovit repliky dobových látek, ovšem metr takové látky o šíři 75 centimetrů vychází minimálně na 700 korun. Látky o větší šířce se šplhají až ke dvěma a půl tisícům za běžný metr.

Co se filmařům nejvíce na kostýmech líbilo?
Takto do detailů jsme to neprobírali. Poslali jsme fotografie do castingové agentury, kde je předložili filmařům, a naše kostýmy zapadly do představ výtvarnice kostýmů. Ale třeba Jitka Havlíčková nakonec nemohla v pohádce obléknout svůj nejhonosnější kostým, protože jako dvorní dáma královny by se jí vyrovnala. Většinu lidí od filmu zaujala komplexnost kostýmů – doplňky jako pásy, tašvice, zbraně, šperky a pokrývky hlavy. V maskérně dokonce naše dámy učily profesionály, jak se váže zavití hlavy – bez jediného pírka, sponky či špendlíku. Musím říci, že v maskérně zavládl velký údiv.

Zdá se tedy, že divadlo je docela náročný a nákladný koníček?
Když se člověk věnuje nějakému koníčku, na časa peníze nehledí a obětuje pro to vše. Ale když jsme u těch nákladů, rád bych zmínil pár čísel k Noci na Karlštejně. Náklady na vznik a pětileté provozování samotného představení se vyšplhaly na více než 100 tisíc korun. Za scénář jsme zaplatili licenční poplatky ve výši přes 78 tisíc korun, licenční poplatky za písničky vyšly na téměř 81 tisíc korun. S představením jsme najezdili cca 3 350 kilometrů a zaplatili za to přes 150 tisíc korun. To je na ochotníky docela dost. Myslím ale, že to stálo za to, že jsme diváky všude potěšili a našemu divadelnímu i šermířskému souboru udělali dobré jméno. A natáčení pohádky, to už je jen taková třešnička na dortu, skvělá odměna za čas a úsilí, které svému koníčku věnujeme.

Autor: Jana Kodysová

2.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

V Pístově u Jihlavy chystají velkou sněžnou hobby rally

Novoroční koncert. Špičkový koncert Filharmonie Hradec Králové doprovodil sólista David Deyl.

Bosch dal infekčnímu oddělení nemocnice 45 tisíc korun

Florbalistky SK Jihlava zvládly tahák kola ve Vysokém Mýtě parádně!

Hranice, Vysoké Mýto – Florbalová I. liga žen má za sebou první letošní ostré zápasy. A v nich se jihlavským celkům dařilo.

Češi berou neférově nízké platy. Proč nedostávají víc?

Místo hotových výrobků děláme jen polotovary. A za směnu toho zvládneme vyrobit méně než Němci.

Majitel firmy zasunul hadici do kanálu, dělníka otrávil plyn

Rantířov – Před dvěma lety v lednu 2015 byla na Jihlavsku stejně mrazivá zima jako letos. Kvůli silným mrazům tehdy nemohli svářeči ve firmě M-Kovo v Rantířově na Jihlavsku pracovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies