VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za revoluci se neomlouvá, říká Laštovička

Jihlava – Jihlavský architekt Martin Laštovička strávil u soudů téměř čtvrt století, ale komunistickému činovníkovi z fakulty se neomluvil.

15.11.2014
SDÍLEJ:

Martin Laštovička byl v roce 1989 předsedou studentského stávkového výboru na Fakultě architektury brněnského Vysokého učení technického. Promoval v roce 1991, pracuje jako samostatný architekt se všeobecnou působností.Foto: Deník/ Libor Plíhal

Když se v listopadu 1989 stal student Martin Laštovička předsedou stávkového výboru na brněnské fakultě architektury, zcela jistě netušil, že bude za své počínání soudně popotahován i po bezmála pětadvaceti letech.

Teprve po čtvrtstoletí od revoluce, která smetla komunistický totalitní režim, totiž soudy rozhodly o tom, že se nemusí omluvit za domnělou újmu na cti předsedy komunistické buňky na fakultě Jana Snášela. „Ústavní soud vydal letos v září nález, že jsme neprovedli nic špatného. Akorát to mělo být vyřešené už tehdy, a ne po tolika letech strávených u všech možných soudů," říká Martin Laštovička.

Jak vypadaly vaše listopadové dny roku 1989?
V té době jsem byl už v pátém ročníku. V pátek 17. listopadu jsme v Praze nebyli, ale víkend jsme trávili na kolejích. Už v sobotu za námi přišla roztřesená spolužačka, která byla na Národní třídě. Ještě toho dne večer jsme hned začali psát plakátky a připravovat se.

Věděli jste už, na co se chystat?
Tušili jsme, že něco musí přijít. Mezitím přijížděli další lidé z Prahy, dovídali jsme se o přípravách stávky. Už v neděli přijela veřejná bezpečnost s naším proděkanem. Zrovna jsme vyráběli plakáty, ale naštěstí nás nenašli. Už však bylo jasné, že půjde do tuhého. V pondělí jsme cestou obsadili celou tramvaj, na škole jsme vyvěsili plakáty a začali jednat o stávce.

Považoval jste se za studentského vůdce?
Tak bych to asi nenazval. Patřil jsem mezi nejstarší, několik se nás zvedlo a šli jsme vyjednávat za děkanem. Ve velké aule jsme se dověděli, že nemáme právo stávkovat, a poneseme následky. Jan Snášel, s nímž jsme se později tak dlouho soudili, nás přesvědčoval, že jsme jediná fakulta v Brně, a pokud stávku neukončíme, tak špatně dopadneme. Naštěstí tam v tu chvíli přišel student z filozofické fakulty a na celou aulu zakřičel, že jsou také ve stávce. Stávkovalo se i na Janáčkově akademii, začaly se přidávat další fakulty a už to jelo.

Jak vlastně stávkují studenti?
Zjistili jsme, že musíme udělat okupační stávku, abychom neztratili školu. Budovu jsme zabydleli, každá učebna měla svůj účel. Někde se vařilo, jinde tiskly plakáty. První plakát jsme udělali v noci na 21. listopadu a pak jsme je roznášeli po Brně. Uspořádali jsme také volby a já jsem se stal předsedou stávkového výboru. Měli jsme právo vyjednávat s ostatními školami, koordinovat výjezdy do továren a okolních obcí. Dokonce k nám na fakultu utekl celý učňák zedníků.

Jak na tu dobu dnes vzpomínáte?
První týden byl úžasný, studenti informovali celý stát. Nebyly jiné informace než od studentů. Šeď reálného socialismu se najednou změnila v barvy. Všechno to šlo dobře až do doby, než se na fakultě začaly konat konkursy na posty na fakultě. To bylo asi v květnu roku 1990 a bylo to udělané tak, aby se na ta místa dostali určití lidé. V té době jsme si začali uvědomovat, že s námi manipuluje někdo jiný.

Takže přišla klasická porevoluční frustrace?
Nešlo to podle not, které jsme si představovali. Změna sice nastala, ale pak se rozmělnila do jakýchsi kamarádíčkovských vztahů. Fakulty se nevyčistily a lidé, kteří zahodili červené knížky, zůstávali. Tím, že se vyměnili lidi za jakoby demokraticky smýšlející, se nic zásadního nestalo. Navíc jsme zjistili, že obdobné to je i v politice. Začalo se jít po penězích, po moci, po kariéře a ideály byly vedlejší. Takže ano, byli jsme zklamáni.

Soud? Mysleli jsme si, že je to legrace

V oněch historických dnech jste též podepsal ono prohlášení, za které vás Jan Snášel žaloval a které pro vás znamenalo dvě desítky let u soudů…
My jsme si nejdřív mysleli, že je to legrace. Jan Snášel to nejdřív podal jako trestně právní věc. Volal mi ale kolega Zdeněk Hirnšál a říká, že jej sebrali policajti a začali jej vyslýchat. Policie to pak odložila, že to není trestní případ, a teprve potom to Snášel podal jako občanskoprávní.

Kolik jste absolvovali stání?
To nevím, ale když jsme počítali jen předsedy senátu a samosoudce, před nimiž jsme stáli při hlavním líčení, tak jsme došli k číslu deset.

Rozsudky byly často protichůdné. Bylo možné za ta léta pozorovat v justici nějaké změny atmosféry?
V devadesátých letech to bylo tak, že brněnský městský soud Snášelovu žalobu zamítal a kraj to pořád vracel. Takže my jsme měli tři nebo čtyři zamítavé rozsudky na městském soudu. V roce 1999 jsme se pak dostali ke krajskému soudu znovu a tam se to zcela změnilo. Najednou nám bylo jasné, že nás chtějí odsoudit. To poznáte. Ve vzduchu byl cítit jakýsi výsměch, arogance. Na krajském soudu jsme byli odsouzeni jednou, pak jsme se odvolali k nejvyššímu soudu. Ten to vrátil a byli jsme zase odsouzeni. A to už bylo vážné, protože nám zbylo jen dovolání. Rozsudek byl vykonavatelný a pokud bychom se neomluvili, tak nám hrozily finanční sankce nebo konfiskace majetku.

Proč jste se tedy neomluvili?
To prostě nebylo možné. Kromě toho, že bychom popřeli podstatu listopadové revoluce, tak jsme k tomu vlastně ani neměli právo. Usnesení přijala valná hromada všech přibližně dvou stovek studentů a my jsme je podepsali jen jako jimi zvolení zástupci.

Co tedy následovalo?
Samozřejmě jsme se neomluvili. V té době nás přijal Václav Havel, my jsme se dovolali k nejvyššímu soudu a přišel zásadní zvrat. Všechno se vrátilo úplně na začátek k městskému soudu v Brně. Tam dostal náš případ samosoudce, kterému mohlo za revoluce být tak čtrnáct nebo patnáct let, a mysleli jsme, že tato nová generace soudců už bude mít jiný rozhled. Ale v tom jsme se zmýlili a bylo to zase špatné.

Mladý soudce byl horší než ti z minulé éry?
Soudce v tom začal hledat opravdu občanskoprávní spor mimo realitu revoluce. Rozebíraly se jednotlivé výrazy jako kariérismus, arogance a demagogie a my jsme se museli s argumenty vejít do slovníkových definic. Soudce nás zase odsoudil. Snášel chtěl navíc do sporu dostat ještě svého syna, kterému bylo v době revoluce deset let. To však soudy nepřijaly.

Přijetí u prezidenta bylo zřejmě spíše morální podporou. Podpořil vás někdo další?
Vysoké učení technické se chtělo stát také účastníkem sporu na naší straně. O tom, že je to možné, musel rozhodnout až ústavní soud. Škola řekla, že jsme nebyli žádní samozvanci, kteří si chtěli vyřizovat osobní účty, ale zástupci všech studentů. To nám pomohlo. Měli jsme i dobrého právníka. Doktor Jaroslav Brož zastupoval již před revolucí disidenty a byl na to řekl bych dobře ideově připraven. Bylo dobré, že si stále držel svou koncepci.

Architektura i práce na radnici

Po škole jste zůstal v Brně?
Tři roky jsem pracoval v architektonické kanceláři v Brně. Pak jsem sice uvažoval o tom, že bych v Brně zůstal, ale vrátil jsem se zpátky. A nedávno to bylo už dvacet let od doby, kdy jsem začal samostatně pracovat v Jihlavě.

Nějaký čas jste ale pokud vím pobýval ve Francii…
K Francii mám dlouholetý vztah. Ve škole v městečku Paray-le-Monial jsem strávil rok a to, že jsem mohl poznat památky, spiritualitu a kulturu oblasti nazývané Srdce Francie, pro mě bylo určitě přínosné.

Může i laik ve vaší práci vidět francouzské stopy?
Nevím, zda to je přímo vidět, ale snažím se samozřejmě o co možná nejcitlivější přístup. I když například v jihlavském kostele Povýšení svatého Kříže se vazba na Francii prolíná velmi často. Například speciální fólie, z níž je udělána klenba, pochází z města Colmar. Zde se shodou okolností uvádí první zmínka o středověké stříbrné horečce v Jihlavě, a je tedy přímá souvislost se vznikem Jihlavy. Navíc současný duchovní správce v kostele pověsil obraz od Bohuslava Reynka, který měl ženu z Francie.

Nedávno jste byl zvolen do jihlavského zastupitelstva…
Poslední moje politická angažovanost byla při revoluci v roce 1989 a je trochu zvláštní, že se po pětadvaceti letech stávám zastupitelem. Situace se samozřejmě změnila, ale komunisti jsou tady pořád…

Jaký měl na vás vliv váš otec, který byl v porevolučních letech jihlavským místostarostou?
Otec měl určitě vliv, ale nejen on. Co se týče politických postojů, mi byla vzorem babička, která se dokázala v padesátých letech postavit komunistům. Ale vzorů je v rodině víc. Třeba strýček mého dědečka Rudolf Veverka byl prvním českým starostou Jihlavy.

V čem vidíte problémy města?
V Jihlavě není žádná památkářská koncepce a nijak se to nezlepšuje ani po těch pětadvaceti letech. Jihlava byla královské město s úžasným rukopisem, který nenávratně ztrácí. Rozhoduje spíš osobnost památkáře, úředníka, architekta, investora, a to je špatně. Hádáme se o maličkostech, ale koncepce chybí.

Jak se to dá podle vás řešit?
Já bych to vzal opravdu zeširoka. Měli bychom uspořádat konferenci s účastí předních odborníků památkářů, historiků umění, architektů, urbanistů. Ti by se měli sejít a přemýšlet, co s tím. Z jejich impulsů bychom pak měli vytvořit jakousi magnu chartu, podle které bychom se pak v příštích desetiletích řídili.

Můžete dát příklad nějakého města, kde toto funguje?
Třeba Litomyšl. Daleko menší město s nespočtem úžasných architektonických počinů.

Jste nyní součástí koalice na jihlavské radnici. Je tam podle vás k něčemu takovému vůle?
Věřím, že ano, a je to také v programovém prohlášení.

Týká se to třeba i obchodního domu Prior na náměstí?
Bez toho, aniž bychom něco udělali s Priorem, se nedá památková rezervace celkově řešit. Taková koncepce samozřejmě není otázkou jednoho volebního období, ale je třeba udat směr. Je třeba, aby to vešlo do širšího povědomí nejen u nás, ale i za hranicemi.

Co říkáte na další jihlavský obchodní dům City Park?
Je to povedená architektura, ale v urbanistickém kontextu katastrofa. Než se začalo něco takového stavět, měla být vyřešena návaznost na město. Chodci se mačkají na úzkých chodnících, historické centrum města se stalo druhořadou lokalitou. To je špatné.

Co se podle vás bude dít dál?
Byl jsem v komisi územního plánování. Stalo se, že někdy komise s něčím nesouhlasila, ale byla v radě přehlasovaná. Radili odborníci, ale rozhodovali politici. Lidé, kteří šli k volbám, volili změnu. Na to musí koalice zareagovat. V programovém prohlášení jsou dobré body, které je třeba plnit, a já coby optimista věřím, že tomu tak bude. Jihlava si to jako významné evropské město zaslouží.

Můžeme očekávat dalšího starostu z vašeho rodu?
Tak to je určitě hodně daleko. (smích)

Autor: Stanislav Caha

15.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Letní kina opět táhnou, vstupné je většinou dobrovolné

Takto vypadala dopravní nehoda traktoru u Jersína.

Nevěnoval se řízení a s pluhem zavadil o strom

Během sobotního požáru haly nebyl nikdo zraněn

Jihlava – Škoda téměř patnáct milionu korun. To je výsledek sobotního požáru v hale jihlavské společnosti Kronospan, zabývající se zpracováním dřeva v ulici Na Hranici v jihlavské části Bedřichov.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

To je kruté. O cenný bod přišla Vysočina v nastaveném čase

Jihlava - Nepříjemný pocit. Hořká pachuť zůstala v myslích jihlavských hráčů po domácím duelu s Viktorií Plzeň. Vysočina odehrála nejlepší zápas sezony a byla blízko senzaci. Po brance v nastaveném čase však všechny tři body za výhru 2:1 putovaly do Plzně.

Terénní vozy v září opět rozryjí pístovské mokřady

Jihlava – Během třetího víkendu v září se bude konat další ročník offroad akce na pomoc přírodě s názvem Pístovské mokřady. Závodníci budou soutěžit o vítězství v Mistrovství České republiky v offroad trialu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení